Johann Andreas Amon - Johann Andreas Amon - Wikipedia
Johann Andreas Amon (1763 - 29. března 1825) byl a Němec virtuos kytarista, hráč na roh, violist, dirigent a hudební skladatel.[1] Amon složil asi osmdesát děl, včetně symfonií, koncertů, sonát a písní. Napsal také dvě mše, různá liturgická díla a dvě operety.
raný život a vzdělávání
Amon se narodil v Bamberg, Bavorsko v roce 1763 byl nejprve instruován zpěvem dvorní zpěvačkou Madame Fracassini. Během tohoto období také studoval hru na kytaru a housle pod Bauerlem, hudebníkem místní pověsti. Mladý Amon měl tu smůlu, že ztratil hlas ve velmi raném věku, a jeho rodiče ho poté požádali, aby studoval roh. Byl umístěn pod Giovanni Punto, jeden z nejslavnějších mistrů tohoto nástroje, a získal na něm mimořádné dovednosti. Před rokem 1781 navštívil Anglii jako hráč na lesní roh a v tom roce, když mu bylo osmnáct, odjel se svým učitelem Puntem do Paříže. Poté, co studoval u Punta, Amon pokračoval ve studiu kompozice pod Antonio Sacchini v roce 1781. Amon zůstal v Paříži jako žák Sacchini po dobu dvou let a poté cestoval se svým bývalým učitelem Puntem. Cestovali po celé Francii a s velkým úspěchem se objevili jako lesní duo a v roce 1784 dorazili do Štrasburku. Přijal angažmá ve Štrasburku a nějaký čas v tom městě zůstal a poté podnikl další prodloužené turné, které zahrnovalo všechna důležitá města východní Evropy.
Hudební ředitel v Heilbronnu
Amon cestoval s Puntem, často vedl svůj orchestr, až do roku 1789, kdy se stal hudebním ředitelem Heilbronn. Amonova vynikající hra na lesní roh i na kytaru ho přivedla před pozornost Haydn, Mozart a mnoho dalších vlivných hudebníků, kteří značně přispěli k jeho reputaci. V roce 1789 byl jeho zdravotní stav takový, že byl nucen vzdát se hry na roh a poté se věnoval výuce hry na kytaru a klavír.[2]
Ve stejném roce byl zaměstnán jako hudební ředitel v Heilbronnu a dne 6. května 1817 byl jmenován dirigent do Prince of Oettingen-Wallerstein. Při své žádosti u soudu ve Wallersteinu Amon poznamenal, že složil více než 80 děl, všechna tištěná. V srpnu mu byl udělen titul „Mistr pro kapli“. V této pozici pokračoval až do své smrti v Wallerstein, Bavorsko v roce 1825.[3] Po celé toto období svého života byl učitelem hry na kytaru a klavír. Byl velmi populární a počet oslavovaných žáků, které trénoval, byl značný. V době své smrti dokončoval zádušní mši a mši a původní skladbu provedli členové Královské kaple na jeho pohřební obsesi. Truchlil pro něj dcera a čtyři synové, jeden z nich Ernest, který také publikoval skladby pro flétnu a orchestr.[2]
Opery
Amon byl velmi plodný skladatel a jeho publikovaná díla zahrnují všechny hudební třídy. Byl autorem dvou oper, z nichž jedna, Sultán Wampou, provedené v roce 1791, zaznamenaly výrazný úspěch a také četné symfonie, kvarteta, koncerty a sóla pro kytaru a klavír a písně s kytarovým doprovodem. Na svých raných skladbách se stylizuje jako „žák Punta“. Jeho vokální díla s kytarovým doprovodem byla v jeho rodné zemi velmi populární a vydal mnoho svazků, z nichž každý obsahoval šest písní. Bone uvádí, že Amonova instrumentální díla jsou nesmírně lepší než jeho vokální skladby a jsou kompaktní a jasně navržená.[2]
Vybraná díla
- Koncerty a symfonie
- Koncert č. 1 A dur pro violu a orchestr op. 10 (1799); Část sólové violy je napsána tóninou G dur vyžadující a scordatura vyladění o celý krok výš.[4]
- Koncert č. 2 E dur pro violu a orchestr; Sólová violová část je napsána v klíči E.♭ major vyžadující ladění scordatura o půl kroku výše.[4]
- Symfonie pro orchestr, op. 30
- Koncert pro klavír a orchestr op. 34 (1805)
- Koncert pro flétnu a orchestr, op. 44 (1807)
- 6 variací pro housle a orchestr, op. 50
- Symfonie pro 2 housle, 2 violy, flétnu, 2 hoboje, 2 fagoty, 2 rohy, 2 trumpety, tympány, violoncello a basu, op. 60
- Komorní hudba
- 4 valčíky, 2 Eccosaises a pochod za kytaru a klavír bez opusu
- Serenáda pro Two Corni in D, Flauto Traverso, Violino and Harpe (1786)
