Jan Sviták - Jan Sviták

Jan Sviták
JanSvitak.jpg
narozený(1898-12-23)23. prosince 1898
Plzeň, Čechy, Rakousko-Uhersko
Zemřel11. května 1945(1945-05-11) (ve věku 46)
Praha, Československo
obsazeníFilmový režisér, herec
Aktivní roky1928-1945
Manžel (y)Vilma Kocourková-Svitáková

Jan Sviták (23. prosince 1898 - 11. května 1945) byl a čeština herec a filmový režisér. Byl významným představitelem československého filmu v České republice meziválečné období a během druhá světová válka. Sviták byl zavražděn krátce po osvobození Prahy v roce 1945.[Citace je zapotřebí ]

Životopis

Časný život

SMS Vídeň potopila 10. prosince 1917. Na palubě byl budoucí český filmový režisér Jan Sviták.

Sviták se narodil v Plzeň, kde jeho otec pracoval jako úředník pro Škoda Plzeň společnost. V průběhu první světová válka, studoval na námořní škole v Pula a připojil se k Rakousko-uherské námořnictvo. Byl členem posádky bitevní lodi SMS Vídeň, která byla potopena 10. prosince 1917.[1] Sviták nebyl při katastrofě fyzicky poškozen a brzy poté mu byla udělena medaile za statečnost, ale potopení bylo traumatizujícím zážitkem. Trvale to poznamenalo jeho život, zejména jeho základní postoje a duševní stav.[1] S koncem války a vznik československého státu, věnoval se divadlu. Jako herec byl zaměstnán cestujícími divadelními společnostmi a pokračoval v představeních v divadlech Olomouc, Ostrava, a Bratislava (jako člen souboru Slovenské národní divadlo ) a na Národní divadlo v Praha.[2] Jeho výkony byly pozitivní. Několik rakouských kritiků během jeho angažmá poznamenalo jeho herecké nadání Vídeň.[3] Ve 30. letech byl angažován divadlem meziválečné československé filmové a divadelní hvězdy, Vlasta Burian.

Sviták vzal své první filmové role koncem 20. let.[4] Jeho první role v tomto tichá éra byli v Podskalák, Plukovník Švec, a Hříšná krev.[2] Tyto rané role byly drobné a poněkud stereotypní - armádní důstojníci, dobrodruzi a uhlazení intrikáni.[5] První režijní kroky podnikl v letech 1932/33 pod dohledem Josefa Rovenského a brzy se stal významným filmařem v Československu. V roce 1939 se Sviták stal ředitelem Foja filmová studia v pražských Radicích a převzala rostoucí odpovědnost za administrativní a organizační aspekty tvorby filmu.

Činnost v Protektorátu Čechy a Morava

V roce 1939, po invazi německých vojsk, Československo zaniklo a rozpadlo se na dvě země. nacistické Německo založil Protektorát Čechy a Morava ve střední části České země, a Slovensko se stal nominálně nezávislým státem. V nacistickém protektorátu pokračoval Sviták ve filmovém průmyslu. Do roku 1941 režíroval 15 filmů, z nichž nejoblíbenější byl (a stále je) Přednosta Stanice, v hlavních rolích Vlasta Burian a Jaroslav Marvan.[6][7] Byl jmenován ředitelem Filmprüfstelle, německý institut, který v protektorátu kontroluje filmovou produkci a cenzuru. Byl to důležitý příspěvek. Sviták jako ředitel musel vyjednávat s německými představiteli a jeho rozhodnutí byla podřízena jejich autoritě. To vedlo ke spekulacím, že je nacistický spolupracovník. Podle některých svědectví využil svého postavení a vlivu k propuštění některých českých politických vězňů: po válce česká herečka a spisovatelka Jarmila Svatá vypověděla, že unikla zatčení nacisty, hlavně díky Svitákovu intervenci.[8] Sviták zůstal blízkým přítelem vášnivého protinacistického aktivisty, reportéra a novináře Františka Kocourka.[9] Při několika příležitostech varoval Kocourka, aby byl diskrétnější; také se mu podařilo zastavit dvě vyšetřování Kocourkových aktivit.[10] Navzdory tomu Kocourek později zemřel Osvětim-Birkenau. Sviták se také pokusil varovat významného českého zpěváka a herce Karel Hašler, který byl později zavražděn v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen.[11] Svitákova situace během druhé světové války byla komplikovaná. Zatímco ve své kanceláři využíval ke zmírnění některých nejhorších dopadů nacistické okupace ve svém kruhu, pracoval a vyjednával se zástupci nacismu v Protektorát Čechy a Morava. Jeho válečná role byla proto českou veřejností hodnocena negativně.[12]

