Císařská a královská pěchota - Imperial and Royal Infantry
Rameno Společná armáda z Rakousko-uherská monarchie kterému se obvykle říkalo Císařská a královská pěchota (Němec: k.u.k. Infanterie) zahrnoval dva prvky:
- Němec pluky kteří rekrutovali z těch království a zemí zastoupených v Rakouská říšská říše (území známé jako Cisleithania )
- maďarské regimenty, jejichž personál pocházel Maďarsko a území požadovaná Maďarskem v roce 2006 Rumunsko (tj. Sedmihradsko a Banát ), části Chorvatsko a Srbsko, stejně jako ta oblast Slovensko známý pak jako Horní Maďarsko, takzvaný země maďarské koruny (také známý jako Transleithania ).
Organizace
V celém rozsahu k.u.k. Pěchota se skládala z následujících:
- 62 „německých“ pěších pluků
- 40 „maďarských“ pěších pluků
- 4 pluky Bosensko-hercegovinská pěchota
- 28 puška (Feldjäger ) prapory
- 1 bosensko-hercegovinský prapor Feldjäger
- 4 pluky Tyrolské pušky (Tiroler Jäger)
Podle organizačních předpisů pro k.u.k. pěchota v roce 1895 byl každý ze 102 pěších pluků v době míru strukturován takto:
- Plukovní velitelství (Regimentstab)
- Čtyři polní prapory
- Šestnáct polní společnosti
- Kádr záložního praporu
| Mírové založení pěchotního pluku: | ||
|---|---|---|
| jeden plukovník (Oberst) jako velící důstojník (Regimentskommandant) | čtyři polní důstojníci (Stabsoffiziere) jako velitelé praporu (Bataillonskommandanten) | |
| jeden polní důstojník a dva kapitáni z.b.V. (Hauptleute z.b.V.) | pět plukovní nebo vyšší lékaři | |
| jeden plukovní pobočník (Plukovník pobočník) | čtyři pobočníci praporu (podřízenci ) (Bataillonsadjutanten (Subalternoffiziere)) | |
| jeden ženista (Pionieroffizier) | jeden pracovník zásobování (subaltern) (Proviantoffizier) | |
| jeden pokladník (důstojník) (Rechnungsführer, Oberoffizier) | dva desátník úředníci (Rechnungshilfsarbeiter, Korporalsrang) | |
| jeden puškař (Büchsenmacher) | 21 důstojníků batmen (Offiziersdiener) | |
| Plukovní kapela | ||
| jeden kapelník (polní důstojník) (Stabsführer) | jeden plukovní bubeník (Regimentstambour), | |
| jeden bubeník praporu | čtyři prapory trubači (Bataillonshornisten) | |
| jeden seržant (Feldwebel), čtyři desátníci (Korporale), | Pět kopí desátníci (Gefreite), 30 privátů (Mannschaften), dva učni (Jedenáct) | |
| Celkem: 21 důstojníků, 73 Poddůstojníci a muži | ||
| Ve společnostech | ||
| 16 kapitánů | 48 podřízených | |
| 16 prapory (Fähnriche) | 16 seržantů | |
| 16 platí poddůstojníci | 32 kopí seržanti (Zugsführer), | |
| 96 desátníků | 96 svobodníků | |
| 1,120 soukromí vojáci | 64 batmenů | |
| 16 firemních trubačů | 16 firemních bubeníků | |
| Celkem: 64 důstojníků, 2 488 poddůstojníků a mužů | ||
| Rezervní kádr praporu: | ||
| v ústředí | ||
| A hlavní, důležitý jako velitel | dva náborové důstojníky | |
| plukovní nebo vyšší lékař | ||
| pokladník (důstojník) | tři desátní úředníci | |
| jeden Stabsführer | jeden puškař | |
| v hlavním těle | ||
| jeden kapitán | jeden podřízený | |
| dva platí poddůstojníci | jeden desátník | |
| šest soukromých vojáků | 2 batmen | |
| Celkem: sedm důstojníků, 24 poddůstojníků a muži | ||
Boční paže
V k.u.k. Pěchota následující vojáci nesli a šavle jako boční rameno:
Důstojníci nesl šavli důstojníka pěchoty, která byla 82 cm dlouhá a měla duté broušení na obou stranách. Na špičce byla čepel dvousečná. Pochva byla vyrobena z mosazi a opatřena ostřicí žehličkou (Schleifeisen). K pochvě byly připevněny dva železné závěsné kroužky, aby ji bylo možné zavěsit na opasek s mečem. Šavle se vždy nosila pod sponou. The uzel meče šavle byla vyrobena ze zlaté nitě a sestávala z a střapec a řemínek. Střapec byl vyroben z visících uzlů (Bujóny), které byly zvenčí zlaté a uvnitř černé. Tuto šavli nesli praporčíci a řádní seržanti (dienstführenden Feldwebeln).
