Jan II. Ernuszt - John II Ernuszt

John (II) Ernuszt
Zákaz Chorvatska, Dalmácie a Slavonie
Panování1508–1510
PředchůdceAndrew Oba
Marko Mišljenović
NástupceAndrew Oba
narozenýC. 1465
Zemřelpo 20. listopadu 1528
Vznešená rodinaErnusztův dům
Manžel (y)1, Anna Pálóci
2, Margaret ze Saganu
3, Barbara Ország
Problém
Francis
Jan III
Farkaši
Caspar
OtecJan I. Ernuszt
MatkaCatherine N

John Ernuszt de Csáktornya, Jr. (maďarský: csáktornyai Ernuszt János; C. 1465 - po 20. listopadu 1528), také známý jako John Hampó, byl maďarský baron, který sloužil jako Zákaz Chorvatska, Dalmácie a Slavonie mezi 1508 a 1510.

Rodina

Narodil se kolem roku 1465 do maďarské šlechtické rodiny židovského původu jako mladší syn Jan I. Ernuszt a jistá Catherine z neznámé rodiny.[1] Jeho starší bratr byl Zikmund, který se narodil kolem roku 1445 a Matyáš Korvín ho udělal Pécsský biskup v roce 1473.[1]

Jan II. Se během svého života třikrát oženil. Jeho první manželkou byla Anna Pálóci, jediná dcera Emeric Pálóci a Dorothy Rozgonyi. Anna zemřela v roce 1494, když bylo Janu II. Asi třicet let.[2] Poté se (kolem roku 1500) oženil s princeznou Margaret Saganovou (Żagań), dcerou Jan II. Šílený a vdova po Nicholasi Bánffy de Alsólendva. Jejich manželství přineslo dva syny, Francis, který byl zabit v Bitva u Moháče v roce 1526, a Jan III.[3] John Ernuszt také adoptoval děti své manželky z jejího prvního manželství; John Bánffy, Palatine Maďarska, autor Katalin Bánffy a Margaret Bánffy. Vedl větev Verőce na majetcích rodiny Bánffyů jménem svého nezletilého nevlastního syna. Jan II. Se stal poddaným podruhé mezi lety 1507 a 1513.[4] Ke konci svého života se oženil s Barbarou Országovou, dcerou zesnulého Ladislaus Ország a Magdaléna Maróti. Její první manžel byl George Drágfi.[5] Měli dva syny: Farkaše a Caspar, který byl posledním mužským členem rodiny Ernusztů.[6]

Kariéra

Poprvé se objevil v současných záznamech v roce 1470, ještě jako nezletilý.[7] Zatímco jeho starší bratr se stal biskupem a zastával různé funkce u královského dvora, John II spravoval rodinné statky v Csáktornya (Čakovec ) a Međimurje (dnes v Chorvatsko ). Nařídil opevnění a modernizaci hrad v Csáktornyi a v tomto období bylo postaveno několik kostelů.[3] V roce 1486 byl zmíněn jako Mistr pohárníků, který zároveň drží důstojnost George Turóci.[8]

Zikmund a Jan se několikrát pokusili získat zpět panství, které Matthias Korvín zabavil jejich otci na počátku 70. let 14. století. Přesvědčili nemanželského syna zesnulého krále, John Corvinus dát jim otcovy bývalé doly na měď v Besztercebányi (nyní Banská Bystrica na Slovensku) v roce 1494.[9] Netrvalo dlouho a pronajali doly John a George Thurzó po dobu 10 let. Také znovu získali Szklabonya (Sklabiná na Slovensku) od Antona Pokiho, držitele Jana Korvína. V roce 1494 patřili bratři Ernusztové, kteří vlastnili více než 3500 rolnických domácností, k nejbohatším vlastníkům půdy v Maďarsku.[9]

Hrad Čakovec (Csáktornya)

Byl jmenován John Ernuszt Pán koně králem Vladislava II v roce 1493, po smrti Ladislava Országa, otce Johnovy budoucí třetí manželky.[10] Držel tuto důstojnost až do roku 1505, kdy byl nahrazen George Báthory.[7] V roce 1495 získal panství Munkács (Mukačevo, Ukrajina ) od krále.[7] Podle dobových zdrojů měl John Ernuszt Jr. mnohem méně brilantní mysl než jeho otec a bratr - Hans Dernschwam, obchodní správce Fuggeri v Maďarsku ho charakterizoval jako „prostoduchého zbožného muže“ (Němec: ein freÿer einfältiger Mann).[11] V roce 1503 byl exkomunikován Svatý stolec kvůli fyzickému týrání místního učitele ve Verőcích (Virovitica, Chorvatsko), avšak diecéze Pécs ho osvobodila.[11]

Jeho bratr biskup Zikmund byl zavražděn v létě 1505. Jeho tři zadržení (John Gyulai, Louis Szerecsen a Albert Cupi) ho uškrtili, aby se zmocnili jeho bohatství.[12] Zikmundovým zákonným dědicem byl jeho mladší bratr John, podle své poslední vůle vyhnout se úplné konfiskaci královské pokladnice.[13] John Ernuszt na jaře 1506 vznesl obvinění proti vrahům a obvinil je také ze zpronevěry majetku Ernuszta. Nikdy však nebyli odsouzeni. Během vyšetřování, které následovalo po vraždě, bylo nalezeno 300 000 zlatých florinů a zabaveno pro královskou pokladnu.[14] Jako náhradu byl John Ernuszt v lednu 1508 jmenován banem Chorvatska, Dalmácie a Slavonie.[15] Pronajal královské doly na měď společnosti Thurzó – Fugger na tři roky výměnou za 20 zlatých florinů ročně.[7]

