Klaus Bachmann - Klaus Bachmann

tento článek je sirotek, jako žádné další články odkaz na to. Prosím zavést odkazy na tuto stránku z související články; zkuste Najít odkaz nástroj pro návrhy. (Září 2016)

Klaus Dieter Bachmann^[1] (narozen 1963, v Bruchsal ), novinář, spisovatel, historik a politolog, autor knih a spisů o německé, rakouské a polské kultuře, historii a politice, jakož i o vztazích Evropské unie a německo-polských i polsko-ukrajinských vztahů. V roce 1988 se Bachmann usadil v Polsku a začal pravidelně psát pro různé rakouské a německé noviny a týdeníky (Die Presse, Váhat, Die Tageszeitung ), podávající zprávy o revolučních a evolučních politických, ekonomických, sociálních a kulturních změnách v zemích postsovětského bloku. Od roku 1989 pracoval jako akreditovaný zahraniční korespondent se sídlem v Polsku a od roku 1992 také v Polsku Kyjev, Minsk a Vilnius. V polovině 90. let psal pro berlínský deník Der Tagesspiegel, pro Zemřít Stuttgarter Zeitung, Zemřít Hannoversche Allgemeine Zeitung, a také pro polské tradiční noviny a týdeníky (Rzeczpospolita, Polityka, a Tygodnik Powszechny ).

Životopis

Narodil se v Bruchsal, největší město v okrese Karlsruhe. Studoval historii, politologii a slovanské jazyky (ruština, ukrajinština a srbochorvatština) na univerzitách v Heidelberg, Vídeň a Krakov. Během studií také působil jako radní ve svém rodném městě. V roce 2000 obhájil Bachmann disertační práci o období politické regionální nestability v rakousko-uherské Haliči v letech 1907 až 1914 a doktorát dokončil na varšavské univerzitě. Práce byla publikována v Rakousku a Německu jako Ein Herd der Feindschaft gegen Russland Galizien als Krisenherd in den Beziehungen der Donaumonarchie mit Russland (1907–1914). Disertační práce. („Pařeniště nepřátelství vůči Rusku. Galicie jako bod vzplanutí ve vztazích mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem (1907–1914). PhD.“).^[2]

V roce 2001 se Bachmann přestěhoval do Bruselu, kde tři roky pracoval jako dopisovatel německých a rakouských novin v zemích Beneluxu. V roce 2004 se vrátil do Polska a napsal postdoktorandskou práci: Úmluva o budoucnosti Evropy. Deliberativní demokracie jako metoda legitimizace autority ve víceúrovňovém politickém systému,^[3] což mu vyneslo a Doctorus Habilitatus titul na Fakultě sociálních věd, University of Wroclaw. Následně byl jmenován předsedou politologie v Centru německých a evropských studií Willyho Brandta na univerzitě ve Vratislavi. V letech 2000 až 2001 a znovu od roku 2005 byl členem správní rady Nadace Stefana Batoryho se sídlem ve Varšavě.^[4]

V roce 2006 se Bachmann stal docentem na Ústavu politických věd na VŠE Škola sociální psychologie ve Varšavě. Přednáší také na Institutu mezinárodních studií na Vratislavské univerzitě. Jeho články byly publikovány v polských mainstreamových týdenících (Polityka ) a deníky (Gazeta Wyborcza ) a také v různých rakouských, německých a švýcarských novinách. V roce 2004 přednášel jako hostující profesor na Institutu východoevropských dějin Vídeňské univerzity (o nedávných dějinách Polska) a Institutu politických studií (IEP) na univerzitě v Bordeaux (2008). Věnoval se vědeckému výzkumu na Čínská lidová univerzita (Renmin) v Pekingu v roce 2007 a na Americkém institutu pro současnou germanistiku v Univerzita Johna Hopkinse ve Washingtonu,^[5] v roce 2007. Prováděl také výzkum na Právnické fakultě UK Stellenbosch University (Jižní Afrika, 2009). Je členem Středoevropské asociace pro mezinárodní studia (CEISA), Evropské asociace pro studia (EUSA) a členem a spolupracovníkem Centra pro mezinárodní vztahy se sídlem ve Varšavě. Je také hlavním ředitelem Nadace pro evropská studia (FEPS).^[6]V prosinci 2014 mu polský prezident Bronisław Komorowski udělil řádnou profesuru.^[7][8]

