Dům Habsburg-Lotrinsko - House of Habsburg-Lorraine - Wikipedia

U rodu Habsburků viz Dům Habsburgů. O domě Lotrinských, viz House of Lorraine.
Dům Habsburg-Lotrinsko
Haus Habsburg-Lothringen
Erb rodu Habsbursko-Lotrinsko (štít). Svg
Rodičovský důmDům Habsburgů (příbuzný )
House of Lorraine (agnatic )
Země
Založený1736
ZakladatelMarie Terezie a František I., císař svaté říše římské
Aktuální hlavaKarl von Habsburg-Lothringen
Konečný vládceKarel I. Rakouský
Tituly(vidět víc )
Styl (y)"Císařská a královská výsost "
"Majestát "
"Milost "
MottoA.E.I.O.U. a Viribus Unitis
DepoziceRakousko-Uhersko:
1918 – Karel I. a IV po skončení roku 2006 se vzdal účasti na státních záležitostech první světová válka
Kadetské větve

The Dům Habsburg-Lotrinsko (Němec: Haus Habsburg-Lothringen) vznikl z manželství v roce 1736 ze dne František III., Vévoda Lotrinský a bar, a Marie Terezie z Rakouska, později postupně Královna česká, Královna Maďarska a Arcivévodkyně Rakouska. Jejími členy jsou legitimní pozůstalé linie Dům Habsburgů a House of Lorraine, zdědili svůj dědický majetek a povolání do říše z ženské potomky rodu Habsburských a mužská linie rodu Lorraine.

Pobočka Vaudemont a Maska z Lotrinského rodu se stal hlavní větví po krátké přestávce v letech 1453–1473, kdy vévodství prošlo vpravo od Charles de Bourbon dcera svého manžela Jan z Kalábrie, a Capetian Lorraine se vrátila do rodu Vaudemontů, mladší pobočky rodu Lorraine, v osobě René II, který později přidal ke svým titulům titul z Vévoda z baru.

Dům Habsburgů je pojmenován podle Hrad Habsburg, pevnost postavená ve 20. letech 20. století Hrabě Radbot z Klettgau v Aargau, dnešní Švýcarsko. Jeho vnuk, Otto II, jako první převzal jméno pevnosti jako své vlastní a dodal Graf von Habsburg („Hrabě Habsburský“) k jeho titulu. Dům Habsburků získal dynastický impuls během 11., 12. a 13. století a v roce 1273 Radbotův potomek sedmé generace Rudolf Habsburský stalo se Římsko-německý král. Přesunul rodinnou mocenskou základnu do Rakouské vévodství, kterému vládli Habsburkové až do roku 1918.

Aktuální objednávky domu jsou Řád zlatého rouna a Císařský a královský řád svatého Jiří. Dům Habsburg-Lorraine stále existuje dnes a současná hlava rodiny Karl von Habsburg.

Historie dynastie

Viz také: Dům Habsburgů

První člen rodu Habsburg-Lotrinsko, který vládl nad Svatá říše římská byl Josef II, panovník vznesený během Osvícení. Novými ideály, které přinesl, provedl mnoho reforem, z nichž většina byla na úkor duchovenstva. Po jeho smrti v roce 1790 byl následován jeho bratrem Leopold II, který v roce 1791 vyzval evropské mocnosti, aby pomohly francouzské královské rodině potlačit ideály revoluce bez vojenského zásahu. Zemřel několik dní předtím, než Francie vyhlásila válku Rakousku.

V roce 1792 Leopoldův syn František II, byl korunován na císaře v Frankfurt. Po sťatí francouzských panovníků vytvořil spolu s dalšími evropskými panovníky První koalice proti revoluční Francii. Koalice zpočátku zaznamenala určitý úspěch, ale brzy se začala stahovat, zejména v Itálii, kde byli Rakušané opakovaně poraženi korsickým generálem Napoleon Bonaparte.

S Smlouva Campo Formio v roce 1797 byli Milánci předáni do Francie, zatímco Rakušané zůstali Veneto, Istrie a Dalmácie. Na tento pakt navázali další, kteří omezili vládu nad Habsburkové do Rakouska, Čech a Maďarska; František II. Byl rovněž donucen vzdát se císařského titulu, ale později se prohlásil Císař Rakouska k nápravě této ztráty.

Po porážkách v Lipzig (1813) a Waterloo (1815) byl Napoleon vyhoštěn na ostrov Svatá Helena kde zemřel.

František II z Svatá říše římská a já z Rakouská říše.

