Iván Boldizsár - Iván Boldizsár

Iván Boldizsár
narozený(1912-10-30)30. října 1912
Budapešť, Rakousko-Uhersko
Zemřel22. prosince 1988(1988-12-22) (ve věku 76)
Budapešť
Národnostmaďarský
PříbuzníMiklós Boldizsár
Nativní forma tohoto osobní jméno je Boldizsár Iván. Tento článek používá Pořadí západních jmen když se zmiňuji o jednotlivcích.

Iván Boldizsár (narozen jako Iván Bettelheim, později Iván Bethlen, z roku 1934 Iván Boldizsár; 1912–1988) byl maďarský novinář, spisovatel a redaktor několika maďarských publikací, periodik a novin.

Životopis

Před druhou světovou válkou

V mladém věku se podílel na práci třetí generace periodika Nyugat. Psal básně pod pseudonymem Iván Bethlen, ale jak jeho zájmy v sociologických otázkách rostly, začal se distancovat od teorií estetické literatury té generace.

Studoval svobodná umění a lékařské vědy na Univerzita Pázmány Péter. Začal pracovat jako sociolog ve vesnicích a brzy jako novinář pro noviny „Új Nemzedék“ (nová generace) a „Nemzeti Újság“ (národní noviny).

V roce 1934 změnil jméno Bethlen na Boldizsár, aby veřejně projevil svou antipatii vůči István Bethlen. V letech 1936–1938 redigoval knihy „Serve and Write Workgroup“, od roku 1938 redaktorem Pester Lloyd.

Druhá světová válka, Don River Bent, dezerce

V roce 1940, před Druhá vídeňská cena absolvoval krátký vojenský výcvik a jako desátník se podílel na vstupu maďarských vojsk do severní Transylvánie.

V roce 1942 sloužil u 2. maďarské armády u Donu. Nezúčastnil se skutečných bojů, protože sloužil jako seržant logistické jednotky 8 km za liniemi. Z tohoto důvodu byly jeho jednotky během ústupu od Dona (2 vojáci ze skupiny 10) mnohem nižší než ztráty jiných jednotek. Během ústupu zachránil se svými kamarády 27 zraněných maďarských vojáků z hořící polní nemocnice. Jakmile dorazili do montážních zón, byl evakuován do nemocnice v Maďarsku Tyfus během ústupu.

Opustil nemocnici a žil nelegálně v Budapešti s pomocí svých kontaktů s politickou levicí a čekal na příchod Sovětů.[1]Podílel se na organizaci Výboru pro osvobození pro Maďarské národní povstání (Magyar Nemzeti Felkelés Felszabadító Bizottsága). Dne 22. listopadu 1944 byl zatčen pronacistickou maďarskou tajnou policií na schůzi tohoto výboru spolu s podplukovníkem Jánosem Kissem (vojenským vůdcem odboje) a Vilmosem Tartsayem. Politický vůdce výboru, Endre Bajcsy-Zsilinszky a jeho manželka byli o den později zatčeni.

Po roce 1945

Po roce 1945 dominoval politickému životu v Maďarsku Sověti. The Maďarská komunistická strana nejprve vytvořil koalici se všemi ostatními stranami v Národním shromáždění, ale nakonec vůdce komunistické strany, Mátyás Rákosi zavedl strategii nátlaku na nekomunistické strany, aby postupně vytlačily své protisovětské prvky jako „fašisty“, strategii, kterou později nazval salámovou taktikou. Během tří let každá strana buď zmizela, nebo byla bezmocná.

Iván Boldizsár se díky své předválečné práci a konexím úspěšně dostal k nové, pro-sovětské „levicové“ elitě. Stal se členem národní shromáždění v roce 1945 jako delegát levicového, agrárního Národní rolnická strana a dobře spolupracoval s komunistickou stranou. Byl členem maďarské delegace při EU Pařížská mírová konference a údajně byl informátorem Sovětů.[2]

V následujících letech podporoval osobní kult Mátyása Rákosiho jako redaktor Magyar Nemzet. Po smrti Stalin nejprve se postavil na stranu Imre Nagy, ale brzy se opět stal stoupencem Rákosiho.[3]

Po roce 1945 byl redaktorem mnoha maďarských novin a periodik Szabad Szó, Új Magyarország, Magyar Nemzet, The New Hungarian Quarterly, Szinház, Béke és Szabadság atd.

Podle jeho příznivců byl nesrovnatelný s ostatními redaktory své doby, protože již dříve podporoval důležité levicové publikace a po válce podporoval důležité pravicové publikace a jeho periodikum The New Hungarian Quarterly pro Angličany hodně znamenalo - mluvící Maďaři, protože až do 70. let byl jediným časopisem v angličtině.

