Itakština - Itakh

Aytākh nebo Ītākh al-Khazarī (arabština: إيتاخ الخزري) Byl vedoucím velitelem v Turkic armáda Abbasid kalif al-Mu'tasim (r. 833-842 n. l.).

Jako nisba podle jeho jména to byl Khazar podle původu a údajně to byl otrok pracující v kuchyni Sallam al-Abrash al-Khadim - odtud jeho přezdívka al-Tabbakh„kuchař“ - předtím, než byl zakoupen jako ghulām al-Mu'tasim v 815.^[1][2] Vstal, aby se stal jedním z vyšších velitelů „turkické“ stráže al-Mu'tasima, a zúčastnil se několika expedic, jako například Pytel amoria.

Pod al-Mu'tasim sloužil jako sahib al-shurta na Samarra, a stal se velitelem osobní stráže kalifa.^[1] V době přistoupení al-Wathiq v roce 842 byl spolu s Turkem Ashinas, „opora kalifátu“.^[3] Al-Wathiq ho jmenoval guvernérem Jemen v 843/4.^[1] Po smrti Ashinas, v 844/5, byl jmenován guvernérem Egypt, ale jmenoval Harthamah ibn al-Nadr al-Jabali tam místo něj.^[1][3] Ya'qubi dále uvádí, že za vlády al-Wathiqa byl jmenován do správy guvernérů Khurasan, al-Sind a sub-provincie Řeka Tigris.^[1]

Když al-Wathiq neočekávaně zemřel v srpnu 847, Itakh byl spolu s vezír Muhammad ibn al-Zayyat, šéf qādī, Ahmad ibn Abi Duwad, jeho turecký kolega Wasif al-Turki, který se shromáždil, aby určil svého nástupce. Ibn al-Zayyat původně navrhoval syna al-Wathiqa Muhammada (budoucnost al-Muhtadi ), ale kvůli svému mládí byl přemístěn a místo toho rada vybrala dalšího ze synů al-Mu'tasima, 26letého Ja'fara, který se stal kalifem al-Mutawakkil.^[4][5] Nevěděli o nich, nový chalífa se rozhodl zničit kliky úředníků svého otce, kteří ovládali stát.^[6] Prvním terčem Al-Mutawakkila byl vezír Ibn al-Zayyat, proti kterému se hluboce choval nad tím, jak ho v minulosti nerešpektoval. Dne 22. září 847 tedy poslal Itacha, aby přivolal Ibn al-Zayyata, jako by to bylo pro posluchače. Místo toho byl vezír přiveden do Itachova bydliště, kde byl uvězněn. Jeho majetek byl zabaven a byl umučen k smrti.^[7][8] To byl vrchol Itachovy kariéry: spojil pozice komorníka (ḥājib ), vedoucí kalifovy osobní stráže, intendant paláce a vedoucí barid veřejný post, který se zdvojnásobil jako vládní zpravodajská síť.^[3]

V roce 848 byl však přesvědčen, aby šel do pouť, a stanovil své pravomoci, jen aby byl po svém návratu zatčen. Jeho majetek byl zabaven - údajně jen v jeho domě našli kalifovi agenti jeden milion zlaté dináry. Zemřel na žízeň ve vězení v roce 849.^[3]

Reference

Zdroje

• Bearman, P. J.; Bianquis, Th.; Bosworth, C. E.; van Donzel, E. & Heinrichs, W. P., eds. (2004). „Aytāk̲h̲ al-Turkī“. The Encyclopaedia of Islam, New Edition, Volume XII: Supplement. Leiden: E. J. Brill. str. 106. ISBN  978-90-04-13974-9.
• Bosworth, C.E., vyd. (1991). The History of al-arabarī, Volume XXXIII: Storm and Stress Along the Northern Frontiers of the ʿAbbāsid Caliphate: The Caliphate of al-Muʿtasim, A.D. 833–842 / A.H. 218–227. SUNY Series in Near Eastern Studies. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN  978-0-7914-0493-5.
• Gordon, Matthew (2001). Zlomení tisíce mečů: Historie turecké armády v Samaře, A.H. 200–275 / 815–889 n. L.. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN  978-0-7914-4795-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Kennedy, Hugh (2006). Když Bagdád vládl muslimskému světu: Vzestup a pád největší islámské dynastie. Cambridge, MA: Da Capo Press. ISBN  978-0-306814808.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Kraemer, Joel L., vyd. (1989). The History of al-Ṭabarī, Volume XXXIV: Incipient Decline: The Caliphates of al-Wāthiq, al-Mutawakkil and al-Muntaṣir, A.D. 841–863 / A.H. 227–248. SUNY Series in Near Eastern Studies. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN  978-0-88706-874-4.