Kechibi - Kechibi

„Kechibi z Tosa Obake Zōshi, autor neznámý

Kechibi (け ち 火) je atmosférické duchové světlo řekl v legendách o Prefektura Koči.[1]

Obrys

Uvádí se, že onryo lidí se změnilo v ohnivé koule a říká se, že je možné na to lákat bitím Zori třikrát, nebo dávat sliny na zori a volat po nich.[1] Říká se také, že v ohni plave tvář člověka.[2]

Říká se také, že se objevují nad vodou, a proto se jim někdy říká druh funayūrei.[3] V Prefektura Nara, oni jsou někdy viděni být stejní jako kaika janjanbi.[4]

Podle knihy badatele folklóru Rinichihary Ichihary se tyto knihy z velké části dělí na dva různé druhy, ty, které vycházejí z těla v okamžiku, kdy člověk zemře, a ty, které pocházejí z lidí, když spí.[5]

Jako příklad toho lze uvést folklór, jak vyplývá z Kami Distrinct, Prefektura Koči (Nyní Kami ) od počátku Období Meiji. Když v noci procházel po silnici muž jménem Yoshiyan Řeka Monobe, na silnici byl obrácený kechibi. Když se k tomu přiblížil, začalo se to kutálet, a když ho kvůli zvědavosti pronásledoval, kechibi také utekl a nakonec se ocitl ve vstupu do domu člověka. V tom domě se probudil muž, který měl noční můru, a řekl své ženě: „Yoshiyan mě pronásledoval, a tak jsem zoufale utekl.“[6]

Také jako povídka v Okres Takaoka také z období Meidži byl muž s velkou statečností jménem Kumaani Saito svědkem kechibiho, a když zakřičel: „Pojď sem přeletět,“ letěl přímo před ním. Saito se pokusil oheň chytit zaživa, ale pokaždé, když se ho pokusil chytit do ruky nebo po něm šlapat nohama, kechibi zmizel a znovu a znovu se objevil. Nakonec ho zachytil oběma rukama a vzal zpět do svého domova, ale doma, když otevřel ruku, kechibi už zmizel, než si to uvědomil. Následujícího dne měl Kumaani horečku z neznámé příčiny a zemřel právě tak.[7]

V Tosa Obake Zōshi (autor neznámý), a Yōkai Emaki z Provincie Tosa (Nyní Prefektura Koči ) v Edo období, bylo napsáno jako 鬼火 a měl furiganu označující čtení „kechibi“.[8]

Reference

  1. ^ A b 柳 田 國 男 (1977). 妖怪 談 義.講 談 社 学術 文庫.講 談 社. 212 頁. ISBN  978-4-06-158135-7.
  2. ^ 多 田 克己 (1990). 幻想 世界 の 住 人 た ち. Pravda ve fantazii. IV.新紀元 社. str. 234. ISBN  978-4-9151-4644-2.
  3. ^ 高木 啓 夫 (1978). „海 の 怪異“. In 溝 渕 増 巳 他 編纂 (ed.). 高 知 県 史. 民俗 編.高 知 県. 250 str.
  4. ^ „江 戸 の 闇 へ と ご 招待! 大江 戸 魔界 散 歩“. media.excite.co.jp/News/weekly/040810/index.html 週刊 エ キ サ イ ト.エ キ サ イ ト. 10. 8. 2004. Citováno 2008-05-14.
  5. ^ 市 原 麟 一郎 編著 (1977). 土 佐 の 妖怪.一声 社. str. 225. ISBN  978-4-87077-022-5.
  6. ^ 市 原 麟 一郎 編 (1979). 日本 の 民 話. 35.未來 社. 311–313.
  7. ^ 日本 の 民 話. 35. 431–432.
  8. ^ 2003 不詳 (2003). "土 佐 お 化 け 草紙". In 湯 本 豪 一 編著 (ed.). 妖怪 百 物語 絵 巻.国 書刊 行 会. str. 66 頁. ISBN  978-4-336-04547-8.

Viz také