Johann Weikhard von Valvasor - Johann Weikhard von Valvasor

Johann Weikhard von Valvasor
Janez Vajkard Valvasor
Johann Weikhard von Valvasor v roce 1689
Valvasor v roce 1689
narozený1641
Laibach, Kraňsko, (Nyní Lublaň, Slovinsko )
ZemřelZáří nebo říjen 1693 (ve věku 52)
Krško, Kraňsko
Známý jakošlechtic vědec, polymath
TitulČlen královská společnost
Manžel (y)Anna Rosina Valvasor rozená Grafenweger
webová stránkahttp://www.valvasor.org
Valvasor Sláva vévodství Kraňského, publikováno 1689
Titulní stránka jeho Topographia Archiducatus Carinthiae antiquae et modernae completa, 1688
Valvasorova mapa Chorvatsko (1689)

Johann Weikhard Freiherr von Valvasor[Poznámka 1] nebo Johann Weichard Freiherr von Valvasor[Poznámka 2] (slovinština: Janez Vajkard Valvasor, výrazný[ˈƲáːlʋazɔɾ])[2] nebo jednoduše Valvasor (pokřtěn 28. května 1641 - září nebo říjen 1693) byl a přírodní historik a polymath z Kraňsko, současnost Slovinsko a chlapík z královská společnost v Londýně.

Je znám jako průkopník studia krasová studia. Spolu s jeho dalšími spisy až do konce 19. století jeho nejznámějším dílem - 1689 Sláva vévodství Kraňského, publikovaný v 15 knihách ve čtyřech svazcích - byl hlavním zdrojem pro starší Slovinská historie čímž se stal jedním z předchůdců moderní slovinské historiografie.[3]

Životopis

Valvasor se narodil ve městě Lublaň, pak Carniola vévodství, nyní hlavní město Slovinska. V 16. století to byl Johann Baptist Valvasor, kdo založil rodinu Valvasor ve vévodství Kraňsko ve střední Evropě v části Rakouska, která je nyní Slovinskou republikou. Ve středověké latině “Valvasor „nebo„ Valvasore “měl význam„ nositel sváru “. V západní Evropě lze jeho použití vysledovat až do 11. století.

Přesný den ani skutečné místo Valvasorova narození nejsou známy, ale jeho křest byl zaregistrován v Lublaňská katedrála. Byl dvanáctým dítětem narozeným Bartholomäusovi a Anně Marii Freiin von Rauber, kteří žili pouze v Hrad Medija v Izlake ale také měl městskou rezidenci v Lublani v Staré náměstí. Jeho kmotry byli Freiherr (baron) Konrad Ruess von Ruessenstein z Hrad Strmol a Regina Dorothea Rasp z Zámek Krumperk.

Když bylo chlapci deset let, otec Valvasora zemřel. Jeho matka zemřela, když mu bylo 16. V době, kdy se účastnil jezuita škola v Lublani.[4] Absolvoval v roce 1659 ve věku sedmnácti let a nevybral si studium na univerzitě, ale rozhodl se rozšířit své obzory setkáním učených mužů na cestě napříč Evropou. Tato cesta trvala čtrnáct let a dokonce ho zavedla do severní Afriky. Během tohoto období vstoupil do armády v Rakousko-turecká válka, kde se podrobně seznámil s podmínkami na Chorvatská vojenská hranice.

Krátce po svatbě s Annou Rosinou Grafenwegerovou v roce 1672 získal Valvasor Hrad Bogenšperk u Litija, kde uspořádal dílnu pro psaní, kreslení a tisk. Valvasor vynaložil jmění na vydávání svých knih; ke konci svého života ho dluhy donutily prodat hrad Bogenšperk, jeho rozsáhlou knihovnu a sbírku tisků. V roce 1690, Aleksandar Ignacije Mikulić, Záhřebský biskup, koupil svou knihovnu spolu s přibližně 7 300 grafikami a přesunul ji do Slavonie, kde se sbírka stala součástí knihovny záhřebského arcibiskupství, nyní součástí Chorvatské státní archivy.[5] Valvasor zemřel v září 1693 v Krško. Předpokládá se, že byl pohřben v rodinné kryptě Hrad Medija,[6] ale to je nejisté.[1] The Jugoslávští partyzáni dynamizoval hrad v roce 1944[7] a po jeho předpokládaném hrobě dnes nezůstala žádná stopa.[6]

Dědictví

Sláva vévodství Kraňského

Nejdůležitější práce Valvasora zůstává Sláva vévodství Kraňského (původní název: Die Ehre deß Herzogthums Crain,[8][9] Slovinština: Slava vojvodine Kranjske), publikoval v roce 1689[10] v 15 knihách (čtyři svazky), celkem 3 532 stran, včetně 528 ilustrací a 24 příloh, které poskytují živý popis tehdejšího Kraňska. Zaznamenal také první písemný dokument upíři když psal o legendě o upírovi v Istrie pojmenovaný Jure Grando.[11][12]

Od roku 2009 do roku 2012 byl překladem do slovinštiny Doris, Primož a Božidar Debenjak. Iniciátorem, projektovým manažerem, redaktorem a technickým redaktorem tohoto monumentálního publikačního projektu byl Tomaž Čeč.[13]

Krasový výzkum

Valvasor byl průkopníkem studia krasové jevy. Na návrh Edmond Halley, který byl nejen astronomem, ale také geofyzikem, a v roce 1687 své rozsáhlé pojednání o hydrologie přerušovaného Jezero Cerknica získal mu stipendium Královské společnosti.[14]

