Úmluva o domorodém a kmenovém obyvatelstvu, 1957 - Indigenous and Tribal Populations Convention, 1957
![]() | Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|
C107 | |
---|---|
Úmluva MOP | |
Datum přijetí | 26. června 1957 |
Datum platnosti | 2. června 1959 |
Klasifikace | Domorodé a domorodé národy |
Předmět | Domorodé a domorodé národy |
Předchozí | Úmluva o týdenním odpočinku (obchod a kanceláře), 1957 |
další | Úmluva o dokladech totožnosti námořníků z roku 1958 |
Část série na |
Práva původních obyvatel |
---|
![]() |
Práva |
Vládní organizace |
Nevládní organizace a politické skupiny |
Problémy |
Právní zastoupení |
Kategorie |

Úmluva o domorodém a kmenovém obyvatelstvu, 1957 je Mezinárodní organizace práce Konvence v rámci Spojené národy která byla založena v roce 1957. Jejím primárním zaměřením je uznání a ochrana kulturních, náboženských, občanských a sociálních práv domorodého a kmenového obyvatelstva v nezávislé zemi a poskytnutí standardního rámce pro řešení ekonomických problémů, kterým mnoho z těchto skupin čelí. .
Dnes je tato úmluva C107 považována za zastaralou v ochraně domorodá práva organizací MOP. V roce 1989 Úmluva pro domorodé a kmenové národy, 1989 (C169) byl napsán za účelem jeho revize. Nová úmluva byla ratifikována dvaceti zeměmi, včetně těch, které úmluvu z roku 1957 odsoudily. V textu novější úmluvy čteme: „[...] Vzhledem k tomu, že vývoj, který nastal v mezinárodním právu od roku 1957, jakož i vývoj situace domorodého a kmenového obyvatelstva ve všech oblastech světa , učinily vhodným přijmout v této oblasti nové mezinárodní normy s cílem odstranit asimilační orientaci dřívějších norem [...] “.[1]
Citované výňatky
Preambule
- Vybrané výňatky z preambule prohlášení
ČÁST I. Obecná politika
Článek 1
Úmluva se vztahuje na příslušníky kmenového obyvatelstva, jejichž sociální a ekonomické podmínky jsou v méně pokročilém stadiu než jiné části EU národní stát a mají své vlastní zvyky a tradice.[4] Tyto kmenové populace jsou lidé, kteří jsou považováni za domorodý protože jsou potomky původních obyvatel regionu „... v době dobytí nebo kolonizace ...“ a kteří žijí více společně se svými historickými tradicemi a kmenovými institucemi než s institucemi národního státu ke kterému patří.[5] „Sebeidentifikace jako domorodý ...“ jsou kritéria, na která by se tato úmluva vztahovala.[6]
Článek 2
Konvence vyžaduje, aby národní stát spolupracoval s domorodými skupinami na vytvoření právního rámce na ochranu zákonných práv domorodých skupin.[7] Mezi tyto akce patří zajištění toho, aby domorodí jednotlivci měli stejná práva jako domorodým obyvatelům, a uznání a pomoc při zachování tradic a kulturní identity domorodých skupin. Mezi další akce patří pomoc při odstraňování hospodářských rozdílů mezi domorodými a ostatními členy národního státu.[8]
Článek 3
Úmluva tvrdí, že domorodé a kmenové národy budou požívat lidských práv a svobod bez diskriminace, včetně diskriminace na základě pohlaví.[9]
Článek 4
Národní stát přijme ochranu pro „... ochranu osob, institucí, majetku, práce, kultur a prostředí dotyčných národů“. [10] Tato opatření nesmějí být v rozporu s přáními dotčených osob a takové záruky nebudou na úkor obecných práv občanství domorodého obyvatelstva.[11]
Články 5-10
Tyto články podporují články 1–4 uvádějící způsoby provádění obecné politiky úmluvy.
