Jules Roy - Jules Roy

Maison de Jules Roy à Vézelay.JPG

Jules Roy (22. října 1907 - 15. června 2000) byl francouzský spisovatel. „Plodný a polemický“ Roy, rozený alžírský strakatý noir a poslal do římský katolík seminář, využil svých zkušeností ve francouzské kolonii a během své služby v královské letectvo Během Druhá světová válka jako inspirace pro řadu jeho děl.[1] Začal psát v roce 1946, když ještě sloužil v armádě, a po své rezignaci v roce 1953 na protest proti První indočínská válka. Byl otevřeným kritikem francouzského kolonialismu a Alžírská válka za nezávislost a později občanská válka, stejně jako silně věřící muž.[1]

Život a dílo

Jako jeho přítel Albert Camus a jeho první redaktor Edmond Charlot Roy byl potomkem bílých osadníků ve francouzském Alžírsku. Narodil se v Rovigo, Alžírsko, a dětství prožil na farmě svých prarodičů z matčiny strany, Pâris, malých statkářů, kteří žili poblíž vesnice Sidi Moussa, asi osm kilometrů severně od města. Roy byl plodem cizoložného kontaktu mezi Mathilde Royovou, manželkou policisty, a Henri Dematonsovou, učitelkou.[2][3]

V průběhu druhá světová válka, Roy přikázal královské letectvo letky, která byla zapojena do bombardování Porúří; popsal mise v La Vallée heureuse (Charlot, 1946). Ve svých pamětech novinář Walter Lewino uvádí, že když se Roy poprvé připojil k Zdarma francouzské síly po Spojenecká invaze do severní Afriky, byl poslán na letecký výcvik do Dumfries kde Britové při testování dovedností ignorovali hodnost svého kapitána a určili jej jako druhého navigátora, čímž se Roy podle britských pravidel stal jeho pilotem, natož vedením eskadry.[4] V červnu 1953 Roy odstoupil z armády v hodnosti plukovníka na protest proti vládní politice v První indočínská válka.[1]

Jeho Le Voyage en Chine (Julliard, 1965) vypráví příběh návštěvy u Mao Ce-tung Čína, během níž plánoval natočit film zobrazující to, co si představoval jako úspěšnou transformaci společnosti, ale byl zklamán nedostatečným přístupem ke skutečným podmínkám. V roce 1995 se Roy, který žil mnoho let ve Francii, vrátil do Alžírska a navštívil hrob své matky na malém hřbitově noir noir v Sidi Moussa. Roy strávil poslední roky svého života v Vézelay, následovat jeho zájem o život Marie Magdaléna.[1] Poprvé se oženil s Mirande Grimal, se kterou měl dvě děti, Jean-Louis a Genevieve. Po rozvodu se oženil s Tatianou Soukoroukoff v roce 1965 (zemřela v roce 2012).[1] Obě děti ho přežily.

Funguje

Romány

  • Le tonnerre et les anges, Éditions Grasset, 1975.
  • Le Désert de Retz Grasset, 1978.
  • Les Chevaux du soleilGrasset, 1980, 6 svazků; jedno vydání, Omnibus, 1995.
  • La Saison des ZaGrasset, 1982.

Literatura faktu

  • Ciel et terre„Alger, Charlot, 1943 (épuisé).
  • La Vallée heureuse, Charlot, 1946, s předmluvou Pierre Jean Jouve  ; Gallimard 1948; Éditions Julliard, 1960; Albin Michel, 1989.
  • Le Métier des armesGallimard, 1948; Julliard, 1960.
  • Retour de l'enferGallimard, 1953; Julliard, 1960.
  • Le NavigateurGallimard, 1954; Julliard, 1960.
  • La Femme infidèleGallimard, 1955; Julliard, 1960.
  • Les Flammes de l'étéGallimard, 1956; Julliard, 1960; Albin Michel, 1993.
  • Les Belles CroisadesGallimard, 1959; Julliard, 1960.
  • La Guerre d'AlgérieJulliard, 1960; Christian Bourgois, 1994.
  • La Bataille de Dien Bien PhuJulliard, 1963; Albin Michel, 1989.
  • Le Voyage en Chine, Julliard, 1965.
  • La Mort de MaoChristian Bourgois, 1969; Albin Michel, 1991.
  • L'Amour fauveGrasset, 1971.
  • Danse du ventre au-dessus des canons, Flammarion, 1976.
  • Nalijte poručíka Karla, Christian Bourgois, 1977.
  • Pour un chienGrasset, 1979.
  • Une affaire d'honneur, Plon, 1983.
  • Beyrouth viva la muerteGrasset, 1984.
  • Guynemer, l'ange de la mort, Albin Michel, 1986.
  • Mémoires barbares, Albin Michel, 1989.
  • Miluje barbary, Albin Michel, 1993.
  • Un après-guerre amoureux, Albin Michel, 1995.
  • Adieu ma mère, adieu mon cœur„Albin Michel, 1996.
  • Journal, t. 1, Les années déchirement, 1925-1965„Albin Michel, 1997.
  • Journal, t. 2, Les années cavalières, 1966-1985„Albin Michel, 1998.
  • Journal, t. 3, Les années de braise, 1986-1996„Albin Michel, 1999.
  • Lettre à Dieu„Albin Michel, 2001.

