Krupski - Krupski

Pro další použití viz Krupski (disambiguation).
Červený, bílý a zlatý znak se psem
Korczak erb

Krupski (Běloruský: Крупскі, polština: Krupski, ruština: Крупский, ukrajinština: Крупський, Litevský: Krupskis) - polština[1] ušlechtilý (szlachta ) rodina z východní Evropa a běžné příjmení v moderní Polsko.[2]

Původ

Podle latinský a polština textů, původní název byl „de Krupe“.[Citace je zapotřebí ] Moderní podoba příjmení se objevuje v polských textech z 15. století a v roce 1534 obsahuje latinský text jméno „Crupsky“.[3] V roce 1550 ukončil studium na Valery Crupski Krakovská univerzita.[4]). V 19. století Běloruský a ruština texty, název se zobrazí jako Крупскій (Крупскі) nebo Крупский. Příjmení v Ruská říše se stal standardizovaným po zrušení nevolnictví v roce 1861.[5]

Polský římskokatolický biskup Jan Długosz (1415–1480), ve svém popisu Korczak erb, identifikoval Krupského s Korczakem a rodinnou etnickou skupinou jako Rusíni.[6] První známý Krupski byl diplomat a vojenský velitel Jerzy Krupski (1472–1548),[7] kdo vlastnil statky v Rudá Rus (současnost Chełm a Kraje Krasnystaw z Lublinské vojvodství ) a postavil pevnost v roce 1492.[8]

Pobočky

Větve rodu Krupski[9] jsou Korczak,[10] Lewart,[11] Kopacz,[12] Szeliga,[13] a Lew II.[14]

Statky a kostely

Rodina vlastnila panství Novoselki Igumen v Guvernorát Minsk z Ruská říše[15]a panství Kaverlyany v minské provincii Litevské velkovévodství až do roku 1742.[16] Ezhi a Christina Krupski založili Matku Boží útěchy (Řád menších bratří kapucínů ) kostel v Orchówek, blízko Włodawa, v roce 1507.[17] V roce 1727 financoval Stanislav Krupski stavbu Dominikán klášter v Grodno.

Litevské velkovévodství a Rzeczpospolita

Malá kresba pečeti s rodinným znakem a iniciálami
1576 pečeť Hieronima Krupského, z Volyně[18]

Krupski erb byl zahrnut do role zbraní (polština: Herbarz) z Rzeczpospolita po roce 1413 Polsko-litevská unie. A Zaporozhianští kozáci rejstřík ze dne 16. října 1649 od Jan II. Kazimír Vasa a Bohdan Khmelnytsky obsahuje následující:

Ruská říše

Seznam jmen cyrilice
Krupski (cyrilice) na seznamu z 19. století Vitebsk Governorate šlechta

Krupski byl uznán v Ruská šlechta z Mogilevský guvernér 16. března 1799[26] a 12. listopadu 1811[27] jako „vznešená, starodávná rodina“[28] v šestidílném genealogická kniha (ruština: Дворянская Родословная Книга). Někteří členové rodiny nebyli součástí ruské šlechty a platili daně. Ostatní větve rodu byly zahrnuty do šlechty Minsk,[29] Vitebsk,[30] Vilno,[31] Kovno,[32] Volyně,[33] Podolia[34] a Kyjevské gubernáty.[35] Rodina byla členy Východní katolické církve a římský katolík a Ruské pravoslavné církve. V Ruská říše, někteří se stali pravoslavnými kněží.

SSSR

Nadežda Krupská, manželka Vladimir Lenin, byl členem rodiny. V době druhá světová válka, 772 členů rodiny zemřelo ve vojenské službě;[36] Polský důstojník Roman Krupski byl zabit v Masakr v Katyni. Komunistický režim potlačil devadesát členů rodiny[37] a posmrtně rehabilitován.[38]

Varianty

Mužská forma v Běloruský je Крупскі; the polština forma je Krupski ruština forma je Крупский a ukrajinština formulář Крупський. Ženská přípona je -aya (Krupskaya). V anglicky mluvících zemích není rozdíl mezi pohlavími pozorován.

