Joseph H. H. Weiler - Joseph H. H. Weiler

Joseph H. H. Weiler

Joseph Halevi Horowitz Weiler (narozen 2. září 1951) je a Jihoafričan -Americký akademik, který v současné době slouží jako Evropská unie Jean Monnet Chair na New York University Law School a vedoucí pracovník Centra evropských studií Minda de Gunzburg na Harvardu.

Byl prezidentem Evropský univerzitní institut ve Florencii od roku 2013 do roku 2016.[1] Je držitelem diplomu z Haagská akademie mezinárodního práva. Weiler je autorem prací vztahujících se k sui generis charakter Evropská unie. Je členem Americká akademie umění a věd.

Kariéra

Vystudoval Sussex (BA); Cambridge (LLB a LLM) a Haagská akademie mezinárodního práva (diplom mezinárodního práva); získal doktorát z evropského práva na EUI ve Florencii.[2]

V letech 1978 až 1985 působil jako profesor práva a vedoucí katedry práva na Evropském univerzitním institutu ve Florencii, kde v roce 1989 byl spoluzakladatelem Akademie evropského práva. Později působil jako profesor práva na Právnická fakulta University of Michigan (1985–1992) a jako profesor Manley Hudson a předseda Jean Monnet v Harvardská právnická škola (1992–2001). Poté přešel na New York University Law School. Dne 7. prosince 2012 Vysoká rada Evropského univerzitního institutu schválila jeho výběr novým prezidentem Evropského univerzitního institutu. Termín zahájil 1. září 2013 a působil do 31. srpna 2016. Poté se vrátil do NYU.

Je hostujícím profesorem mimo jiné na University of Paris, Institut d'Etudes Politiques de Paris (Sciences Po), Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, Institut Maxe Plancka pro mezinárodní právo na Heidelberg, College of Europe v Bruggy a Natolin, All Souls College, Oxford, Právnická fakulta v Chicagu, Stanfordská právnická škola, Yale Law School, UCLA School of Law, Ortega y Gasset Institut, Madrid, University of Toronto, University of Frankfurt, Univerzita v Lublani a Globální škola práva Católica.

Jedním z témat jeho specifického zájmu je vliv (křesťanské) církve na Evropská integrace. Zavedl termín „Christophobia „ve své knize Křesťanská Evropa: průzkumná esej:[3]

Je to Evropa, která sice oslavuje ušlechtilé dědictví osvícenského humanismu, ale také se ho vzdává Christophobia a ani se nebojí, ani se nestydí z poznání, že křesťanství je jedním z ústředních prvků ve vývoji jeho jedinečné civilizace. Konečně je to Evropa, která ve veřejném diskurzu o své vlastní minulosti a budoucnosti obnovuje veškeré bohatství, které může pocházet z konfrontace s jednou ze dvou jejích hlavních intelektuálních a duchovních tradic.

Termín byl poté popularizován George Weigel je Kostka a katedrála.

Weiler přispívá k právní teorii evropské integrace, píše o mnoha oblastech Právo EU (vnitřní trh, vnější vztahy, sociální právo a především institucionální právo). On je zvláštní autorita v roli Evropský soudní dvůr. Je šéfredaktorem časopisu Evropský žurnál mezinárodního práva (EJIL) a International Journal of Constitutional Law (IKONA). V současné době je členem Světový institut práva Whitney R. Harris Mezinárodní rada.

Soudní případy

Akce pomluvy Calvo-Goller

Weiler byl obžalován v žalobě pro urážku na cti podané u francouzských soudů izraelskou učenkyní Dr. Karin Calvo-Gollerovou[4] týkající se recenze její knihy Soudní řízení Mezinárodního trestního soudu. Předchůdci ICTY a ICTR (Martinus Nijhoff, 2006), která se objevila na webu Global Law Books[5] které Weiler upravuje. Recenze byla napsána profesorem Thomasem Weigendem z Univerzita v Kolíně nad Rýnem. Calvo-Goller tvrdil, že to bylo urážlivé. Na základě stížnosti společnosti Calvo-Goller Weiler odmítl odstranit kontrolu z webových stránek a společnost Calvo-Goller následně podala žalobu.

