La harpe de melodie - La harpe de melodie

La Harpe de Melodie je hudební skladba od Jacob Senleches v ars subtilior styl.

Byl přenášen prostřednictvím dvou zdrojů. První zdroj datován c. 1395 je rukopis Chicago, Newberry Library, Ms. 54.1, f. 10r (RIZIKO siglum US-Cn 54.1, známý také pod siglem Šik). V tomto zdroji je dílo přenášeno anonymně, tj. Není uvedeno jméno skladatele. The virelai je notován pro dva hlasy, kantus a tenor. Hlasy jsou notovány na strunách harfy, na čtyřech „holích“, první z deseti řádků a druhý z devíti řádků. (To by bylo 37 strun, ale jen 22 ladící kolíky Jsou však zobrazeny.) Poznámky se však umisťují pouze na nakreslené řetězce nebo čáry, a nikoli mezi ně, což vytváří pseudotabulaturu, která je v první instanci poněkud obtížně čitelná. Oddělený rondeau, vysvětlující, jak odvodit kanonický třetí hlas z kantus, je napsáno na transparentu omotaném kolem předního sloupu harfy.

Druhým zdrojem této skladby je slavný Codex Chantilly, Chantilly, Bibliothèque du Musée Conde, ms. 564 (dříve 1047), f. 43v (RIZIKO siglum F-Ch 564). V tomto zdroji je kompozice napsána na běžných šestřádkových holích a není na ní žádná ilustrace. Rondeau vysvětlující, jak odvodit třetí kanonický hlas, je přítomen pod hudbou.

Úzký vztah EU virelai text, harfa ilustrace a rondeau poskytnout důkaz, že zápis v Ch bylo zamýšleno uživatelem Jacob Senleches jako syntéza umění.

Verze Newberry z La harpe de melodie Na přední obálce se zobrazí Richard Hoppin učebnice Středověká hudba (Norton, 1978), často používaný text na amerických univerzitách.

Reference

Strohm, Reinhard - „„ La Harpe de Melodie “, oder das Kunstwerk als Akt der Zueignung“; in: H. Danuser - Festschrift Carl Dahlhaus zum 60. Geburtstag, Laaber, 1988, s. 305–16.

Další čtení

• Josephson, Nors S. "Die Konkordanzen zu 'En nul estat' und 'La harpe de melodie'". Die Musikforschung 25, č. 3 (červenec – září 1972), s. 292–300.