Jihlavské nádraží - Jihlava railway station
Jihlava | |
|---|---|
 Jihlavské nádraží | |
| Umístění | Havlíčkova 122 586 01 Jihlava Česká republika |
| Souřadnice | 49 ° 24'52 ″ severní šířky 15 ° 35'56 ″ východní délky / 49,41444 ° N 15,59889 ° ESouřadnice: 49 ° 24'52 ″ severní šířky 15 ° 35'56 ″ východní délky / 49,41444 ° N 15,59889 ° E |
| Ve vlastnictví | České dráhy SŽDC |
| Linka (y) | Havlíčkův Brod - Veselí nad Lužnicí (225) Brno - Jihlava (240) |
| Platformy | 3(5) |
| stopy | 13 |
| Připojení | Trolejbusy a autobusy |
| Konstrukce | |
| Architekt | Carl Schlimp |
| Jiná informace | |
| Kód stanice | 54342154 |
| Dějiny | |
| Otevřeno | 25. ledna 1871 |
| Přestavěn | 1890-1900 |
| Elektrifikovaný | 60. léta |
| Umístění | |
  Jihlava Umístění v rámci České republiky | |
Jihlavské nádraží je vlakové nádraží ve městě Jihlava, hlavní město Kraj Vysočina, Česká republika.
Dějiny
Stanice byla první železniční stanicí, která byla postavena v Jihlavě jako součást železničního spojení mezi Vídeň přes Znojmo, Německý Brod, Kutná Hora a Kolín. Investorem a provozovatelem byla Rakouská severozápadní železnice (Österreichische Nordwestbahn, ÖNWB), projekt převzal hlavní architekt této společnosti vídeňský inženýr Carl Schlimp. První test vlak dorazil na nádraží v Jihlavě dne 21. prosince 1870, stavební práce byly toho roku dokončeny v dubnu. V roce 1871 byly v provozu všechny současné tratě.
Po dokončení byla budova jednou z největších na tratích ÖNWB. Budova recepce měla systém mnoha suterénů (celkem 23 sklepů). V přízemí byla prostorná vstupní hala se dvěma pokladnami a dřevěným novinovým stánkem. V levé části budovy byly doprava a telegrafní úřad a a pošta. V pravém přízemí budovy byly čekárny I, II. a III. třída. Existovaly také vodní jeřáby, které nabíraly vodu přímo z Řeka Jihlava nebo a sklad pro lokomotivy a vozy vlastněná rakouskou severozápadní železnicí. V přilehlých budovách vodárny byla kancelář traťového důstojníka, a Kovář, traťový přístřešek pracovníků a olej obchod.
Železniční stanice Jihlava byla postavena na svahu severně od centra města z rozhodnutí ÖNWB, tato vzdálená lokalita byla poté obyvateli a zástupci radnice široce kritizována. Severovýchodní trasa vede z Německého Brodu (od roku 1945 Havlíčkův Brod ) až Třebíč, ze západu je napojena trať z Horní Cerekev. Ještě před zahájením samotné výstavby byla realizována varianta výstavby stanice pod vrchem Královský vršek na trati do Horního Cerekeva a Veselí nad Lužnicí byl vzat v úvahu. V říjnu 1887 druhé nádraží, později pojmenované Jihlava-město (Jihlava-City), byl otevřen zde.
V letech 1890-1900 prošla železniční stanice zásadní rekonstrukcí a modernizací, aby sloužila rostoucímu objemu železniční dopravy, náklad zvláště. Během dalších úprav trvajících do roku 1912 byla zaváděcí rampa, vodárna, prádelna, ledový sklep, recepční budova, kasárny, kůlna s nákladem, rampa, sklad petroleje, skluzavka, uhelný sklep, překládací hala, dílna, kočár pro 20 lokomotiv, uhelné boudy, sklad dřeva, skladový materiál, sklad stanic, farmy, dřevěné nakládací rampy, administrativní a servisní obytné budovy.
Od roku 1908 byla elektrická „malodráha“ (tramvaj linka) vedla z centra do stanice poté, co dřevěný most přes řeku Jihlavu nahradil pevný secese beton struktura. Jízdní řád byl koordinován s odjezdy a příchody vlaků. Při této příležitosti byla do budovy stanice zavedena elektřina, tato tramvajová trať byla později nahrazena trolejbusy. V rámci znárodnění soukromých železničních společností v EU Rakousko-Uhersko, obě železniční stanice ve městě prošel jedinou správu v roce 1913.
V roce 1892 Kancléř Německé říše Otto von Bismarck dorazil na Iglau Nordwestbahnhof během své návštěvy ve městě.
název
V roce 1871 byla stanice pojmenována Iglau (Jihlava), v roce 1888 byl název změněn na Iglau Nordwestbahnhof, a později v roce 1921 až Jihlava.
Literatura
- Alois ŠIMKA, Sto let Severozápadní dráhy, OA Jihlava 1971, s. 13. (česky)
- SOkA Jihlava, Archiv města Jihlavy po r. 1849, stavební archiv, odd. železnice (česky)
- SOkA Jihlava, Městská správa Jihlava / Hospodářská registratura VII-li, k. 500, sign. 730. (česky)
- Mojmír KREJČIŘÍK, Po stopách našich železnic, Praha 1991, s. 150. (česky)