Italo Pizzi - Italo Pizzi

Italo Pizzi

Italo Pizzi (Parma, 30. listopadu 1849 - Turín, 6. prosince 1920) byl italština akademik a vědec Perský jazyk a literatura. Byl prvním, kdo v Itálii založil akademickou oblast perského jazyka a literatury.[1]

Životopis

Ze vznešené rodiny Pizzi v patnácti letech projevil zvláštní zájem o studium orientální jazyky a na střední škole byl jeho povzbuzen latinský a řecký učitel, a Sanskrtista, prohloubit tyto studie.

Za to šel do Univerzita v Pise, studující mimo jiné hebrejština a další Semitské jazyky a sanskrt, stejně jako Italská literatura.

Již v Pise - práce na Kalkata vydání kurátorem Turnerem Macanem v roce 1829 - začal se zabývat nesmírnou prací Peršan básník Ferdowsi, Shahnameh, jehož velikost více než 100 000 veršů z něj činí delší než Ilias a Odyssey dát dohromady. Jeho esej byl publikován dne Rostam a Akvān Div, díky aktivnímu zájmu Angelo De Gubernatis.[2]

Po absolutoriu v roce 1871 začal pracovat jako učitel literatury ve svém rodném městě, aniž by opustil svůj zájem o orientalismus a konkrétněji Íránské jazyky.

Přestěhoval se do Florencie v roce 1879 a 1880 se stal zástupcem knihovníka Laurentian knihovna, vydělávat na lektorskou činnost v Íránské studie na Královském institutu vyšších studií.

Dne 11. Května 1885 získal učitelské místo v Turínská univerzita, stěhování do Piedmontese kapitál se svou ženou, která by následujícího roku přivedla na svět jejich jediného syna Carla. V roce 1887 se stal mimořádným profesorem perštiny a sanskrtu. Mezi jeho žáky na univerzitě v Turíně byli mladí Carlo Alfonso Nallino.

Během tohoto období, v letech 1886 až 1888, vydal první (a stále jediný úplný) italský překlad Ferdowsiho Shahnameh v 8 svazcích. Přeložil také řadu dalších perských básníků do italštiny.

Byl jmenován ředitelem Neapolského orientálního institutu (dřívější název University of Naples "L'Orientale" ), ale zůstal v Neapol na krátkou dobu se vrátil do Turína. Nakonec získal roli řádného profesora dne 21. prosince 1899.

Funguje

  • Storia di Sohrab. Episodio del Shahnameh di Firdusi recato dal persiano ve verzi italiani. Con altre brevi traduzioni, Parma, Fiaccadori, 1872.
  • Racconti epici del Libro dei re di Firdusi rekapitulace podle prima volta dal persiano in versi italiani con un discorso d’introduzione sull’epopea persiana, Turín, Ermanno Loescher, 1877.
  • La morte di Rustem. Episodio del Libro dei re di Firdusi recato in versi italiani, Florencie, Tip. del Vocabolario, 1882 (extrahováno z Il Fanfani, I (1881), s. 267–270, 277–280, 300–303, 330–334, 348–351, 363–367).
  • Avventure di un principe di Persia. Episodio tratto dal Libro dei re di Firdusi recato dal persiano in versi italiani, Florencie, Successori Le Monnier, 1882.
  • Manuale della lingua persiana. Grammatica, antologia e vocabolario, Lipsko, W. Gerhard, 1883.
  • Firdusi, Il libro dei re. Poema epico recato dal persiano in versi italiani, 8 sv., Turín, Vincenzo Bona, 1886–1888 (poté revidované a shrnuté vydání, 2. sv., Turín, UTET, 1915).
  • Letteratura persiana, Milan, Hoepli, 1887.
  • Já Nibelunghi. Poema epico germanico, Překlad v italském verši, 2. sv., Milán, Ulrico Hoepli, 1889.
  • Letteratura persiana, 2 obj., Turín, 1894.
  • Chrestomathie persane avec un abrégé de la grammaire et un dictionnaire, Turín, Vincenzo Bona, 1889.
  • Storia della poesia persiana, 2 obj., Turín, 1894.
  • Grammatica elementare della lingua sanscrita, con temi, antologia e vocabolario, Turín, Clausen, 1896.
  • Grammatica elementare dell’antico iranico (zendo e persiano antico) con antologia e vocabolario, Turín, Clausen, 1897.
  • Miro e Naida: romanzo orientale, Turín, 1901.
  • Elementa grammaticae hebraicae, cum chrestomathia et glossario, Augusta Taurinorum, Tipografia Salesiana, 1899 (2. vydání 1904; 3. vydání 1909).
  • Letteratura araba, Milan, Hoepli, 1903.
  • Islamismus, Milan, Hoepli, 1903.
  • Il Roseto di Saadi, 2 sv., Lanciano, Carabba, 1917.

Viz také

Poznámky

  1. ^ "Itálie xiv. SOUČASNÁ CENTRA IRSKÝCH STUDIÍ V ITÁLII - Encyclopaedia Iranica". www.iranicaonline.org.
  2. ^ "Storia di Rustem e di Akvân", Rivista Orientale, Florencie, 1868.

Bibliografie

  • F. Gabrieli, Arabeschi e studi islamici, Napoli, Guida, 1973, s. 247.

externí odkazy

  • «Italo Pizzi» (Carmela Mastrangelo), v Dizionario Biografico degli Italiani, Sv. 84 (2015) [1]
  • "Un orientalista dimenticato", v Eurasie [2]