János Donát - János Donát

János Donát
Donát Self-portrait.jpg
Autoportrét
narozený
Johann Daniel Donat

(1744-12-22)22. prosince 1744
Zemřel11. května 1830(1830-05-11) (ve věku 85)
NárodnostNěmec
maďarský
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Známý jakoPortréty
HnutíKlasicismus
Manžel (y)Theresia Rössler (? -1802)
Susanna Rieger (1809-1830)

János Donát (narozen jako Johann Daniel Donat; 22.12.1744 - 11.5.1830) byl a Němec -narozený maďarský malíř.

Život

Časný život

János Donát se narodil jako Johann Daniel Donat v Neuzelle, Brandenburg, Prusko 22. prosince 1744. Základní a středoškolské studium ukončil v Praha, Čechy. Pak šel do Opatství Marienstern (dnes v Mühlberg, Německo ) kde se naučil kreslit.[1]

Život ve Vídni (1766-1795)

V roce 1766 ve věku 22 let se přihlásil ke studiu na Akademie výtvarných umění ve Vídni kde byli jeho páni Johann Christian Brand, Joseph Kreutzinger, Martin van Meytens, Caspar Franz Sambach, Josef Fischer a Franz Edmund Weirotter a získal kvalifikaci pro historickou malbu portrétů a krajin. V té době už byl tak talentovaný, že Weirotter vystavil dva své obrazy v Redouten Saale v královském paláci, Hofburg.[1]

Po ukončení studií se usadil ve Vídni. Jako mladý malíř se stal překvapivě úspěšným. Jeho nejranějšími pracemi byly tři obrazy pro Rakouská mincovna, několik portrétů královského páru a aristokratů v životní velikosti a také některé obrazy s náboženskou tematikou. Bohužel většina z nich není známa, ale jeden z nich, portrét v životní velikosti Josef II z roku 1781 v současné době najdete ve sbírce muzeum Louvre.[2] Jeho nejstarší známý obraz je z roku 1774 neznámého šlechtice a je dnes v Hrad Ptuj (Ptuj, Slovinsko ).[1] Umístění modelu, mírně natáčecí napětí a hra světelného stínu na obličeji navazují na tradice Barokní portrétní malba. O čtyři roky později, v roce 1778, byl portrét Marie Terezie ve smutečních šatech dokončeno. Ukazuje císařovnu, na rozdíl od reprezentativních barokních královských portrétů, v přírodním prostředí bez císařských symbolů. Sedí s klasicistní váza a trochu Putto - socha v její vyzdobené zahradě na kamenném břehu směřujícím k divákům. Typické dílo Osvícení osvobozen od Barokní pohyby a emoce. Vyhrazené bydlení[je zapotřebí objasnění ] charakterizuje ji. Je to typické téma v době po smrti jejího manžela, František I..

V roce 1779 město Těšín (dnes Český Těšín, Česká republika a Těšín, Polsko ) ho požádal, aby zobrazil sedm velvyslanců mírové konference uzavírající Slezské války. Tyto obrazy jsou v Muzeum Śląska Cieszyńskiego v Těšín. Mezi jeho další důležitá díla patřil portrét řeckého metropolity Putnik Karloviczi z roku 1782, portrét mladých Moritz, princ z Dietrichsteinu z roku 1788.[1]

Škůdce

Po přestěhování do Škůdce v roce 1810 namaloval některé ze svých nejvýznamnějších klasicistních portrétů, jako např Ferenc Kazinczy v roce 1812 a Benedek Virág v roce 1815.[3]

On byl také známý pro jeho skladby, jako je Odpočívající Venuše, Orfeus a Euridike, a Proserpina což byly obrazy mytologických tvorů malované podle anglických mědirytů.

Zemřel v Škůdce v roce 1830.

Osobní život

János Donát a Ferenc Kazinczy jsme přátelé. Kazinczy ho požádal o kopírování Joseph Kreutzinger jeho portrét. Práce byla dokončena v roce 1812.[4]

Ferenc Kazinczy byl dobrým Donátovým přítelem. Odpovídali si maďarský.[5]

Donátovou první manželkou byla Theresia Rössler (1745–1802).[6] V roce 1809 se Donát oženil se Susannou Riegerovou (30. srpna 1784 - 27. září 1849), a mulat O 40 let mladší než on. Kazinczy jí v dopisech Donátovi říkal Marie. Podle Kazinczyho byla nemanželskou dcerou Carla, prince Lichtenštejna.[7]

Literatura

  • Zsuzsanna Bakó - Donát János festő munkássága [8]

Reference

  1. ^ A b C d [Michael Kunits (1824)]
  2. ^ [Zsuzsanna Bakó - Donát János festő munkássága]
  3. ^ DONÁT, János Archivováno 11. května 2006 v Wayback Machine
  4. ^ „Milyen a megújult Kazinczy?“. magyarmuzeumok.hu.
  5. ^ [Dopisy Kazinczyho Donátovi nos. 3232, 3283, 3325.]
  6. ^ „Johann Daniel Donat - Wien Geschichte Wiki“. www.wien.gv.at.
  7. ^ [Dopisy Kazinczyho č. 2355.]
  8. ^ [1]

externí odkazy