Diaspora a toponyma

Více než 2 000 potomků žije převážně v Bělorusko, Litva, Ukrajina, Polsko a Rusko a menší počet žije v Lotyšsku, Estonsku, Velké Británii, Irsku, Německu, Švédsku, Švýcarsku, Francii, Itálii a USA (kde byli v roce 1880 zaznamenáni první Krupski přistěhovalci z Evropy),[39] Kanada, Austrálie, Moldavsko, Tádžikistán, Uzbekistán, Kazachstán, Gruzie, Izrael a Jižní Afrika. Krupski[40] je okres[41] v Minská oblast Běloruska a Krupski Młyn je obec a vesnice v okrese Tarnogur, Slezské vojvodství, Polsko.

Pozoruhodní členové rodiny

Viz také

Poznámky

  1. ^ с.27-28, 216, 238, 245-250, 276-284, 309 «Русские фамилии», Унбенгаун Б. О., г. Москва, изд. «Прогресс», 1989 г.
  2. ^ Najpopularniejsze nazwiska w Polsce (2745 Krupski), 2015 r., Dziury.eu (v polštině)
  3. ^ с.70 (№107), томъ XIX, „Акты издаваемые Виленскою Археографическою Коммиссіею“ ской Г. Сыркина, г. Вильна, 1892 г.
  4. ^ str.360 (178), XIV - „ACTA RECTORALIA ALMAE UNIVERSITATIS STUDII CRACOVIENSIS“, Tomus secundus, contimems annos 1536 - 1580, Stanislaus Estreicher, CRACOVIAE, 1909.
  5. ^ с.20-26, «География фамилий», Никонов В. А., г. Москва, изд. «Наука», 1988 г.
  6. ^ str.24, „Insignia seu clenodia regis et regni Poloniae“ (z kodeksu Kornickiego wydal Dr. Z. Celichowski), Jan Dlugosz, Poznaň - 1885 r.
  7. ^ str. 349-351, kapitola 1, roč. XII, Herbarz Polski, Boniecki Adam, Varšava, 1908.
  8. ^ "Zamek Krupe".
  9. ^ ""Polský erbovní středověk do 20. století ", Tadeusz Gajl, Gdaňsk-2007". Archivovány od originál dne 12. 8. 2014. Citováno 2012-07-21.
  10. ^ str. 396, tom 5, "Herbarz Polski", Kaspra Niesieckiego S.J., w Lipsku, 1840 r.
  11. ^ str. 58, „Herbarz szlachty prowincyi Witebskiej“, wydanie Herolda Polskiego, w Krakowie, 1899 r.
  12. ^ str. 93, tom IX, „Herbarz Polski“, Kaspra Niesieckiego S.J., w Lipsku, 1842 r.
  13. ^ str. 350, tom XII, cz. 1, „Herbarz Polski“, Adam Boniecki, Warszawa, 1908 r.
  14. ^ „Herby szlacheckie Rzeczypospolitej Obojga Narodów - Tadeusz Gajl - Indeks nazwisk - Ornatowski.com“. ornatowski.com. Archivovány od originál dne 2006-05-07.
  15. ^ Vlastnil Boniface Urbanowicz Krupski, člen polského povstání v roce 1863
  16. ^ Ruský státní historický archiv (f.1343 inv.16 c.2885 str.24-25)
  17. ^ „Orchówek koło Włodawy“. Archivovány od originál dne 22. 7. 2012. Citováno 2011-03-07.
  18. ^ Алфьоров О., Однороженко О. Українські особові печатки XV – XVII ст. // за матеріалами київських архівосховищ. - м. Харків, 2008 р. - C. 83. ISBN  9789667409517. OCLC 318664422. LCCN 2009460719.(v ukrajinštině)
  19. ^ с.55, „Генеалогія українського козацтва“ (Канівський полк), Володимир Кривошея, „Стилос“, Київ, 2006 р.
