Jiří Horáček - Jiří Horáček

Jiří Horáček
Jiří Horáček
narozený (1945-02-02) 2. února 1945 (věk 75)
Nová Paka, Česká republika
Národnostčeština
Známý jakoMetoda pokračujících frakcí
Vědecká kariéra
PoleTeoretická fyzika
InstituceUniverzita Karlova v Praze
Tohoku University
Doktorský poradceJozef Kvasnica

Prof. RNDr. Jiří Horáček, DrSc. (* 2. února 1945 v Nová Paka ) je Čech teoretický fyzik, profesor na Univerzita Karlova v Praze, kde pracuje na Ústavu teoretické fyziky, který je součástí Matematicko-fyzikální fakulty. Ředitelem ústavu byl v letech 2003–2011. Pracuje v oblasti teoretické atomový a molekulární fyzika se zvláštním zaměřením na numerická řešení integrální a diferenciální rovnice z teorie rozptylu a na číselné analytické pokračování metody lokalizace póly rozptylových veličin vztahujících se k rezonance.

Život

Jiří Horáček svůj raný život strávil v Nová Paka. Jeho matka Marta Horáčková (roz. Pátá) byla učitelkou hudby. V raném mládí začal hrát na housle. Jeho učitelem byl slavný hudební virtuos Josef Muzika. Ačkoli se Jiří Horáček později věnoval jinému tématu, housle byly vždy důležitou součástí jeho života a pravidelně vystupuje s hudební skupinou Čtyři a půl nebo s přáteli. Každý rok vystupuje Česká vánoční mše.

V roce 1963 začal studovat fyzika na Karlově univerzitě v Praze. Vystudoval teoretickou fyziku a obhájil diplomovou práci o srážkách elektronů s atomy[1]pod dohledem Jozefa Kvasnice. Po roce povinné vojenské služby v roce 2005 Československá lidová armáda zahájil doktorské studium na Katedře teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Doktorskou práci obhájil v roce 1972[2]a jeho kandidátská práce (tehdejší ekvivalent PhD) v roce 1975.[3]Během této doby se seznámil se svou budoucí manželkou, lékařkou Evou Plchovou, s níž se oženil v roce 1974. Mají dvě dcery Jitku (1975) a Olgu (1978). Po ukončení doktorského studia získal asistentskou pozici na katedře. V letech 1979–1981 absolvoval postdoktorandské stáž na Tohoku University v Sendai, Japonsko, ve spolupráci s profesorem Tatujou Sasakawou na teorii kolizních procesů v jaderné a atomové fyzice. Jiří Horáček se během svého pobytu v Japonsku věnoval také hodně času karate; on má Černý pásek (1 dan ) v Shotokan Karate-Do. Po návratu do Československo cvičil také karate ve Slavoji Hloubětín sportovní klub.

Po Sametová revoluce v roce 1989 se mu otevřela příležitost odcestovat jako hostující profesor na University of Southern California v Los Angeles a na Technische Universität München. V roce 1997 byl Jiří Horáček řádným profesorem na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 2003–2011 byl vedoucím Ústavu teoretické fyziky.

Vědecká práce

Hlavním tématem vědecké práce Jiřího Horáčka je aplikace kvantová teorie rozptylu k jaderné, atomové a molekulární fyzice. Jeho práce se zaměřila hlavně na vývoj efektivních metod usnadňujících numerické řešení integrálních rovnic objevujících se v teorii rozptylu, zejména Lippmann-Schwingerova rovnice. Jeho aplikace metoda pokračujících zlomků vyvinutý společně s Tatujou Sasakawou během Jiřího stipendia na univerzitě Tohoku se stále používá v jaderné, atomové a molekulární fyzice.[4] V roce 1991 způsob upravil společně s Lorenz S. Cederbaum a Hans-Dieter Meyer z Heidelberg University a vyvinuli metodu Schwinger-Lanczos,[5]kterou Jiří aplikoval na výpočty srážek elektronů a molekul a srážek iontů a atomů společně se svými studenty a profesorem Wolfgangem Domckem z Technische Universität München. Vypočítali rozptylové průřezy pro procesy vibračního buzení, disociativního připojení a asociativního oddělení při pomalých srážkách elektronů s různými diatomickými molekulami. Jiří Horáček dále vyvinul metody výpočtu fázových posunů rozptylu, rezonančních parametrů, nízkoenergetických expanzí v teorii rozptylu a řešení problému inverzního rozptylu.

