Jacques Blondeau - Jacques Blondeau

Rytý portrét kardinála Federico Visconti, 1681

Jacques Blondeau (alternativní jména: Jacomo Blondel, Hansje Blondeau, Jacobus Blondeau, Jean Jacques Blondeau, Jacques Blondel a přezdívka: Weyman) (Antverpy, 9. května 1655 - Řím, 1698) byl a vlámský Barokní rytec který po tréninku v Antverpách strávil většinu své kariéry v Itálie.

Život

Byl žákem antverpského rytce Frederik Bouttats mladší. Strávil tam nějaký čas Paříž.[1] V roce 1675 odcestoval do Říma, kde žil a pracoval po zbytek svého života.

Stal se členem Bentvueghels, sdružení převážně nizozemských a vlámských umělců působících v Římě. Jeho přezdívka v Bentvueghelech byla Weyman, což znamená „Luční muž“. Blondeau byl velmi aktivním členem sdružení a jeho jméno se v historii Bentvueghelů objevilo dvakrát. Napsal své jméno červenou křídou do jednoho z výklenků v kostele sv Santa Costanza kde se shromažďovali Bentvueghelové: jacobus Blondeau / alias de weymyn. Jeho jméno se také objevuje na seznamu členů Bentvueghels, kteří byli přítomni při inauguraci nových členů Abraham Genoels II, François Moens a Pieter Verbrugghen II.[2] Tuto inauguraci zmiňuje také časný autor životopisů Arnold Houbraken.[3]

Práce

Vyryl několik portrétů, včetně portrétu Papež Urban VIII a různí kardinálové v Římě.[2]

Strávil tam nějaký čas Firenze kde prý vytvořil několik rytin spolu s Abraham Bloemaert a François Spierre po freskách Pietro da Cortona v Palazzo Pitti.[4]

Reference

  1. ^ Životopisné podrobnosti na Nizozemský institut pro dějiny umění (v holandštině)
  2. ^ A b Životopisné údaje Archivováno 04.12.2013 na Wayback Machine na Hadriana
  3. ^ Informace o této události v : Arnold Houbraken, De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen, 1718 (v holandštině)
  4. ^ Michael Huber, Notices générales des graveurs divisés par Nations, et des peintres rangés par écoles précédées de l'histoire de la gravure et de la peinture depuis l'origine de ces arts jusqu'à nos jours et suivies d'un catalogue raisonné d ' une collection choisie d'estampes par M. Huber; chez J. G. I. Breitkopf, 1787, str. 217 (francouzsky)