Ve stejném roce Waterloo Kongres ve Vídni byla zahájena obnova. Kongres požadoval obnovení starých režimů ー Rakousko obnovilo všechna italská, slovanská a německá území, o která během napoleonských válek přišly, a byla také vytvořena Svatá aliance mezi Rakousko, Rusko a Prusko, jehož úkolem bylo potlačit všechna pro-francouzská nebo nezávislá revoluční hnutí, která by vypukla v Evropě.

V následujících letech prosazoval František II na radu předsedy vlády centralizační politiku Metternich; ale právě kvůli tomu a vznikajícím ideálům nezávislosti nepokoje z roku 1848 vypuklo, což zničilo celou Evropu. To vedlo k vyloučení předsedy vlády z Imperiální kancléřství a vzestup Franz Joseph, nahrazení Ferdinand I. který byl nucen abdikovat ve prospěch 18letého muže.

Konec vlády habsbursko-lotrinského rodu v Evropě

Franz Joseph I. (1830-1916), byl poslední velkou osobností rodu Habsburků. Za jeho vlády (1848-1916) se zdálo, že Rakousko znovu prožívá svou velkou nádheru a Vídeň se stala největším a nejkrásnějším městem ve střední Evropě. Císař však vedl Italská válka za nezávislost a Rakousko-pruská válka; oba skončili porážkami, ukončením rakouské nadvlády v Itálii a Německu a urychlením postupného úpadku dynastie.

V roce 1867 Franz Joseph udělil efektivní autonomii Maďarské království v rámci rakouského císařství podle podmínek Ausgleich; politicky a vojensky byli jednotní, ale pokud jde o vnitřní politiku a správu, zůstali samostatnými entitami. Titul hlavy státu se stal „císařem Rakouska a maďarským králem“, ačkoli byl také označován jako „císař Rakouska-Uherska“.

S rostoucím zájmem o Rakousko-Uhersko a Rusko na Balkáně bylo vytvořeno silné napětí mezi Habsburky a Ruskem, které nakonec vedlo Rakousko k uzavření spojenectví s Německem a Itálií.

V roce 1914, s atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevo the První světová válka vypukl mezi Centrální mocnosti Rakouska-Uherska, Německa, Bulharska a Německa Osmanská říše a Entente Powers —The Britská říše, Francie, Rusko, mezi ostatními.

V roce 1916 Franz Joseph zemřel a byl následován Karel I.. Charles - poslední panovník - se po prohrané válce vzdal výkonu moci, ale neopustil se. Byl nucen odejít do exilu 3. dubna 1919. The Habsburské panství byly následně rozděleny do samostatných republik.

Dům Habsburg-Lorraine odmítl přísahat svou věrnost novému Rakouská republika, proto byli členové rodiny nuceni odejít do exilu a jejich majetek byl zabaven. Zákon vyhnanství stále platí pro potomky císaře Karla za stejných podmínek. Otto von Habsburg, zesnulý šéf sněmovny a bývalý poslanec Evropského parlamentu, podepsal Akt o uznání Rakouské republiky. Přitom se vzdal monarchie a dědických práv svých potomků výměnou za ukončení exilu. V Rakouské republice byl znám jako Dr. Otto Habsburg-Lothringen, protože Republika oficiálně neuznává šlechtické tituly. Existují potomci habsbursko-lotrinského původu, kteří nepocházejí z Ota, kteří nadále žijí v zahraničí kvůli své neochotě vzdát se svých dědických práv na bývalý rakouský trůn.

Dům Habsburg-Lorraine dnes

Současným vůdcem rodu Habsburků-Lotrinských je Karl von Habsburg, který nastoupil po svém otci Otto jako vedoucí královského domu poté, co se jeho otec v roce 2007 zřekl role. Karl je nejstarším vnukem posledního císaře Rakouska-Uherska Karla I.