- Serenáda pro klavír, violu a kytaru, op. 83, podle Leonharda von Call, zařídil Johann Amon
- Dua pro housle a violu, op. 1
- 6 Dua pro housle a violu, op. 2 (1791)
- 3 strunná tria, op. 8 (asi 1800)
- 3 sonáty pro klavír a housle, op. 11
- 3 Koncertantní kvarteta pro sólové violy a smyčcové trio, op. 15
- Divertissement pro kytaru, housle, violu a violoncello, op. 16
- 3 kvarteta pro sólové violy a smyčcové trio, op. 18 (1803)
- 3 kvintety pro flétnu, violu a smyčcové trio, op. 19
- 3 kvarteta pro lesní roh, housle, violu a violoncello, op. 20
- Příjem šesti šeků Cadences ou Points d'Orgue faciles pour la Flûte, op. 21
- Recueil de dix-huit cadences ou points d'orgue faciles pour pianoforté, op. 22
- 3 sonáty pro klavír a housle (1805); uspořádány z 3 kvartety, op. 9 podle Ferdinand Fränzl
- 3 kvartety Alto housle, viola a violoncello, op. 25 (1804)
- 6 písní s doprovodem klavíru nebo kytary, op. 26
- 6 písní s doprovodem klavíru nebo kytary, věnovaných svému příteli JD Langlovi, op. 32
- Recueil, Suite de l'oeuvre 22 Dix-huit Cadences ou Points d'Orgue faciles pour Piano-Forté, op. 33
- Téma a variace pour le cor, op. 35
- 6 písní s doprovodem klavíru nebo kytary, op. 36
- 6 písní s doprovodem klavíru nebo kytary, op. 38
- 3 kvarteta pro flétnu, op. 39
- 6 kusů nalít musique turque, op. 40
- 3 italské písně s německými slovy, s klavírním nebo kytarovým doprovodem, op. 41
- 3 Kvarteta pro flétnu, housle, violu a violoncello, op. 42 (1806)
- Divertissement pro housle, violu, violoncello a kytaru op. 46 (1807)
- 3 sonáty pro flétnu, violoncello a klavír op. 48
- 6 písní s doprovodem klavíru nebo kytary, op. 51
- 6 valčíků pro kytaru a klavír, op. 52, (1809)
- Sonátová periodika s flétnou, op. 55
- Otčenáš, za hlas s klavírním doprovodem, op. 56
- 3 tria pro housle, violoncello a klavír, op. 58
- Sonátová periodika s flétnou, op. 59
- 6 valčíků pro kytaru a klavír op. 61, (1812)
- 3 sonáty pro klavír op. 63
- 6 valčíků pro kytaru a klavír, op. 65
- Sonáta F dur pro jeden klavír čtyři ruce, op. 67
- 3 sonáty Faciles pour piano, op. 68
- 3 jednoduché duety pro kytaru a klavír, op. 69 (1824)
- Sonates Periodiques pour piano, op. 70
- Sonátová periodika s flétnou, op. 71
- 12 kusů pro klavír, op. 72
- 3 sonáty pro klavír s doprovodem houslí a violoncella, op. 76
- Air souabe varie pour piano, op. 78
- Sonates Periodiques pour piano, op. 83
- 3 kvarteta pro flétnu, housle, violu a violoncello, op. 84
- 5 valčíků pro klavír, op. 87
- Koncertantní sonáta F dur pro fagot a klavír op. 88
- Air national Autrichien varie, op. 91
- 3 Kvarteta pro hoboj, housle, violu a violoncello, op. 92
- Sonát pour harpe pedales et flétna, věrný, op. 95
- 2 sonáty C a E dur pro jeden klavír čtyři ruce, op. 99 (1823)
- Sonáta B dur pro jeden klavír čtyři ruce, op. 100 (1823)
- 2 básně Ludwiga Ernsta Crafta, pro klavír, čtyři hlasy a 3 lesní rohy, op. 103
- 3 Kvartety pro klarinet, housle, violu a violoncello, op. 106
- 3 kvarteta pro lesní roh, housle, violu a violoncello, op. 109
- Kvintet F dur pro flétnu, lesní roh F, housle, violu a violoncello, op 110
- 3 kvarteta pro 2 housle, violu a violoncello, op. 113 (1827)
- Larghetto a 2 různá témata pro povinnou violu, housle, violu a violoncello, op. 115
- Téma Connu, variace pro housle a klavír, op. 116
- Kvintet pro flétnu, lesní roh, housle, violu, violoncello a kontrabas ad lib., Op. 118
- 5 variačních sad pro sólový klavír a jeden klavír a čtyři ruce (5), op. 119
- 3 serenády pro klavír a kytaru, op. 123
Reference
- ^ Riley, Maurice W. (1991), „Brief Biographies of Violists“, Dějiny violy, svazek II, Ann Arbor, Michigan: Braun-Brumfield, str. 358–359
- ^ A b C Kost, Philip James. Kytara a mandolína; Biografie slavných hráčů a skladatelů. (2d ed. London: Schott & Co., 1972), str. 15-16.
- ^ John Denison Champlin a William Foster Apthorp, Cyklopedie hudby a hudebníků (New York: Charles Scribner's Sons, 1893), s. 46.
- ^ A b Riley, Maurice W. (1991). „Scordatura pro Violu“. Dějiny violy, svazek II. Ann Arbor, Michigan: Braun-Brumfield. p. 140.