ČÁST II. Přistát
Článek 11
Domorodé a kmenové obyvatelstvo bude mít vlastnické právo k pozemkům, které tyto populace tradičně zabíraly.[12]
Článek 12
1. Domorodé a domorodé obyvatelstvo nesmí být bez jejich svobodného souhlasu přemístěno z jejich historických území, s výjimkou vnitrostátních zákonů, otázek národní bezpečnosti, národního hospodářského rozvoje nebo zdraví původních obyvatel.[13]
2. Je-li odstranění těchto populací naprosto nezbytné, budou jim dány země stejné kvality jako země, které dříve obývali, vhodné k zajištění jejich současných potřeb a budoucího rozvoje.[14]
3. Takto odvedené osoby budou plně odškodněny za jakékoli následné ztráty nebo zranění.[15]
Článek 13
1. Národní zvyk musí respektovat tradiční zvyky převodu vlastnických práv k půdě „... v rámci vnitrostátních zákonů a předpisů ... a nesmí bránit jejich hospodářskému a sociálnímu rozvoji“.[16]
2. „Budou přijata opatření, která zabrání osobám, které nejsou členy dotčeného obyvatelstva, aby využily těchto zvyků nebo nedostatečného porozumění zákonům na straně příslušníků těchto populací k zajištění vlastnictví nebo užívání pozemků náležející těmto členům “.[17]
Článek 14
Národní programy státních zemědělských podniků zajistí půdu potřebnou pro skupiny domorodců k zajištění „... základů běžné existence“,[18] a „... podporovat rozvoj zemí, které tyto populace již vlastní.“[19]
ČÁST III. Nábor a podmínky zaměstnání
Článek 15
Tato doložka se zabývá právy na přístup k plnému a bezpečnému zaměstnání bez obav z diskriminace a za stejných podmínek jako u zbytku populace,[20] a stanoví právo vstoupit do legálních odborových svazů s přístupem k „lékařské a sociální pomoci ...“ a odpovídajícímu bydlení.[21]
ČÁST IV. Odborná příprava, řemesla a venkovský průmysl
Článek 16-17
„Osoby náležející k dotčenému obyvatelstvu mají ve vztahu k zařízením odborného výcviku stejné příležitosti jako ostatní občané.“[22] Pokud pro tuto populaci neexistují žádné programy odborného vzdělávání, poskytne je vláda.[23] Po pečlivém studiu ekonomického prostředí a „... stadia kulturního rozvoje“ a praktických potřeb domorodého obyvatelstva jim vláda zajistí programy odborného vzdělávání.[24] Tato speciální školicí zařízení budou poskytována „… pouze pokud to vyžaduje fáze kulturního rozvoje dotyčných populací“, dokud nebudou nahrazena zařízeními poskytovanými ostatním občanům.[25]
Článek 18
1. Pro hospodářský rozvoj jsou podporována řemesla a venkovský průmysl způsobem, který těmto populacím umožní zvýšit jejich životní úroveň,[26] „... způsobem, který zachovává kulturní dědictví těchto populací a zlepšuje jejich umělecké hodnoty a zvláštní způsoby kulturního projevu.“[27]
ČÁST V. Sociální zabezpečení a zdraví
Článek 19-20
Vládní programy sociálního zabezpečení se rozšíří na všechny pracovníky a další osoby patřící k těmto populacím.[28] Vlády zajistí odpovídající zdravotní služby pro dotčené populace,[29] na základě studií jejich sociálních, ekonomických a kulturních podmínek.[30]
ČÁST VI. Vzdělání a komunikační prostředky
Článek 21-22
Dotčené populace musí mít k dispozici rovné příležitosti ke vzdělávání na stejné úrovni jako ostatní státní příslušníci.[31] Takové vzdělávací programy se přizpůsobí „... stádiu, kterého tyto populace dosáhly v procesu sociální, ekonomické a kulturní integrace do národního společenství,“[32] a těmto programům „… budou předcházet etnologické průzkumy.“[33]
Článek 23
„Děti náležející k dotčené populaci se učí číst a psát v jejich mateřském jazyce, nebo není-li to možné, v jazyce, který skupina, do které patří, nejčastěji používají.“[34] „Bude učiněno ustanovení pro postupný přechod z mateřského jazyka nebo lidového jazyka do národního jazyka nebo do jednoho z úředních jazyků země.“[35] „Pokud je to možné, přijmou se vhodná opatření k zachování mateřského jazyka nebo lidového jazyka.“[36]
Článek 24-25
Národní stát bude vzdělávat děti dotyčných populací, aby se „... integrovaly do národního společenství ...“[37] Národní stát přijme vzdělávací opatření pro národní společenství „... eliminující předsudky, které mohou vůči těmto populacím skrývat“.[38]
Článek 26
Národní stát „... přijme opatření odpovídající sociálním a kulturním charakteristikám dotyčných populací, aby jim oznámil jejich práva a povinnosti, zejména pokud jde o práci a sociální zabezpečení,“ [39] a je-li to nutné, přeložit tyto informace „... prostřednictvím písemných překladů a prostřednictvím médií hromadné komunikace v jazycích těchto populací.“ [40]
ČÁST VII. Správa
Článek 27
Tento článek obsahuje jazyk podpory, který dává národnímu státu právní a správní odpovědnost za vytváření agentur pro provádění výše uvedených programů.[41]
ČÁST VIII. Obecná ustanovení
Článek 28-31
Tato ustanovení obsahují podpůrný jazyk popisující chápání OSN, že situace každého národního státu bude jiná,[42] že tato úmluva nebude v rozporu s výhodami jiných úmluv,[43] a budou považovány za závazné, pouze pokud budou přijaty generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce.[44] Tato úmluva vstoupí v platnost poté, co dohodu ratifikují dva národní státy,[45] a dvanáct měsíců po dni registrace.[46]
Článek 32
Národní stát může od úmluvy odstoupit (popsáno jako „vypovědět“ - viz níže pod Ratifikace ) deset let po dni, kdy úmluva vstoupí v platnost, a musí být podána do jednoho roku od uvedeného výročí.[47] Pokud stát neoznámí svou výpověď z úmluvy do jednoho roku od data výročí, musí uplynout deset let, než bude možné oznámit další výpověď.[48]
Článek 33-36
Tyto články obsahují podpůrný jazyk, který popisuje, komu a jak by měl generální ředitel Mezinárodního úřadu práce Organizace spojených národů registrovat přijetí této úmluvy v dané zemi.[49]
Článek 37
„Anglická a francouzská verze textu této úmluvy jsou stejně závazné.“[50]
Modifikace
Tato úmluva byla následně revidována v roce 1989 úmluvou C169 Úmluva pro domorodé a kmenové národy, 1989.