  20. ^ с.62 об., 98, 350, 347 об., 547, "Реєстр Війська Запорозького 1649 року (транслітерація тексту)", "Наукова Думкав" Київ, 1995 р.
  21. ^ с.222, розділ V (1687-1722 рр.) „Тенденції еволюції національної еліти“, „Генеалогія українського козацтва“ (Нариси історії козацьких полків), Володимир Кривошея, вид. „Стилос” 2-е доповнене, м. Київ, 2004 р. ISBN  966-8518-20-9
  22. ^ РГАДА ф. 137 оп.1 книга 16 л. 10
  23. ^ „Реестр Запорожского войска 1756 г.“ redbow.ru.
  24. ^ с. 256 Анiщчанко Я.К. „Ураднікі беларускіх земляў ВКЛ пры Станіславе Панятоўскім“, г. Мінск, 2008 г. (РГАДА, ф.389, д.534, л. 358, UWKL.T.1.S.222)
  25. ^ с. 256 Анiщчанко Я.К. „Ураднікі беларускіх земляў ВКЛ пры Станіславе Панятоўскім“, г. Мінск, 2008 г. (НИАБ ф.1779, д.48, л.38)
  26. ^ Krupski Jan Nicholas (Národní historický archiv Běloruska f.2066 inv.1 c.2 p.2)
  27. ^ Krupski Marcin Teodor (Národní historický archiv Běloruska f.2066 inv.1 c.4 p.82 turn.)
  28. ^ „Алфавитный список дворянских родов, внесенных в родословные дворянские книги Могилевской губерн МДДС, г. Могилев, 1909 г.
  29. ^ с.58, „Алфавитный список дворянским родам Минской губернии внесенным в дворянскую родословную сно сно сно Тип., Г. Минск, 1903 г.
  30. ^ „Алфавитный список дворянским родам, внесенным в дворянскую родословную книгу Витебской губернии Витебск, 1900 г.
  31. ^ str.350, cz.1, Tom XII, "Herbarz Polski", Boniecki Adam, Warszawa, 1908.
  32. ^ str.350, cz.1, Tom XII, "Herbarz Polski", Boniecki Adam, Warszawa, 1908
  33. ^ Státní archiv oblasti Žitomir (f.146 inv.1 c.3193-3195)
  34. ^ Ruský státní historický archiv (f.1343 inv.36 c.12986)
  35. ^ Ústřední státní historické archivy Ukrajiny (f.782 inv.1 c.6131,6228)
  36. ^ „Крупский (ОБД Мемориал)“. Archivovány od originál dne 10.05.2012. Citováno 2011-03-07.
  37. ^ „Сталинские расстрельные списки“. Archivovány od originál dne 31.01.2011. Citováno 2011-03-07.
  38. ^ „Жертвы политического террора в СССР“.
  39. ^ "Krupski příjmení v USA".
  40. ^ „Крупский район“. Archivovány od originál dne 23. 7. 2011. Citováno 2011-03-07.
  41. ^ „Крупский район Минской области“. Archivovány od originál dne 21.02.2011. Citováno 2011-03-07.
  42. ^ с.504-506 tom 1 (Index, Tesserae gentiliciae in regno Poloniae s M. D. Lit.), „Orbis Poloni“, Simone Okolski, Cracov, 1641; c.554 (bylina Krupskich), „Poczet herbow szlachty Korony Polskiey y Wielkiego Xięstwa Litewskiego: gniazdo y perspektywa staroświeckiey cnoty“, Potocki Wacław, Krakov, 1696 r.; с. LII „Skorowidz do herbow“ (с. 871) «Herby Rycerstwa Polskiego. przez Bartosza Paprockiego zebrene i wydane r. p. 1584 (1789). Wydanie Kazimierza Jozefa Turowskiego. Krakov. Nakladem wydawnictwa biblioteki polskiej. 1858 »