Ocenění

V roce 1986 mu byl udělen Český fond literatury[6] cenu za vědeckou práci a v roce 2011 získal čestnou medaili z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze za dlouholetou vědeckou a pedagogickou práci.[7]

Vybrané publikace

Jiří Horáček je autorem téměř 100 publikací v oborech teoretická fyzika a numerická matematika, počítaje v to:

  • Horáček, J .; Sasakawa, T. (1983), „Metoda pokračujících zlomků s aplikacemi na atomovou fyziku“, Phys. Rev.A, 28: 2151–2156, Bibcode:1983PhRvA..28.2151H, doi:10.1103 / PhysRevA.28.2151
  • Horáček, J .; Sasakawa, T. (1984), "Metoda pokračujících zlomků s aplikacemi na atomovou fyziku. II", Phys. Rev.A, 30: 2274–2277, Bibcode:1984PhRvA..30.2274H, doi:10.1103 / PhysRevA.30.2274
  • Horáček, J .; Sasakawa, T. (1985), „Metoda pokračujících frakcí pro matici lokálních a nelokálních potenciálů na a mimo skořápku“, Phys. Rev., 32: 70–75, Bibcode:1985PhRvC..32 ... 70H, doi:10.1103 / PhysRevC.32.70
  • Meyer, H.-D .; Horáček, J .; Cederbaum, L.S. (1991), „Schwinger a variační principy Kohn bez anomálií a zobecněný Lanczosův algoritmus pro nesymetrické operátory“, Phys. Rev.A, 43: 3587–3596, Bibcode:1991PhRvA..43,3587M, doi:10.1103 / PhysRevA.43.3587
  • Horáček, J .; et al. (2004), „Disociativní připojení elektronů a vibrační excitace H2 nízkoenergetickými elektrony: Výpočty založené na vylepšeném modelu nelokální rezonance ", Phys. Rev.A, 70: 052712, Bibcode:2004PhRvA..70e2712H, doi:10.1103 / PhysRevA.70.052712
  • Horáček, J .; et al. (2006), „Disociativní připojení elektronů a vibrační excitace H2 nízkoenergetickými elektrony: Výpočty založené na vylepšeném modelu nelokální rezonance. II. Vibrační buzení ", Phys. Rev.A, 73: 022701, Bibcode:2006PhRvA..73b2701H, doi:10.1103 / PhysRevA.73.022701

Také spoluautorem knihy

  • Kukulin, V. I .; Krasnopolský, V. M .; Horáček, J. (1989). Teorie rezonancí, principy a aplikace. Reidelské texty v matematických vědách. Springer-Science + Business Media, B.V. ISBN  978-90-481-8432-3.

a dvě kapitoly v

  • Čársky, P .; Čurík, R. (redakce) (2012). Nízkoenergetický elektronový rozptyl z molekul, biomolekul a povrchů (CRC 2012). Boca Raton: CRC Press.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)

Životopis

  • Michael Třeštík, redaktor: Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. AGENTURA KDO JE KDO, Praha 1998, str. 198.

Reference

  1. ^ Jiří Horáček, Teorie srážek elektronů s atomy, 1968, diplomová práce, Univerzita Karlova v Praze
  2. ^ Jiří Horáček, Nová forma fázové rovnice, 1972, doktorská práce RNDr, Univerzita Karlova v Praze
  3. ^ Jiří Horáček, Příspěvek k teorii rozptylu tří částic, 1975, kandidátská práce, Univerzita Karlova v Praze
  4. ^ Ribeiro E.M.S, Machado L.E., Lee M.-T., Brescansin L.M. „Aplikace metody pokračujících frakcí na rozptyl elektronů polyatomovými molekulami“, Computer Physics Communications 136 (2001) 117–125
  5. ^ H.-D. Meyer, J. Horáček, L.S. Cederbaum, „Schwingerovy a variabilní principy Kohn bez anomálií a zobecněný Lanczosův algoritmus pro nesymetrické operátory“, Physical Review A 43 (1991) 3587–3596.
  6. ^ Fond české literatury (v češtině)
  7. ^ * „Akademický bulletin Akademie věd České republiky“ (PDF). Citováno 9. února 2015.

externí odkazy

"Jiří Horáček na oficiálních stránkách Univerzity Karlovy". Citováno 9. února 2015.

„Webová stránka Ústavu teoretické fyziky“. Citováno 9. února 2015.