Eseje

  • Comme un mauvais ange, Charlot, 1946; Gallimard, 1960.
  • L'Homme à l'épéeGallimard, 1957; Julliard, 1960.
  • Autour du drame, Julliard, 1961.
  • Passion et mort de Saint-ExupéryGallimard, 1951; Julliard, 1960; La Manufacture, 1987.
  • Le Grand NaufrageJulliard, 1966; Albin Michel, 1995.
  • Turnau, Sienne, 1976 (hors commerce).
  • Éloge de Max-Pol Fouchet, Actes Sud, 1980.
  • Étranger pour mes frères, Stock, 1982.
  • Citoyen Bolis, tambour de village, Avallon, Voillot, 1989.
  • Vézelay ou l'Amour fou„Albin Michel, 1990.
  • Rostropovitch, Gainsbourg et Dieu„Albin Michel, 1991.

Poezie

  • Trois Pières pour des pilots, Alger, Charlot, 1942.
  • Zpěv et prières pour des pilots, Charlot, 1943; Gallimard, 1948; Julliard, 1960.
  • Sept Poèmes de ténèbres, Paříž, 1957.
  • Prière à Mademoiselle Sainte-Madeleine, Charlot, 1984; Bleu du Ciel, Vézelay, 1986.
  • Chorál d'amour pour MarseilleJeanne Laffitte, 1988.
  • Cinq Poèmes, Avallon, Voillot, 1991.
  • La nuit tombe, debout camarades!, Gérard Oberlé, 1991.
  • Poèmes et prières des années de guerre (1939–1945)Actes Sud, 2001.

Drama

  • Beau SangGallimard, 1952; Julliard, 1960.
  • Les CyclonesGallimard, 1953; Julliard, 1960.
  • Le Fleuve rougeGallimard, 1957; Julliard, 1960.
  • La Rue des Zouaves suivi de Sa Majesté Monsieur Constantin, Julliard, 1970.
  • Poručík Karl, dramatique télé (Michel Wyn), INA, 1977.
  • Mort au champ d'honneur 'Albin Michel, 1995.

Brožura

  • J'accuse le général Massu, Seuil, 1972.

Krátký příběh

  • L'Œil de loup du roi de Pharan, Sétif, 1945.

Korespondence

  • D'une amitié. Korespondence (1937–1962), Édisud, 1985, s básníkem Jean Amrouche

Poznámky

  1. ^ A b C d E Riding, Alan (21. června 2000). „Jules Roy, francouzský spisovatel narozený v Alžírsku, umírá v 92 letech“. The New York Times. Citováno 2009-10-22.
  2. ^ Hamid Nacer-Khodja, Guy Degas (2007-09-13). „L'Algérie au cœur - Entretien. Jules Roy par Guy Degas“. El Watan.
  3. ^ Catharine Savage Brosman, Guy Degas (říjen 1988). „Beletrie a historie ve filmu Jules Roy Le Maitre de la Mitidja“. Francouzská recenze, sv. 62, č. 1, s. 41-49. JSTOR  394886.
  4. ^ Walter Lewino (10.08.2014). "39-45. Suvenýry d'un antihéros du groupe Lorraine (10): me voilà devenu l'instructeur du pilote-poète Jules Roy". Le Point.

Reference