Paymasters, polní důstojníci a členové plukovní skupiny nosili pěchotní meč M 1861 jako melee zbraň. To bylo 65,8 cm dlouhé a neseno v kožené pochvě. Poddůstojníci nesl tuto šavli s uzlem meče poddůstojníka, který byl vyroben z císařského žlutého a černého dřeva. Střapec byl hned pod ním.
Prapor a společnost bubeníci, prapory praporu, nosítka nosítek, obvazové nosiče (Bandagenträger) a řidiči vozů (Fahrsoldaten) nesl inženýrskou šavli M 1862.
Německá pěchota (obklady: amarantová červená)
Maďarská pěchota (obklady: jablečná zelená)
Šaty
Vojenské přehlídky v míru
Vojáci a poddůstojníci měli průvod šaty nebo slavnostní pokrývky hlavy (Paradekopfbedeckung) a šaty kabáty (Waffenrock). V létě se kabát nosil pouze na objednávku. V závislosti na počasí byl buď nesen en bandouilère (tj. převalené a přehozené přes rameno) nebo opotřebované. V zimě se vždy nosilo. Pytle na chléb a polní nářadí nebyly přepravovány.
V terénu měli vojáci takzvaný pochodový rozkaz (Marschadjustierung), tj. měli polní čepici (Feldkappe) místo slavnostního klobouku a polní košile (Feldbluse) místo svrchního kabátu. V létě se kabát nosil en bandouilère, za deštivého počasí a v zimě se oblékalo. Jiné objednávky šatů (např. Horské šaty) se nosily na objednávku nebo za zvláštních okolností.
Důstojníci přehlídkové šaty
Přehlídkové pokrývky hlavy, kabát, křídlo, všechny medaile - ale bez stužek velkokřížů. Při pochodování dál průvod s vojáky v pořadí podle oblečení, ale pouze s kabáty, pokud je vojáci nosí. Namontovaní policisté bez sedlových pytlů a revolvery. Pokud vojáci měli na sobě kabáty en bandouilère, namontovaní policisté musí připevnit kabáty k sedlu. V plných šatech, jako na přehlídce, na objednávku s křídly a stuhami na velkokřížích nebo bez nich.
V terénu museli důstojníci nosit stejnou uniformu jako vojáci (kromě toho, že jízdní důstojníci měli na sobě kalhoty).
Zdroje
- k.u.k. Kriegsministerium (vyd.): Dislokation und Einteilung des k.u.k Heeres, der k.u.k. Kriegsmarine, der k.k. Landwehr und der k.u. Landwehr („Umístění a organizace císařské a královské armády, císařského a královského námořnictva, císařsko-královského Landwehru a královského maďarského honvedu“) v: Seidel's kleines Armeeschema - hospoda: Seidel & Sohn, Vídeň, 1914
Literatura
- Rakouské státní archivy / válečné archivy ve Vídni (Adjustierungsvorschrift für das k.u.k. Heer, II. Teil, Wien 1911)
- Glenn Jewison, Jörg C. Steiner: Rakousko-uherské pozemní síly 1848-1918
- Příspěvky od Muzeum vojenské historie ve Vídni (Militärwissenschaftliches Institut) Sv. 10 Das k.u.k. Heer („Císařská a královská armáda“). Leopold Stocker Verlag, Graz, 1997
