Juan Nicolás Böhl de Faber - Juan Nicolás Böhl de Faber

Juan Nicolás Böhl de Faber
narozený	Johann Nikolaus Böhl von Faber 1770 Hamburg
Zemřel	1836 Cádiz
obsazení	Bibliofil a hispanista
Hnutí	Romantismus
Manžel (y)	Frasquita Larrea
Příbuzní	Cecilia Böhl de Faber

Juan Nicolás Böhl de Faber (v německých zdrojích také: Johann Nikolaus Böhl von Faber;^[1] Hamburg, 1770 - Cádiz, 1836) byl a Němec bibliofil a milovník španělština literatura a kultura. Byl otcem španělštiny /švýcarský prozaik Cecilia Böhl de Faber, aka "Fernán Caballero ".

Böhl začal svůj život ve Španělsku v obchodě, který vlastnil buržoazní rodiče. Kromě práce v obchodě byl také Hanzovní konzul pro jeho rodné město Hamburg stejně jako dohlížet na sklady v držení sira Jamese Duffa a jeho synovec William Gordon v Puerto de Santa María. Právě v Cádizu se setkal s Frasquitou Larrea (Francisca Javiera Ruiz de Larrea y Aherán, 1775–1838) a katolík paní vysoké společnosti, která procestovala Francie a Německo a snadno ovládat své jazyky, číst Shakespeare, byl dobře obeznámen s myšlenkami na Kant a Descartes, číst Madame Staël, a radost z práce feministka Mary Wollstonecraft. Ti dva se vzali v roce 1790 a žili krátce Ženevské jezero, v Kanton Vaud, kde se jejich dcera narodila, budoucí romanopisec známý jako Fernán Caballero. Později měl pár další dvě děti. Po návratu do Španělsko, strávili nějaký čas v Cádizu, kde uvedením první obohatili místní kulturní scénu tertulias. V roce 1805 dvojice podruhé odcestovala do Německa, kde jejich svazek začal vykazovat první známky stresu. Frasquita se vrátila sama do Španělska, kde zažila Poloostrovní válka se svými dvěma dcerami, když žila v Chiclana de la Frontera. Rodina se po skončení války sešla v Cádizu.

Hpanofofilie Böhla de Fabera ho podnítila ke sbírání mnoha děl Španělská literatura a vybudovat důležité knihovna. Při cestování v Německu získal mnoho z Estetický díla bratří August Wilhelm Schlegel a Friedrich Schlegel týkající se umění, literatury a především Pedro Calderón de la Barca. V roce 1814 publikoval článek s názvem „Reflexiones de Schlegel sobre el teatro traducidas del alemán“ (Schlegelovy úvahy o divadle v překladu z němčiny) v noviny El Mercurio Gaditano. Tento článek identifikuje Romantismus s absolutismus a obhajuje návrat k tradičnímu a katolickému myšlení. To naprosto odsuzuje Osvícení a povznáší španělský nacionalismus. Divadlo Calderón de la Barca je považováno za symbol španělského ducha a jakákoli nechuť k němu je považována za nevlasteneckou. Současný neoklasicistní osvícenský spisovatel José Joaquín de Mora namítl, že nejhorší, co španělskou kulturu postihne, byla práce Calderóna, ve které byl špatný vkus normou. Tato výměna zapálila řádek mezi dvěma, které by se objevily v novinách v Madrid. V letech 1818 až 1819 publikoval Böhl de Faber v Diario Mercantil Gaditano série článků na obranu španělského divadla Siglo de Oro, žánr, který Španělé hodně zlobili Neoklasicisté který odmítl její styl spolu s reakcionářskou a tradicionalistickou ideologií, kterou představovala. Mora a Antonio Alcalá Galiano, liberální autoři, kteří se později stali horlivými Romantici, tvrdě proti němu argumentoval. Mora se zvláště zaměřila na to, že Faberova vlastní manželka byla Calderónovým obdivovatelem a že v Cádizu provozovala ultrakatolickou terertii. Navíc, zatímco Faber byl zastáncem Fernando VII, Mora a Alcalá Galiano byli liberálové; ideologická propast vyvolala ještě více sporů a kontroverze byla plná osobních útoků.

Nicméně, Böhl zůstal aktivním publicistou, jehož práce hodně pomohla tradicionalistovi Romantismus Do Španělska. Publikoval články o anglické poezii odvozené z romantismu. S koncem Trienio Liberal dvacátých let 20. století opustili Mora a Alcalá Galiano ze Španělska další liberální emigranti, i když aby mohli lépe čelit Böhl de Faberovi, museli studovat Schlegelovy teorie týkající se Romancero a divadlo Siglo de Oro, a tímto způsobem Romantismus byl zaveden do Španělska. Faber se ve skutečnosti stal jedním z jeho předků v zemi. Faber spojený křesťanství s romantismem a tvrdil, že hnutí již nastalo ve středověkém Španělsku a že neoklasicismus představuje přerušení skutečné domorodé španělské kulturní tradice. Nakonec také publikoval eseje o Lope de Vega stejně jako Calderón de la Barca a sbírka románky a populární poezie.

Reference

Bibliografie

• Guillermo Carnero Arbat „Dokumenty relativní a Juan Nicolás Böhl de Faber en el Ministerio español de Asuntos Exteriores“ Anales de literatura española 1984 núm. 3 str. 159-186