Jāzeps Vītols - Jāzeps Vītols
Jāzeps Vītols | |
---|---|
![]() | |
narozený | |
Zemřel | 24.dubna 1948 | (ve věku 84)
Národnost | lotyšský |
Vzdělání | Petrohradská konzervatoř |
Známý jako | Hudba |
Manžel (y) | Annija Vītols |
Jāzeps Vītols (Němec: Joseph Wihtol; 26 července 1863-24 dubna 1948) byl lotyšský skladatel, pedagog a hudební kritik. Je považován za jednoho z otců lotyšské klasické hudby.
Životopis

Vītols, narozený v Valmiera syn učitele, začal studovat v složení v roce 1880 u Petrohradská konzervatoř s Nikolai Rimsky-Korsakov.[1] Po absolutoriu v roce 1886 zůstal na konzervatoři, kde vyučoval kompozici, a v roce 1901 dosáhl hodnosti profesora.[1] Včetně jeho žáků Nikolai Myaskovsky a Sergej Prokofjev.[1] Vītols byl blízkým přítelem kolegů profesorů Alexander Glazunov a Anatoly Lyadov; pravidelně se účastnil v Mitrofan Beljajev „Týdenní pátky“ - pravidelná setkání významných ruských skladatelů u Beljajevova domu. V té době byl Beljajev hlavním nakladatelem Vītolse. Kromě akademické sféry trávil Vītols čas také jako a hudební kritik pro St Petersburger Zeitung od roku 1897 do roku 1914.
V roce 1918 se Vītols vrátil Rusko k jeho nově nezávislé Lotyšsko na chování the Lotyšská národní opera. Následující rok založil první lotyšskou hudební konzervatoř, která byla později přejmenována na Jāzeps Vītols Lotyšská hudební akademie na jeho počest a v letech 1919 až 1944 tam vedl kurzy kompozice. Jeho nejvýznamnějšími studenty během jeho funkčního období byli Jānis Ivanovs, Olfdolfs Skulte a Tālivaldis Ķeniņš. Pomohl také spoluzakládat Lotyšskou společnost skladatelů v roce 1923. V roce 1944 se přestěhoval do Lübecku v Německo a žil tam až do své smrti v roce 1948. Jeho ostatky byly vráceny do Rigy v roce 1993.
Vītols působil nejen jako skladatel, pedagog a dirigent, ale byl také a klavírista a plodný hudební kritik. Byl členem lotyštiny bratrství studentů Fraternitas Lataviensis.
Zvláště jeho sborová hudba Gaismas pils (Hrad světla) je velmi oblíbený u lotyšských sborů a je často zařazen do repertoáru souboru Lotyšský festival písní a tanců. Vītols vokální a sborová díla vydává Musica Baltica Ltd. v Riga. Zemřel v Lübeck.
Styl
Vezmeme-li podnět od svých ruských kolegů, stal se Vītols vedoucím představitelem národní romantismus v Lotyšsku. Je považován za otce výrazně lotyšského klasická hudba, jako první lotyšský skladatel, který dosáhl mezinárodního postavení. Jeho práce odhaluje nepopiratelný vliv jeho učitele Rimského-Korsakova, v neposlední řadě v jeho lesku orchestrace, hodnocení, které sdílel Vītolsův přítel a skladatel Alexander Glazunov. Během svého působení v Rusku se Vītols začal hluboce zajímat o lotyšský folklór a dirigoval lotyšský sbor v Petrohrad. Jeho melodie jasně čerpají z jeho dědictví a často přímo vystupují Lotyšské lidové melodie. Ve snaze vytvořit pro Lotyšsko hudební styl napodoboval Vītols procesy ruské národní školy. Jeho rozsáhlá díla, která jsou většinou obsazena sonátová forma, se často vyznačují působivým dramatickým vývojem. Celkově měl ve srovnání s mnoha jinými skladateli 20. století tendenci být spíše konzervativní, ale přesto disponoval mistrovskou skladatelskou technikou.