Oblek byl pozoruhodný problémy, které vznesl ohledně rovnováhy mezi akademickou svobodou a právy těch, kteří se považují za urážené.[6][7]

Děkan pařížských vyšetřujících soudců přijal stížnost Calvo-Gollera a okresní prokurátor se rozhodl podat žalobu proti Weilerovi. Případ projednával Tribunal de Grand Instance de Paris dne 20. ledna 2011, přičemž rozsudek vynesený v Paříži dne 3. března 2011 žalobu zamítl.[8] Ve svém rozsudku pařížský tribunál uvedl, že ve věci nemá žádnou pravomoc, protože společnost Calvo-Goller nepředložila důkaz soudem jmenovaného úředníka o tom, že webová stránka s recenzemi knih byla na francouzském území viditelná den nebo přede dnem, kdy věc podala děkan vyšetřujících soudců v Paříži. Pařížský tribunál rovněž prohlásil, že slova použitá Weigendem nepředstavují urážka na cti a byly v mezích bezplatná kritická recenze knihy. Soud uvedl, že jeho slova v přezkumu byla měřeno, a soud proto případ zamítl. Soud uložil společnosti Calvo-Goller zaplatit 8 000 eur (přibližně 10 000 USD) jako náhradu škody Dr. Weilerovi na pokrytí jeho výdajů.

Lautsi v. Itálie

V červnu 2010 zasáhl Weiler pro bono jménem osmi vlád před Velkým senátem Evropský soud pro lidská práva v případě Lautsi v. Itálie. Bránil se Itálie má právo požadovat krucifix být zobrazeny ve třídách veřejných škol.[9] Velký senát, který zrušil jednomyslné rozhodnutí dolního senátu (7: 0), rozhodl velkou většinou (15: 2), že vystavení křížů v italských učebnách není v rozporu s Evropská úmluva o lidských právech.

V rozhovoru Weiler uvedl, že zasahuje jménem Itálie, ne proto, že by se chtěl bránit křesťanství ale bránit se pluralismus.[10]

Ocenění

Reprezentativní publikace

  • Un'Europa Cristiana: Un saggio esplorativo "(BUR Saggi, Milano, 2003 - překlady do španělštiny, polštiny, portugalštiny, němčiny, francouzštiny, maďarštiny, holandštiny, slovinštiny)
  • Evropský ústavní systém za státem. Upraveno pomocí Marlene Wind (Cambridge University Press, 2003).
  • Integrace v rozšiřující se Evropské unii: přehodnocení základů. Upraveno Ianem Beggem a Johnem Petersonem (Blackwell Publishing, 2003).
  • Ústava Evropy - mají nové šaty císaře? (Cambridge University Press, 1998 - překlady do španělštiny, italštiny, němčiny, slovinštiny, japonštiny, čínštiny, řečtiny, srbštiny, portugalštiny a arabštiny).
  • EU, WTO a NAFTA: Směrem ke společnému právu mezinárodního obchodu? (Oxford University Press, 2000).
  • Evropský soudní dvůr. Editoval s Gráinne de Búrca (Oxford University Press, 2001) a novelou, Der Fall Steinmann (Piper 2000).
  • de Búrca, Gráinne; Weiler, J. H. H., eds. (2011). Světy evropského konstitucionalismu. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN  978-0521177757.

Poznámky

  1. ^ „Prezident a generální tajemník“.
  2. ^ „WEILER, JOSEPH H. H.“. Kdo je kdo v Americe 2006. 2 (M-Z) (60. vydání). New Providence, NJ: Markýz Kdo je kdo. 2005. s. 4981. Citováno 7. listopadu 2018 - prostřednictvím internetového archivu.
  3. ^ Má smysl mluvit o „christofobii“? Matthew Schmitz. První věci, 29. listopadu 2012.
  4. ^ Vysoká škola práva a podnikání, Ramat-Gan, Izrael
  5. ^ „globallawbooks.org“. Archivovány od originál dne 1. března 2010. Citováno 25. února 2010.
  6. ^ conflictoflaws.net
  7. ^ Corbyn, Zoë (25. února 2010). „Scholar vs scholar: urážlivé důsledky případu urážky na cti pro svobodu projevu“. Times Higher Education.
  8. ^ „Francouzský soud shledává, že redaktor časopisu žaloval za urážku na cti kvůli recenzi knihy“. Kronika vysokoškolského vzdělávání. chronicle.com. 2. března 2011.
  9. ^ „Rozhodující rozsudek ESLP nad krucifixem v italské učebně“. Constitutionmaking.org. 18. března 2011. Archivováno z původního dne 20. ledna 2013.
  10. ^ John L. Allen, Jr. (21. ledna 2011). „Řešení tabu o Židech a křesťanech, kříž a vražda“. Národní katolický reportér. Archivováno z původního dne 20. ledna 2013.
  11. ^ Laurea Honoris Causa al profesor Joseph H.H. Weiler, 31. gen 2013, l’Università degli Studi Roma Tre Archivováno 5. března 2016 na Wayback Machine

externí odkazy