Johannes Orth - Johannes Orth

Johannes Orth (1847-1923)

Johannes Orth (14. ledna 1847 - 13. ledna 1923 v Berlíně) byl Němec patolog narozen v Wallmerod.

Vystudoval medicínu na univerzitách v Heidelberg, Würzburg a Bonn, přijímající jeho habilitace v roce 1872 jako asistent Eduard von Rindfleisch v Bonnu.[1] Poté působil jako asistent pod Rudolf Virchow (1821-1902) v Berlín. V roce 1878 se stal profesorem na Univerzita v Göttingenu V roce 1902, po smrti Virchowa, se vrátil do Berlína jako ředitel kliniky patologie.

Orth specializující se na patologické studium infekční choroby, zejména tuberkulóza a endokarditida.

V roce 1875 zdokumentoval účet zahrnující pitva žloutenky s intenzivním žlutým zabarvením bazální ganglia, hipokampus, třetí komora, stejně jako části mozeček. Avšak až na počátku 20. století bude tento stav dále pochopen. V roce 1903 patolog Christian Georg Schmorl (1861-1932) představil výsledky 120 pitev kojenců se žloutenkou, přičemž šest případů mělo barvicí jevy popsané Orthem. Schmorl vytvořil termín „kernicterus " (žloutenka z bazální ganglia ) pro jev žlutého zbarvení.

Vybrané spisy

  • Ueber das Vorkommen von bilirubinkrystallen bei neugeborenen kindern; v Virchow Archiv Pathol. Anat. 63: 447–462. (1875).
  • Compendium der patologisch-anatomischen Diagnostik (1894) - Kompendium patologicko-anatomické diagnostiky.
  • Cursus der normalen Histologie - Cursus normálu histologie.
  • Lehrbuch der speciellen pathologischen Anatomie - Učebnice speciální patologické anatomie.[2]

Reference

  • [2] Průkopníci ve vědecké studii novorozenecké žloutenky a kernicterusu
  • Tento článek obsahuje přeložený text z rovnocenného článku na webu Německá Wikipedia.
  1. ^ Orth, Johannes In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 19, Duncker & Humblot, Berlin 1999, ISBN  3-428-00200-8, S. 600.
  2. ^ [1] Pagel: Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des neunzehnten Jahrhunderts. Berlin, Wien 1901, Sp. 1236.