Funguje
Opus | Orchestrální | Komora | Hlasitý | Klavír | Rok |
---|---|---|---|---|---|
1 | Klavírní sonáta h moll | 1886 | |||
21 | Dramatická předehra | 1895 | |||
27 | Smyčcový kvartet G dur | 1899 | |||
35 | Píseň (Dziesma) | 1908 | |||
45 | Severní polární záře (Ziemeļblāzma) | 1914 | |||
14 | Recit pro violu nebo violoncello a klavír | 1894 | |||
32 | 8 lotyšských lidových melodií pro klavír | ||||
Symfonie e moll | 1886–88 | ||||
37 | Sprīdītis
| 1907 | |||
42 | Fantazie na lotyšských lidových melodiích | 1908–10 | |||
Podzimní píseň (Rudens dziesma) | 1928 | ||||
28 | Bard z Beveriny (Beverīnas dziedonis) | 1891 | |||
— | Kázání na hoře (Kalna sprediķi) | 1943 | |||
12 | Skica pro violoncello a klavír | ||||
8 | Berceuse | 1892 | |||
39 | Rhapsody On Lithuanian Folksongs | ||||
29 | 10 chorálů Populaires Lettons
| 1901 | |||
6 | Variace na téma Lette | 1892 | |||
7 | Šest Mélodies
| 1892 | |||
3 | Humoreska | 1890 | |||
4 | La fête Lihgo | 1889 | |||
5 | 3 písně (Dziesmas)
| 1892 | |||
2 | Mélodie et Mazurka | 1889 | |||
43 | 3 vzpomínky | 1914 | |||
53 | 3 písně (Dziesmas)
| 1919 | |||
55 | Berceuse v A | 1921 | |||
11 | 3 melodie pro hlas a klavír
| ||||
13 | 3 preludia | 1894 | |||
15 | Romantika | 1894 | |||
50 | 5 šansónů d'ete (Vasaras dziesmas) | 1918 | |||
16 | 3 preludia | 1895 | |||
2 | 4 Morceaux | 1895 | |||
58 | 12 Chansons Enfantines | 1921 | |||
63 | Klavírní sonatina h moll | 1927 | |||
52 | 3 písně (Dziesmas)
| 1919 | |||
66 | Dargakeni
| 1924 | |||
68 | 8 miniatur (Astonas miniaturas) | 1928 | |||
— | Smyčcový kvartet č. 1 | 1885 | |||
— | Esquisse | 1894 | |||
10 | 3 preludia | 1893 | |||
9 | Mazurka et Valse | 1892 | |||
34 | Písně | ||||
35 | Das lhal | ||||
61 | 3 písně (Dziesmas) | 1925 | |||
59 | 3 písně (Dziesmas) | 1923 | |||
24 | Valse-Caprice | 1897 | |||
Píseň slunečního záření | 1911 | ||||
V mé mysli je stále Tichá noc | 1911 | ||||
23 | 2 Morceaux | 1897 | |||
25 | 3 morceaux | 1897 | |||
33 | Deux miniatury (Divas miniaturas) | 1905 | |||
Rapsodie pro housle a orchestr | 1918 | ||||
57 | Carmina | 1927 | |||
38 | 3 siluety | 1909 | |||
41 | 2 Morceaux
| 1910 | |||
44 | 3 písně (Dziesmas) | 1910 | |||
48 | 5 preludií de Naurena Elzas | 1914 | |||
54 | Variace - portréty | 1920 | |||
17 | 3 morceaux | 1895 | |||
18 | Berceuse et Étude | 1895 | |||
19 | 2 preludia | 1895 | |||
20 | 4 Morceaux | 1895 | |||
22 | |||||
31 | 7 Lieder (Dziesmas)
| 1903-21 | |||
26 | 3 etudy | 1898 | |||
36 | |||||
30 | 3 preludia | 1903 | |||
40 | 8 písní (Dziesmas) | 1909 | |||
46 | |||||
47 | |||||
49 | 5 lotyšských lidových písní | 1916 | |||
51 | 3 písně (Dziesmas) | 1919 | |||
56 | 3 Lieder (Trīs dziesmas)
| 1921 | |||
60 | Le Chagrin du Pueple (Tautas bedas)
| 1923 | |||
62 | 3 písně (Dziesmas) | 1925 | |||
64 | |||||
65 | |||||
67 | |||||
— | Podzimní píseň (Rudens Dzisma) | ||||
— | Symfonie e moll | 1886–87 | |||
— | Symfonie č. 2 | 1901 | |||
— | Tom Thumb | 1908 | |||
— | Píseň rybářky | 1911 | |||
— | Píseň slunečního záření | 1911 | |||
— | V mé mysli je stále Tichá noc | 1911 | |||
— | Pohár na ostrově mrtvých | 1911 | |||
— | Rapsodie pro housle a orchestr | 1918 | |||
— | Ze stromu uznání | 1924 | |||
— | Píseň podzimu | 1928 | |||
— | Lotyšská country serenáda pro orchestr | 1934 | |||
— | Kázání na hoře | 1943 | |||
— | Legenda pro smyčcové kvarteto | 1942 | |||
— | Pastorale (Pastorāle) pro varhany | 1913 | |||
— | 29 melodií de chorals d'après le livre de l'église évangélique luthérienne lettonne (29 korāļi meldiju grāmatā latvijas evaņģēliski - luterāņu draudzēm) | 1924 | |||
— | Liturgie (Liturija) | 1934 | |||
— | Liturgie de Pâques (Lieldienu liturģija) | 1935 |
Hudební věda funguje
- Anatoly Konstantinovich Lyndon: život, práce a čas (jeden z esejů publikovaných s biografickým esejem Victora Valtera a pamatuje si Sergeje Gorodetského) (1916) [2]
Oslava a vzpomínka
Hudební dny Jāzeps Vītols v Gaujien začaly brzy po roce 1922, kdy strávil léta v Gaujiena „Anniņas“ se svou ženou. S oslavou jeho narozenin začaly přicházet různé sbory z celé země Gaujien na 26. července oslavit Vītolsovy narozeniny hudbou.[3] V roce 2003 byl kolem této oslavy zahájen letní tábor pro děti z hudebních škol, který vytvořil orchestr a sbor, aby oslavovali hudbu a bavili se a procvičovali své nástroje.[4]
Poznámky
- ^ A b C Profil Naxos.
- ^ Вальтер В. Г., Витолс Я., Городецкий С. М. Анатолий Константинович Лядов. - переизд .. - СПб .: Композитор - Санкт-Петербург, 2005. - 184 с. - ISBN 5-7379-0256-0 (v Rusku)
- ^ „Gaujienas pagasts“. www.gaujiena.lv. Citováno 2016-04-08.
- ^ „Balsojiet Ineses Galantes talantos par Karīnu Mazūru un Nikolu Bergmani!“. www.vitoleni.lv. Citováno 2016-04-08.
Reference
- „Jazeps Vitols (1863-1948)“. Skladatelé. Naxos. Citováno 2007-03-08.
- Braun, Joachim a Klotiņš, Arnold. „Vītols, Jāzeps“. Grove Music Online (požadováno předplatné). vyd. L. Macy. Citováno dne 8. března 2007.