V roce 1514 zahájil John před arcibiskupem druhý soudní spor proti třem poddaným Thomas Bakócz, který také působil jako papežský legát během té doby. Johnovi právníci obvinili podezřelé z vraždy, padělání Zikmundovy poslední vůle a zpronevěra 1,3 milionu zlatých florinů. Církevní soud rozhodl ve prospěch Johna Ernuszta, avšak text rozsudku není přesně znám. Žalobce i obžalovaní se nicméně odvolali Papež Lev X.[13] Maďarský královský dvůr z politických důvodů a složitých vztahů mezi baronskými skupinami zabránil pokračování soudního sporu v zahraničí. Po Johnově smrti zahájil jeho jediný žijící syn Caspar nový proces v roce 1536, avšak zemřel v roce 1540 a Ernusztova rodina vyhynula, takže žaloba je zastaralá.[13]

Pro válku proti Osmanské říši poslal John své jednotky do královské armády v Louis II. Jeho syn Francis Ernuszt byl zabit v bitvě u Moháče dne 29. srpna 1526. Ostatní Johnovi synové byli v té době ještě nezletilí.[16] Maďarský trůn byl prázdný, John Zápolya a Habsburkové oba si to nárokovali sami. John Ernuszt se stal zastáncem krále Jana. Po vojenských neúspěchech Ernuszt složil přísahu věrnosti Ferdinand I. během jeho korunovace v Székesfehérvár dne 5. listopadu 1527.[16] Poslední zmínka o něm byla zaznamenána 20. listopadu 1528.[17]

Reference

  1. ^ A b Fedeles 2010, str. 106.
  2. ^ Engel: Genealógia (Příbuznost Pányoki 1. pobočka Pálóci)
  3. ^ A b Wehli 2012, str. 150.
  4. ^ Kubinyi 2001, str. 322.
  5. ^ Engel: Genealógia (Rod Gutkeled 6. větev Ország de Gút)
  6. ^ Kubinyi 2001, str. 327.
  7. ^ A b C d Markó 2006, str. 447.
  8. ^ C. Tóth a kol. 2016, str. 111.
  9. ^ A b Fedeles 2010, str. 116.
  10. ^ C. Tóth a kol. 2016, str. 119.
  11. ^ A b Kubinyi 2001, str. 319.
  12. ^ Fedeles 2010, str. 117.
  13. ^ A b C Kubinyi 2000.
  14. ^ Markó 2006, str. 310.
  15. ^ C. Tóth a kol. 2016, str. 99.
  16. ^ A b Kubinyi 2001, str. 325.
  17. ^ Kubinyi 2001, str. 326.

Zdroje

  • C. Tóth, Norbert; Horváth, Richárd; Neumann, Tibor; Pálosfalvi, Tamás (2016). Magyarország világi archontológiája, 1458–1526, I. Főpapok és bárók [Sekulární archontologie Maďarska, 1458–1526, svazek I: preláti a baroni] (v maďarštině). MTA Bölcsészettudományi Kutatóközpont Történettudományi Intézete. ISBN  978-963-4160-35-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Fedeles, Tamás (2010). Püspökök, prépostok, kanonokok: Fejezetek Pécs középkori egyháztörténetéből [Biskupové, proboští, kánoni: Kapitoly ze středověkých církevních dějin Pécsu] (v maďarštině). Szegedi Tudományegyetem Történeti Intézet. ISBN  978-963-482-990-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kubinyi, András (2000). „Egy különös középkori per. Ernuszt Zsigmond püspök meggyilkolása és hagyatéka elsikkasztása“. História (v maďarštině). 22 (4).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kubinyi, András (2001). „Ernuszt Zsigmond pécsi püspök rejtélyes halála és hagyatékának sorsa: Magyar igazságszolgáltatás nehézségei a középkor végén [Tajemná smrt Zsigmonda Ernuszta, biskupa v Pécsi, a osud jeho dědictví]". Századok (v maďarštině). Magyar Történelmi Társulat. 135 (2): 301–361. ISSN  0039-8098.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Markó, László (2006). Magyar állam főméltóságai Szent Istvántól napjainkig: Életrajzi Lexikon [Velcí státní úředníci v Maďarsku od krále svatého Štěpána po naše dny: Životopisná encyklopedie] (v maďarštině). Helikon Kiadó. ISBN  963-547-085-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Wehli, Tünde (2012). „A három Ernuszt [Tři z rodiny Ernusztů]". Budapesti Könyvszemle (v maďarštině). Budapesti Könyvszemle Alapítvány. 24 (2): 142–151.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Jan II
Narozený: C. 1465  Zemřel po 20. listopadu 1528
Politické kanceláře
Předcházet
George Turóci		 Mistr pohárníků
vedle George Turóci
1486		Uspěl
George Turóci
Předcházet
Ladislaus Ország		 Pán koně
1493–1505		Uspěl
George Báthory
Předcházet
Andrew Oba &
Marko Mišljenović		 Zákaz Chorvatska, Dalmácie a Slavonie
vedle George Kanizsai
1508–1510		Uspěl
Andrew Oba