Reference

  • „Ogrod krolewski“, Paprocki Bartlomiej, D. Siedlczanski, Praga, 1599 r.
  • str.93, Tom 8, "Rodzina Herbarz szlachty polskiej", S. Uruski, Poznaň, 1997.
  • str.222, t.1, "Urzednicy Wielkiego ksiуstwa Litewskiego (Spisy)", Warszawa-2001; t.1 "Wojewodstwo Wilenskie. XIV-XVIII wiek", pod červ. A. Rachuby; t. 4, Warszawa-2003; „Ziemia Smolenska i wojewodstwo Smolenskie XIV-XVI wiek“).
  • выпуск 1-31, "Историко-юридические материалы, извлеченные из актовых книг губерний Витебской и Могилевской, хранящихся в Центральном архиве в Витебске и изданные", Созонов, Дм. Ив.Довгялло, губернская типо-литография, г. Витебск, 1871–1903.
  • том I-XXXIX, "Акты издаваемые Виленскою Археографическою Комиссиею для разбора Древних Актов", г. Вильна, 1865–1915.
  • ru: Дворянская родословная книга
  • pl: Herbarz (heraldyka)
  • Herbarz Wołyński - opracowanie: Towarzystwo "Pro Archivo", Krakov (Krupski 1866–1909, Krupski 1839–64, Krupski 1802-48)
  • str. 123–156, S. Dumin, S. Górzyński. Spiš szlachty wylegitymowanej w guberniach grodzieńskiej, mińskiej, mohylewskiej, smoleńskiej i witebskiej. - Warzsawa: DiG, 1993 r. (. Стр 123-156, С. Думин, С. Гуржинский Список дворянства, утвержденного в Витебской, Гродненской, Минской, Могилевской и Смоленской губерниях - Варшава:.. Dig, 1993 г.)
  • стр. 25, „Смоленская шляхта“, под редакцией Б. Г. Федорова, том II, издательство "Русское экономическое общество", 2006 г.
  • str. 58–59, „Herbarz szlachty prowincyi Witebskiej“, wydanie Herolda Polskiego, w Krakowie, 1899 r.
  • str. 93, tom IX, „Herbarz Polski“, Kaspra Niesieckiego S.J., w Lipsku, 1842 r.
  • str. 223–227, str. 396, tom 5, "Herbarz Polski", Kaspra Niesieckiego S.J., w Lipsku, 1840 r.
  • str. 349–351, tom XII, cz. 1, „Herbarz Polski“, Adam Boniecki, Warszawa, 1908 r.
  • str. 189, "Spiš nazwisk shlachty Polskiey", Jerzy Sewer Hr. Dunin-Borkowski, Lwow, 1887 r.
  • str. 240, „Zbior nazwisk szlachty“, P.N. Małachowski, Lublin, 1803 r.
  • str. 177–182, Tom 1, „Herby szlachty Polskiej“, Zbigniew Leshchyc, w Poznaniu, MCMVIII r.
  • str. 53, cz. 1, „Wiadomość o kleynocie szlacheckim oraz herbach domów szlacheckich w Koronie Polskiey i Wielkim Xięstwie Litewskim“, E.A. Hr. Kuropatnicki, Warszawa, 1789 r.
  • str. 194–230, t.1, „Monografie historyczno-genealogiczne niektórych rodzin polskich“, S.K. Kossakowski, Warszawa, 1859 r.
  • str. 376–387, t.1, „Herbarz wielu domow Korony Polskiey y W. X. Litewskiego“, Stanislaw Jozef (A Duneburg) Duńczewski, „Zamoicii in Collegio Universitatis“, z drukarni B. Jana Kantego (Krakov), (Menfis) 1756 r.
  • Brzezina Winiarski A. Herby Szlachty Rzeczypospolitej. - Warszawa, 2006.
  • Znamierowski A. Herbarz rodowy. - Warszawa, 2004.
  • "Перапiс войска Вялiкага княства Лiтоускага 1528 года", г. Мінск, 2003 г.