Jean-François Boyer - Jean-François Boyer

Jean-François Boyer (12. března 1675 v Paříži - 20. srpna 1755 v Paříži Versailles ), byl francouzština biskup, nejlépe známý tím, že byl rázným odpůrcem Jansenismus a Philosophe škola.

Život

Boyer byl kazatel a biskup Mirepoix, Ariège od roku 1730 do roku 1736. V roce 1735 byl doučovatelem Louis, francouzský Dauphin V roce 1743 byl hlavním kaplanem Maria Josepha Saska, Dauphine z Francie.

V roce 1736 byl Boyer zvolen členem Académie française, v roce 1738 do Francouzská akademie věd, a v roce 1741 do Academy of Inscriptions and Belles-Lettres.

Boyer měl několik výhody královským jmenováním. Podle Evelyne Lever, oblíbený královský životopisec, během Jubilejní rok z roku 1750 papež Benedikt XIV Boyer se neúspěšně pokusil narušit vztah mezi králem a Markýza de Pompadour.

Boyer vyhlásil „Prohlášení o vyznání“, které věřící museli podepsat, aby prokázali, že je dodržují Papež Klement XI je Unigenitus Bull a mít nárok na přijetí svátosti. To způsobilo pobouření v Paříž.

Jako biskup Starověká diecéze Mirepoix Boyer také pronásledoval Philosophe škola. V roce 1743 spikl proti Voltaire na Académie française, když se ucházel o uvolněné místo Kardinál de Fleury.

V roce 1751 Boyer postavil Kingovu mysl proti redaktorům Encyklopedie a jeho machinace způsobily, že jejich články byly sledovány a cenzurovány. Ve svém cíli úplného potlačení závazku však selhal.

Voltaire, který se rovněž vyjádřil k dalším záležitostem, kterých se Boyer účastnil, napsal:

... on est obligé d’avouer ici, avec toute la France, combien il est triste et honteux que cet homme si borné ait succédé aux Fénelon et aux Bossuet.^[1]
... Jsem povinen přiznat zde, s celou Francií, jak smutné a ostudné je, že takový úzkoprsý muž vystřídal Fénelona a Bossueta.

Ale Boyerovu výmluvnost ocenili někteří jeho současníci, as Charles Le Beau zaznamenáno:

... nebudu se snažit o zaklínač, více o převodu; au lieu de lui applaudir, na se condamne; on l’oublie pour n’entendre que la voix de l’Évangile, dont il porte une forte teinture et dont il représente le naturel, le pathétique, l’insinuant, l’auguste et victorieuse simplicité^[2]
... nesnaží se očarovat, ale obrátit se, místo abychom mu tleskali, měli bychom se zatraceně zapomenout na slovo Evangelium, s jeho přirozeným, patetickým a jednoduchým a srpeným jazykem.

Reference