Stejně jako E. M. Forster se pokusil zlepšit problémové vztahy mezi Německem a Anglií (Howards End (1910), „Only connect“), a to mezi Anglií a Indií (Cesta do Indie (1924), Bachmann usilovně pracuje na budování vazeb mezi někdejšími pochybnými nepřáteli. Jakmile byl označen jako „Polonizovaný Němec“,^[9] přijal roli vedoucího představitele „tání“ v německo-polských vztazích,^[10] tvrdě pracovat na zpochybnění a rozptýlení negativních národních stereotypů přetrvávajících po staletí.^{[11][12][13][14][15][16][17][18]}

Žije v Vratislav (Polsko) a vyučuje na Univerzita sociálních a humanitních věd, Varšava.^[19]

Vybraná bibliografie

• Bachmann, Klaus; Sparrow-Botero, Thomas and Lambertz, Peter: When Justice Meets Politics. Nezávislost a autonomie mezinárodních trestních tribunálů ad hoc. Peter Lang International: New York, Oxford, Frankfurt, Curych 2013.
• Bachmann Klaus: Ein Herd der Feindschaft gegen Rusko. Galizien als Krisenherd in den Beziehungen der Donaumonarchie mit Russland (1907–1914). Diss. 2001. Oldenbourg Verlag. ISBN  3-486-56538-9, 292 stran^[20]
• Bachmann Klaus: Poláci Uhren gehen anders 2001. Hohenheim Verlag, ISBN  978-3-89850-030-2, 280pp.^[21]
• Bachmann Klaus: Konwent o przyszłosci Europy: demokraracja deliberatywna jako metoda legitymizacji wladzy w wieloplaszczyznowym systemie politycznym Orbis Linguarum č. 28, 2004. Wroclaw: Atut, ISBN  83-89247-72-0, 267pp.^[3]
• Bachmann Klaus: Dlugienci Rzeszy 2005. Wroclaw: Atut, ISBN  83-7432-063-X, 176 stran^[22]
• Bachmann Klaus, Buras Piotr a Plociennik Sebastian: Republika bez gorsetu 2005, Wroclaw: Atut, katalogové číslo 71551, 162 bodů.^[23]
• Bachmann Klaus, Fleischer Michael, Olszewski Leon a kol. Rocznik Centrum Studiow Niemieckich i Europejskich im. Willy Brandta Uniwersytetu Wroclawskiego 2005, Wroclaw: nakladatelství University of Wroclaw, ISBN  978-83-229-2722-9.^[24]
• Bachmann Klaus: Polska kaczka w europejskim stawie. Polskie szanse i wyzwania po przystapieniu do UE2006, Varšava: WAIP, ISBN  978-83-60501-64-1, 246pp^[25]
• Bachmann Klaus & Buras Piotr: Niemcy jako panstwo cywilne. Studia nad niemiecka polityka zagraniczna 2006. Wroclaw: Atut, katalogové číslo 76645, 164pp.^[26]
• Bachmann Klaus: Represe, protest, Toleranz. Wertewandel und Vergangenheitsbewältigung in Polen nach 1956 2010. Wroclaw: Atut, ISBN  978-3-86276-004-6, 364 stran.^[27]
• Bachmann Klaus: "Vergeltung, Strafe, Amnestie. Eine vergleichende Studie zu Kollaboration und ihrer Aufarbeitung v Belgii, den Niederlanden und Polen." Peter Lang Verlag, Frankfurt, Wien, Oxford, New York 2011
• Další vybrané spisy a články tohoto autora: Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus den Gebieten des heutigen Polen im Spiegel der Geschichtsschreibung und der öffentlichen Meinung, TRANSODRA 12/13, září 1996, S. 48 - 63;^[28] Polsko a Rakousko;^[29] Mazanost rozumu;^[30] Polští populisté;^[31] Evropa v pohybu: Dopad východního rozšíření na Evropskou unii.^[32]

Bachmannovy vybrané články v polských novinách najdete na: Polska The Times („Regionální autonomie může zastavit vývoj“),^[33] Gazeta Wyborcza („Archivy Klause Bachmanna“),^[34] („Bachmannův volební slogan: Hurá do litevského Vratislavi!"),^[35] („Pro Wroclaw by nebylo vhodné vstoupit do unie s Klaipėdou,^[17] („Země pro Němce, zaměstnanost pro Poláky“),^[36] („Duisburg Love Parade: Hledáte obětního beránka“),^[37] Super Express („[Němečtí] vyhnanci se ztrácejí v bezvýznamnosti“),^[38] („Ten, kdo má rád Polsko, nemá rád Eriku Steinbachovou“),^[39] a Polityka (Archiv Klause Bachmanna).^[40]

Reference