Vybrané knihy

  • Země bohatých farmářů (A gazdag parasztok országa.[4] Budapešť: Franklin, 1940.)
  • Fortocska: Deníkové poznámky z Ruska (Fortocska: naplójegyzetek. Budapest: Cserépfalvi, 1948.)
  • Winter Duel: krátký román (Téli párbaj: kisregény. Budapešť: Athenaeum, 1949.)
  • Maďarský deník (Magyarországi napló. Budapešť: Szépirodalmi Könyvkiadó, 1951.)
  • Děj proti maďarskému lidu (Összeesküvés a magyar nép ellen.[5] Budapešť: Szikra, 1952.)
  • Vyzbrojeni perem (Mýtný fegyverével: cikkek, Budapešť: Művelt Nép, 1952.)
  • Oradour obviňuje: politické psaní (Oradour vádol: politikai publicisztika. Budapešť: Országos Béketanács, 1953.)
  • Od rána do rána: román (Reggeltől reggelig: regény. Ill. Bozóky Mária. Budapešť: Szépirodalmi Kiadó, 1955.)
  • Balatonské dobrodružství (Balatoni kaland: elbeszélések. Budapešť: Szépirodalmi Kiadó, 1956.)
  • Narozeniny (Születésnap: regény. Budapešť: Szépirodalmi Kiadó, 1959.)
  • Příbuzní a mimozemšťané: Francouzský deník (Rokonok és idegenek: franciaországi napló. Budapešť: Gondolat, 1963).
  • Hongrie. Budapešť: Corvina, 1964.
  • Filozof lev: eseje (A filozófus oroszlán: esszék. Budapešť: Szépirodalmi Kiadó, 1971.)
  • New York po minutách: Cestovní poznámky (New York percről percre: útinapló. Budapešť: Magvető, 1971.)
  • Škola strachu: povídky (A félelem iskolája: elbeszélések. Budapešť: Szépirodalmi Könyvkiadó. 1977.)
  • Žít navždy: povídky (Örökké élni: elbeszélések. Budapešť: Magvető - Szépirodalmi Kiadó, 1979).
  • Don-Buda-Paris: monografie (Don-Buda-Párizs: visszaemlékezések. Budapešť: Magvető Könyvkiadó, 1982. (ser. Tények és tanúk, 0324-797X))
  • Den koruny: články (A korona napja: cikkek, vázlatok. Budapešť: Szépirodalmi Könyvkiadó, 1983).
  • Hořká sladkost: příběhy, paměti (Keser-édes: elbeszélések, visszaemlékezések. Budapešť: Magvető, 1987.)

Scénáře

  • O půlnoci (Éjfélkor) (1957)
  • What a night (Micsoda éjszaka) (1958)
  • Zlatá hlava (Az aranyfej) (1963)
  • Ano (Igen) (1964)[6]

Členství

Vyznamenání

  • Cena maďarské svobody, 2. třída (A Magyar Szabadságrend ezüst fokozata) (1947)
  • Cena práce (Munka Érdemrend) (1955,1969,1972,1979)
  • Cena Attily Józsefa (József Attila-díj) (1970)
  • Státní cena Maďarské lidové republiky (A Magyar Népköztársaság Állami Díja II. Fokozat) (1975)
  • Řád praporu Maďarské lidové republiky (A Magyar Népköztársaság Zászlórendje) (1982)

Reference

  1. ^ Boldizsár Iván rozhovor, Sára Sándor: Krónika, dokumentární seriál, 1979.
  2. ^ Haas György: „Igazságot Magyarországnak” sorozat / A békekonferencia árnyékában
  3. ^ Ortutay Gyula: Napló 1. [1938–1954] Kiadta az Alexandra
  4. ^ O Dánsku.
  5. ^ Szervezkedés a kommunista rendszer ellen Magyarországon, politika perek, 1945-1951.
  6. ^ „Filmtörténet online“. Archivovány od originál dne 21. 8. 2009. Citováno 2015-05-06.

Literatura

  • N. Pataki Mária: A Kossuth Nyomda története. Lektorálta Timkó György. Budapešť, Kossuth, 1984. Boldizsár Iván láskyd 178-180. str.
  • Šablona: ÚMIL
  • MAGYAR IRODALOM TÖRTÉNETE 1945-1975 III./1-2 Szerk: BÉLÁDI MIKLÓS, BODNÁR GYÖRGY, SŐTÉR ISTVÁN, SZABOLCSI MIKLÓS, AKADÉMIAI KIADÓ, BUDAPEST 1990 Odkaz >>

Další informace