Funguje

  • Dominicae passionis icones, 1679, dotisk 1970 COBISS  261635
  • Topographia Ducatus Carnioliae modernae das ist Controfee aller Stätt, Märckht, Clöster und Schlösser, wie sie anietzo stehen in dem Herzogthumb Crain, 1679, dotisk 1970 COBISS  19019831
  • Topographia arcium Lambergianarum id est arces, castella et dominia in Carniolia habita possident comites a Lamberg; Bagenspergi (Bogenšperg), 1679 COBISS  75121664, dotisk 1995 COBISS  50098688
  • Topographia Archiducatus Carinthiae modernae: das ist Controfee aller Stätt, Märckht, Clöster, undt Schlösser, wie sie anietzo stehen in dem Ertzhertzogthumb Khärnten; Wagensperg in Crain (Bogenšperg), 1681 COBISS  87695872; Norimberk, 1688 COBISS  87695872
  • Carniolia, Karstia, Histria et Windorum Marchia, Labaci (Lublaň) 1681 COBISS  217886464
  • Theatrum mortis humanae tripartitum: figuris aeneis illustratum: das ist: Schau-Bühne des menschlichen Todts in drey Theil: mit schönen Kupffer-Stichen geziehrt vnd ​​an Tag gegeben; Laybach, Saltzburg (Lublaň, Salcburk); 1682 COBISS  53622528
  • Topographia Archiducatus Carinthiae antiquae & modernae completa: Das ist Vollkommene und gründliche Land - Beschreibung des berühmten Erz - Herzogthums Kärndten; Norimberk 1688, COBISS  87695872
  • Opus insignium armorumque ... ;(1687–1688) COBISS  33650176
  • Ilustrace z kritiky prvního dílu Die Ehre deß Hertzogthums Crain publikoval v Acta Eruditorum, 1689
    Die Ehre deß Hertzogthums Crain: das ist, Wahre, gründliche, und recht eigendliche Belegen- und Beschaffenheit dieses Römisch-Keyserlichen herrlichen Erblandes; Laybach (Lublaň) 1689 COBISS  29952257

Poznámky

  1. ^ Slovo „Freiherr“ označuje a baron. Valvasor tento titul nikdy oficiálně nedržel, ale lidé, kteří ho obdivovali, jej označovali jako takového a ve svých spisech jej postupně přijal i sám.[1]
  2. ^ Ačkoli pravopis Weichard se používá v Die Ehre ... a Topografia ...pravopis Weikhard je dnes v tištěných zdrojích běžnější.

Reference

  1. ^ A b Golec, Boris (2007). „Neznano in presenetljivo o življenju, družini, smrti, grobu in zapuščini Janeza Vajkarda Valvasorja“ [Doposud neznámá a překvapivá zjištění o životě, rodině, smrti, hrobu a odkazu Janeze Vajkarda Valvasora] (PDF). Zgodovinski časopis [Historical review]: glasilo Zveze zgodovinskih društev Slovenije (ve slovinštině, angličtině a němčině). 61 (3–4): 303–364. ISSN  0350-5774. COBISS  27721261.
  2. ^ „Slovenski pravopis 2001“. Citováno 25. března 2015.
  3. ^ Reisp, Branko a kol. (1987): Korespondenca Janeza Vajkarda Valvasorja z Royal Society. Lublaň: SAZU, s. 15.
  4. ^ Dolgan, Marjan; Fridl, Jerneja; Volk, Manca (2014). „Janez Vajkard / Johann Weikhard Valvasor“. Slovenski književniki v Ljubljani [Slovinské literáty v Lublani] (ve slovinštině). ZRC. p. 215. ISBN  9789612547110.
  5. ^ Chorvatské státní archivy, Divize Záhřebské arcibiskupství. Vyvolány 3 April 2009 (v chorvatštině) Archivováno 19. října 2008 v Wayback Machine
  6. ^ A b „Valvasor, Janez Vajkard, baron“. Slovenský biografski leksikon. Citováno 15. dubna 2018.
  7. ^ Informační cedule umístěná na zámku Medija.
  8. ^ Johann Weichard von Valvasor: Die Ehre Deß Hertzogthums Crain, Das ist, Wahre, gründliche, und recht eigendliche Gelegen- und Beschaffenheit dieses, in manchen alten und neuen Geschicht-Büchern zwar rühmlich berührten, doch bishero nie annoch recht beschrieben vollkommenen und ausführlichen Erzehlung aller seiner Landschafften, Felder ... alter und neuer Denckwürdigkeiten ... Jn Funffzehen, wiewol in vier Haupt-Theile unterschiedenen, Büchern, wie auch häuffigen Abrissen und zierlichen Kupffer-von . Aber Jn reines Teutsch gebracht von Erasmum Francisci. Laybach, Anno MDCLXXXIX.
  9. ^ Ley, Willy (únor 1968). „Epitaf pro osamělého Olma“. Pro vaši informaci. Galaxy Sci-fi. str. 95–104.
  10. ^ Die Ehre dess Hertzogthums Crain. Acta Eruditorum. Lipsko. 1689. str. 549 [tj. 529].
  11. ^ Boris Perić, Upír, Biblioteka 21, Záhřeb (Naklada Ljevak) 2006. (Chorvat) ISBN  953-178-741-7
  12. ^ Boris Perić, Upír, přeložil do slovinštiny Iztok Osojnik, Zbirka Beri globalno, Lublaň (Tuma) 2007. ISBN  978-961-6682-05-3
  13. ^ „Veliki podvig prevajanja Valvasorja je zaključen“. MMC RTV Slovenija. RTV Slovenija. 6. června 2012.
  14. ^ Reisp, Branko a kol. 1987. Korespondenca Janeza Vajkarda Valvasorja z Royal Society. Lublaň: SAZU, s. 15.

externí odkazy