Ratifikace
Země | datum | Poznámky |
---|---|---|
![]() | 4. června 1976 | ratifikováno |
![]() | 18. ledna 1960 | vypovězen 3. července 2000 |
![]() | 22. června 1972 | ratifikováno |
![]() | 19. listopadu 1958 | ratifikováno |
![]() | 12. ledna 1965 | vypovězen 11. prosince 1991 |
![]() | 18. června 1965 | vypovězena 25. července 2002 |
![]() | 4. března 1969 | vypovězena 7. srpna 1991 |
![]() | 4. května 1959 | vypovězena 2. dubna 1993 |
![]() | 2. června 1958 | ratifikováno |
![]() | 23. června 1958 | ratifikováno |
![]() | 3. října 1969 | vypovězen 15. května 1998 |
![]() | 14. ledna 1959 | ratifikována jako ![]() |
![]() | 18. listopadu 1958 | ratifikováno |
![]() | 15. prosince 1958 | ratifikováno |
![]() | 21. února 1977 | ratifikováno |
![]() | 4. března 1958 | ratifikováno |
![]() | 29. září 1958 | ratifikováno |
![]() | 16. července 1986 | ratifikováno |
![]() | 22. března 1965 | ratifikováno |
![]() | 1. června 1959 | vypovězen 5. září 1990 |
![]() | 15. února 1960 | ratifikováno |
![]() | 4. června 1971 | ratifikováno |
![]() | 20. února 1969 | vypovězen 10. srpna 1993 |
![]() | 6. prosince 1960 | vypovězen 2. února 1994 |
![]() | 22. listopadu 1960 | ratifikováno |
![]() | 14. ledna 1959 | ratifikována jako ![]() |
![]() | 17. prosince 1962 | ratifikováno |
Důvody pro vypovězení úmluvy
Všechny země, které prohlásily, že „odsouzen „úmluva to udělala v důsledku následné ratifikace dohody Úmluva pro domorodé a kmenové národy, 1989 (Č. 169).[51] Strany, které zůstanou „ratifikovány“, nebyly signatáři pozdější úmluvy.[52]
Reference
- ^ ILO Úmluva C169
- ^ African Bushmen Tour USA to Fund Fight for Land Archivováno 8. srpna 2016 na adrese Wayback Machine
- ^ ILO Úmluva C107 Archivováno 2004-01-13 na Knihovna Kongresu Webové archivy
- ^ Čl. 1 odst. 1 písm. A)
- ^ Čl. 1 odst. 1 písm. B)
- ^ Článek 1 bod 2
- ^ Článek 2, odstavec 1
- ^ Čl. 2 odst. 2 písm. A-c)
- ^ Článek 3, odstavec 1.2
- ^ Článek 4, odstavec 1
- ^ Článek 4, odstavec 2.3
- ^ Článek 11
- ^ Článek 12, odstavec 1
- ^ Článek 12, odstavec 2
- ^ Článek 12, odstavec 3
- ^ Článek 13, odstavec 1
- ^ Článek 13, odstavec 2
- ^ Čl. 14 odst. A)
- ^ Článek 14 bod b)
- ^ Článek 15, odstavec 1
- ^ Článek 15, odstavec 2
- ^ Článek 16
- ^ Článek 17, odstavec 1
- ^ Článek 17, odstavec 2
- ^ Článek 17, odstavec 3
- ^ Článek 18, odstavec 1
- ^ Článek 18, odstavec 2
- ^ Článek 19
- ^ Článek 20, odstavec 1
- ^ Článek 20, odstavec 2-3
- ^ Článek 21
- ^ Článek 22, odstavec 1
- ^ Článek 22, odstavec 2
- ^ Článek 23, odstavec 1
- ^ Článek 23, odstavec 2
- ^ Článek 23, odst
- ^ Článek 24
- ^ Článek 25
- ^ Článek 26, odstavec 1
- ^ Článek 26, odst
- ^ Článek 27
- ^ Článek 28
- ^ Článek 29
- ^ Článek 30-31, odst.1
- ^ Článek 31, odstavec 2
- ^ Článek 31, odstavec 3
- ^ Článek 32, odstavec 1
- ^ Článek 32, odstavec 2
- ^ Článek 33-36
- ^ Článek 37
- ^ Seznam ratifikací (C107) Archivováno 10. června 2008, v Wayback Machine
- ^ Seznam ratifikací (C169) Archivováno 5. listopadu 2007, na Wayback Machine
externí odkazy
- www.ilo.org/ Oficiální stránky ILO