Smrt

Jan Sviták byl zavražděn před Kostel svatého Martina ve zdi, Praha.

10. května 1945, v prvních dnech po osvobození Prahy, skupina vedená jedním z nejbližších spolupracovníků Svitáka v kanceláři vnikla do Svitákova bytu a odvedla ho k výslechu na policejní stanici v Bartolomějské ulici.[13] Byl tam zadržen přes noc, ale následujícího rána byl propuštěn, jen aby se dostal do rukou „fanatického davu“, který se chtěl pomstít. Byl odvlečen před kostel sv. Martina ve zdi. Polonahý a vyděšený čelil Sviták útokům davu,[14] mezi nimi někteří jeho bývalí kolegové. Procházející sovětský voják si všiml lynčování a zeptal se, co se děje. Lidé křičeli, že Sviták si zaslouží smrt jako zrádce a nacistický informátor, který vypověděl Hašler a další.[15] Voják střelil Svitáka do hlavy. Po několika hodinách našla Svitákova žena jeho mrtvé tělo ležící na ulici.[15] Byl pohřben v Plzni. Později se český novinář Stanislav Motl pokusil v knize shromáždit fakta o Svitákově válečné činnosti a smrti Mraky nad Barrandovem. Okolnosti jeho smrti a údajné spolupráce s nacisty však nebyly nikdy řádně prozkoumány. Český režisér Otakar Vávra později komentoval: „Jednalo se o lynčování. Byla to doba, kdy se lidé začali pomstít za celou dobu okupace. A pomstili se za všechno, co jim přišlo pod ruku. Žádná spravedlnost. Žádné procesy. To nepřicházelo v úvahu. Poprvé [po válce] byl takový. “[14]

Filmografie

Ředitel

  • Anita v ráji (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Život vojenský - život veselý (1934)
  • Grand Hotel Nevada (1935)
  • Milan Rastislav Štefánik (1935)
  • Pan otec Karafiát (1935)
  • Divoch (1936)
  • Divoch (Německá verze) (1936)
  • Rozvod paní Evy (1937)
  • Srdce na kolejích (1937)
  • Třetí zvonění (1938)
  • Srdce v celofánu (1939)
  • U svatého Matěje (1939)
  • Poslední Podskalák (1940)
  • Přednosta stanice (1941)

Herec

Poznámky

  1. ^ A b Motl (2006), s. 13
  2. ^ A b "Jan Sviták" (v češtině). ČSFD.cz. Citováno 12. února 2011.
  3. ^ Motl (2006), s. 14
  4. ^ "Sviták, Jan". Libri (v češtině). Český Film - znalostní databáze. Citováno 13. února 2011.
  5. ^ Motl (2006), s. 15
  6. ^ "Lynč". Český rozhlas (v češtině). Český rozhlas 2 - Praha. Citováno 12. února 2011.
  7. ^ Motl (2006), s. 91
  8. ^ Motl (2006), s. 148-150
  9. ^ Motl (2006), s. 148
  10. ^ Motl (2006), s. 150
  11. ^ Motl (2006), s. 168-169
  12. ^ Motl (2006), s. 93
  13. ^ Motl (2006), s. 189
  14. ^ A b Motl (2006), s. 191
  15. ^ A b Motl (2006), s. 192


Extra rodinný detail: Syn Jana Svitaka: Milan Svitak (1945-dosud). Vnuk Jana Svitaka

Jan Svitak (1975-dosud). Pravnuk Jana Svitaka: Daniel Svitak (2006-dosud)