Lhostejný čin - Indifferent act

An lhostejný čin je jakýkoli čin, který není ani dobrý, ani zlý.

Pokud jsou činy posuzovány obecně, pouze s ohledem na jejich předmět, existují činy, o nichž lze říci, že nejsou ani dobré, ani špatné, ale lhostejné. Je předmětem mnoha sporů, zda konkrétní čin, který za určitých okolností provede určitá osoba, a za určitým účelem, může být lhostejný, pokud se nejedná o něco, co se děje ze zvyku, spíše než o úmysl.

Katoličtí teologové o lhostejných činech

Lze charakter lhostejnosti předurčovat k činu, který se nepovažuje za abstrakci mysli, ale konkrétně, jak je uplatňován jednotlivcem za konkrétních okolností, a za určitým účelem?

K této otázce Sv. Bonaventura,[1] odpovědi kladně as ním Duns Scotus,[2] a všechny Skotský škola. Takže také Patritius Sporer;[3] Benjamin Elbel;[4] Vasquez;[5] Arriaga;[6] a později Arcibiskup Walsh.[7] Tomáš Akvinský,[8] a jeho komentátoři zastávají opačný názor. Stejně tak Francisco Suárez;[9] Charles René Billuart;[10] Alphonsus Liguori;[11] Thomas Bouquillon;[12] Augustine Lehmkuhl;[13] a Noldine.[14]

Tomisté, ne méně než skotisté, uznávají jako morálně lhostejné činy prováděné bez uvažování, jako je například pohlazení vousů nebo tření rukou, jak k nim obvykle dochází. Lhostejně také budou ty činy, u nichž existuje pouze fyzické uvažování, jak se tomu říká, jaké se realizuje, když například záměrně čteme nebo píšeme, aniž bychom uvažovali o morálním řádu. Otázkou zde jsou pouze ty činy, které jsou prováděny s důrazem na morální pravidlo. Většina Thomistů opět připustí, že čin by byl lhostejný v případě, kdy by agent podle názoru Scotists usoudil, že to není ani dobré, ani špatné poté, co si vytvořil své svědomí. A konečně, není vedena žádná diskuse ohledně lhostejnosti činů s odkazem na nadpřirozené zásluhy. Doktrína, ze které všechna díla nevěřící jsou zlo bylo formálně odsouzeno. Je zřejmé, že i když skutky těch, kdo nemají milost, mohou být morálně dobré, a tak v nadpřirozeném řádu uniknou všem nedostatkům, nemohou si současně činit nárok na jakoukoli zásluhu.

Thomisté i Scotisté prohlásí, že má-li být morálně dobrý, musí být akt v souladu s naléhavostí a důstojností naší racionální povahy. Otázkou však je, co je třeba považovat za vyhovující požadavkům a důstojnosti naší racionální povahy? Podle skotistů musí být záměrné jednání racionální bytosti, aby byla morálně dobrá, označeno jako pozitivně dobrý konec. Proto nelze činit ty činy, u nichž se agent beznadějně hlásí a které pro svůj účel nemají nic, co by odpovídalo naší racionální povaze, nebo ještě nebylo v rozporu s ní, jako je jídlo, pití, rekreace apod. morálně dobrý. Jelikož však tito nezjistí žádnou odchylku od morální normy, nelze je charakterizovat jako zlo, a proto je třeba je považovat za lhostejné.

Podle názoru Tomáše Akvinského, který je mezi teology běžný, není nutné, aby byl čin odkázán na kladně dobrý konec, aby byl morálně dobrý. Stačí, že konec není zlý a že při provádění aktu nebudou hranice stanovené správným rozumem překročeny. Činnosti týkající se jídla, pití, rekreace a podobně tedy nejsou abstraktně ani přizpůsobitelné, ani v rozporu s naší racionální povahou, konkrétně z důvodu okolností, že jsou prováděny způsobem a opatření předepsané rozumem, plně se stýkejte s naší racionální povahou, a tedy morálně dobré. Z výše uvedeného bude patrné, že tomisté považují za morálně dobré činy, které Scotists považují za morálně lhostejné.

Podle třetí třídy teologů musí být úmyslný čin, který není označován jako pozitivně dobrý konec, považován za morálně zlý. Proto to, co jsme popsali jako dobré v nauce Tomáše Akvinského a jako lhostejné k mysli Dunse Scotuse, musí být podle těchto teologů považováno za nic jiného než za špatné. Zastánci tohoto stanoviska se shodují s Akvinským, jen když prohlásí, že neexistují žádné lhostejné úmyslné činy. Ve svých se od něj radikálně liší přísnost.

Poznámky

  1. ^ ve 2, dist. 41, a. 1, q. 3, kde však mluví přímo pouze o zásluhách
  2. ^ ve 2, dist. 40-41, et quodl. 18
  3. ^ Theol. Morální., 1, III, § v
  4. ^ Theol. Morální, tom. V. 86
  5. ^ v 1-2, disp. 52
  6. ^ De Act. Hum., Disp. 21
  7. ^ De Act. Hum., N. 588 čtverečních
  8. ^ Ve 2, dist. 40., a. 5; De Malo, q. 2, a. 4 a 5; 1-2, q. 18, a. 9
  9. ^ De. Bon. Et Mal., Disp. lx
  10. ^ diss. IV, a. 5 a 6
  11. ^ L. 2, č. XLIV
  12. ^ Theol. Morální. Fond., N. 371
  13. ^ Theol. Moral., L. I, trakt. I, III
  14. ^ Součet. Theol. Morální., I, 85 čtverečních
Uvedení zdroje

Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Herbermann, Charles, ed. (1913). "Lhostejné činy ". Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company.