Mezinárodní iniciativa pro korálové útesy - International Coral Reef Initiative

The Mezinárodní iniciativa pro korálové útesy (ICRI) je neformální partnerství mezi národy, mezinárodními organizacemi a nevládními organizacemi za účelem ochrany korálové útesy globálně. Jeho cílem je provést kapitolu 17 Agendy 21, Aichi Target 10 dohody Úmluva o biologické rozmanitosti 10letý strategický plán a další relevantní mezinárodně dohodnuté cíle a úkoly. Činí tak:

  • zvyšování globálního povědomí o nepříjemné situaci korálových útesů po celém světě
  • podpora sdílení osvědčených postupů při správě korálových útesů a budování kapacit správců korálových útesů po celém světě
  • zajištění zahrnutí korálových útesů do příslušných mezinárodních jednání.

Je to „jediný globální subjekt věnovaný výhradně korálovým útesům“.[1]

Dějiny

ICRI byla založena v roce 1994 z iniciativy osmi zakládajících zemí: Austrálie, Francie, Japonsko, Jamaica, Filipíny, Švédsko, Spojené království a Spojené státy. Byla zahájena na první konferenci smluvních stran Úmluva o biologické rozmanitosti, která se konala na Bahamách v prosinci 1994, a následně byla oznámena na vysoké úrovni v rámci mezioborového zasedání Komise OSN pro udržitelný rozvoj v dubnu 1995. První valná hromada členů se konala v Dumaguete, Filipíny, v červnu 1995, kdy byly přijaty základní dokumenty ICRI: „Výzva k akci“ a „Akční rámec“ pro dosažení udržitelného řízení korálových útesů a souvisejících ekosystémů.[2] „Výzva k akci“ byla obnovena v roce 1998 na prvním Mezinárodním symposiu pro správu tropických mořských ekosystémů, které se konalo v roce Townsville, Austrálie a podpořeno více než 300 delegáty ze 49 zemí.[3]

Pokračující výzva k akci (a související rámec činnosti) byla dále přijata na 28. valné hromadě ICRI v říjnu 2013 v Belize.

Správa věcí veřejných

Iniciativa funguje prostřednictvím rotujícího sekretariátu pořádaného členskými národy; od roku 2001 je sekretariát hostitelem v partnerství „rozvinutého“ národa a „rozvojového“ národa. Sekretariát je odpovědný za organizaci valných hromad členů, přípravu dokumentů, koordinaci členství a spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi. Představuje Akční plán (nebo hostitelské cíle) pro jeho hostitelské období na počátku hostitelského období. Sekretariát hostili následující národy:

  • Spojené státy americké (1995–1996)
  • Austrálie (1997–1998)
  • Francie (1999-2000)
  • Švédsko a Filipíny (2001–2003)
  • Velká Británie a Seychely (2003–2005)
  • Japonsko a Palau (2005–2007)
  • Spojené státy americké a Mexiko (2007–2009)
  • Francie a Samoa (2009-2011)
  • Austrálie a Belize (2012–2014)
  • Japonsko a Thajsko (2014-16).

Řídícím orgánem ICRI jsou její valná hromady, které se konají nejméně jednou ročně a na nichž mohou členové přijímat rozhodnutí, usnesení a doporučení týkající se konkrétních témat. ICRI od svého vzniku rovněž podporuje pořádání regionálních setkání a workshopů k rozvoji koordinovaných regionálních reakcí na hrozby korálových útesů. Nejaktivnějším regionem v tomto ohledu byla východní Asie, která každoročně pořádá regionální semináře ICRI.

Sítě a výbory

ICRI zřídila operační sítě a dočasné výbory ad hoc, což jsou dočasné pracovní skupiny zřízené za účelem řešení konkrétních problémů nebo řešení specializovaných témat souvisejících s řízením korálových útesů. Nejznámější operační sítí je globální monitorovací síť korálových útesů, která pravidelně vytváří globální a regionální zprávy o stavu korálových útesů. Informace uvedené v těchto zprávách mají pomoci při rozhodování o správě a ochraně.[4]

ICRI a OSN

Ačkoli ICRI není Spojené národy je pravidelně citován v dokumentech OSN, jako jsou zprávy generálního tajemníka.[1] Naposledy to bylo citováno v usnesení přijatém EU Valné shromáždění OSN na 67. zasedání v listopadu 2012.[5]

Reference

  1. ^ A b Zpráva generálního tajemníka Organizace spojených národů, srpen 2011 A / 66/298
  2. ^ „International Coral Reef Initiative - neformální partnerství pro zachování korálových útesů po celém světě“. Icriforum.org. Citováno 6. ledna 2018.
  3. ^ „POLOŽKY“. Itmems.org. Citováno 6. ledna 2018.
  4. ^ „ReefBase: Globální databáze: Správa - monitorování“. Reefbase.org. Citováno 6. ledna 2018.
  5. ^ „Odkazy na dokumenty“. Un.org. Citováno 6. ledna 2018.

externí odkazy