  • Jednoduchá stříbrná koruna.svg Leopold II., Císař svaté říše římské (1747–1792)
    • Jednoduchá stříbrná koruna.svg Císař František I. (1768–1835)
      • Jednoduchá stříbrná koruna.svg Císař Ferdinand I. (1793–1875)
      • Arcivévoda Franz Karl (1802–1878)
        • Jednoduchá stříbrná koruna.svg Císař František Josef I. (1830–1916)
        • Arcivévoda Karl Ludwig (1833–1896)
          • Arcivévoda Otto Francis (1865–1906)
            • Jednoduchá stříbrná koruna.svg Císař Karel I. (1887–1922)
              • Korunní princ Otto (1912–2011)
              • Arcivévoda Robert z Rakouska-Este (1915–1996)
              • Arcivévoda Felix (1916–2011)
                • (13) Arcivévoda Carlos Felipe (nar. 1954), morganaticky (?) vdaná v roce 1994 za (1) [rozvedená (a zrušená?) v roce 1997] Martina Donath, (2) [civilně (a nábožensky?)] Annie-Claire Lacrambe, dva synové, jeden oběma manželstvími (nejstarší se narodil před manželstvím).
                  • (14) Arcivévoda Louis-Damian (b. 1998)
                • Arcivévoda Raimund (1958–2008), vdaná za Bettinu Götzovou
                  • (15) Arcivévoda Felix (b. 1996)
                • (16) Arcivévoda István (1961), ženatý s Paolou de Temesváry
                  • (17) Arcivévoda Andreas (b. 1994)
                  • (18) Arcivévoda Pál (b. 1997)
              • Arcivévoda Carl Ludwig (1918–2007)
                • (19) Arcivévoda Rudolf (nar. 1950); ženatý s baronkou Hélène de Villenfagne de Vogelsanck (manželství se zpětnou platností schváleno jako dynastické)[1]
                  • (20) Arcivévoda Carl Christian (nar. 1977); ženatý s Estelle de Saint-Romain
                  • (21) Otec Johannes Habsburg (1981), kněz společenství Eucharistein
                  • (22) Arcivévoda Thomas (b. 1986)
                  • (23) Arcivévoda Franz-Ludwig (b. 1988)
                  • (24) Arcivévoda Michael (b. 1990)
                  • (25) Arcivévoda Josef (b. 1991)
                • (26) Arcivévoda Carl Christian (b. 1954); ženatý Princezna Marie Astrid z Lucemburska
                  • (27) Arcivévoda Imre (nar. 1985); ženatý s Kathleen Walkerovou
                  • (28) Arcivévoda Christoph (nar. 1988), ženatý s Adélaidou Drapé-Frischovou
                  • (29) Arcivévoda Alexander (b. 1990)
              • Arcivévoda Rudolf (1919–2010)
                • (30) Arcivévoda Karl Peter (nar. 1955); ženatý s princeznou Alexandrou von Wrede
                  • (31) Arcivévoda Lorenz (b. 2003)
                • (32) Arcivévoda Simeon (b. 1958); ženatý s princeznou Maríou z Bourbon-Two Sicilies
                  • (33) Arcivévoda Johannes (b. 1997)
                  • (34) Arcivévoda Ludwig (b. 1998)
                  • (35) Arcivévoda Philipp (b. 2007)
            • Arcivévoda Maximilián Eugen (1895–1952)
              • Arcivévoda Ferdinand (1918–2004)
                • (36) Arcivévoda Maximilián (b. 1961); ženatý se Sara Maya Al-Askari
                  • (37) Arcivévoda Nikolaus (b. 2005)
                  • (38) Arcivévoda Constantin (b. 2007)
              • Arcivévoda Heinrich (1925–2014)
                • (39) Arcivévoda Philipp (b. 1962); ženatý s Mayasuni Heath
                • (40) Arcivévoda Ferdinand (1965); vdaná za hraběnku Katharinu von Hardenberg
                  • (41) Arcivévoda Jakob-Maximilian (b. 2002)
                • (42) Arcivévoda Konrad (b. 1971); ženatý s Ashmitou Goswami.
    • Jednoduchá stříbrná koruna.svg Ferdinand III., Velkovévoda Toskánska (1769–1824), zakladatel toskánské pobočky císařského domu.
      • Jednoduchá stříbrná koruna.svg Leopold II., Velkovévoda Toskánska (1797–1870)
        • Jednoduchá stříbrná koruna.svg Ferdinand IV., Velkovévoda Toskánska (1835–1908)
          • Arcivévoda Peter Ferdinand (1874–1948)
            • Arcivévoda Gottfried (1902–1984)
              • (43) Arcivévoda Leopold Franz, princ Toskánska (b. 1942); se vzdal svých práv jako (titulární) velkovévoda Toskánska a vedoucí toskánské linie ve prospěch svého syna, ženatý s (1) [rozvedený] Laetitia de Belzunce-d'Arenberg, (2) [rozvedená] Marta Perez Valverde. Vydání pouze při prvním manželství.
                • (44) Arcivévoda Zikmund, velkovévoda Toskánska (b. 1966); ženatý s Elyssou Edmonstone
                  • (45) Arcivévoda Leopold, velký princ Toskánska (b. 2001)
                  • (46) Arcivévoda Maximilián, princ Toskánska (b. 2004)
                • (47) Arcivévoda Guntram, princ Toskánska (b. 1967); morganaticky (v Toskánsku) ženatý s Deborou de Sola, uznávanou jako hraběnka von Habsburg [manželství se zpětnou platností schváleno jako dynastické (pouze v Rakousku)][1]
                  • (48) Tiziano Leopold, hrabě von Habsburg (nar. 2004), zachovává svá rakousko-uherská dynastická práva.[1]
            • Arcivévoda Georg, princ Toskánska (1905–1952)
              • (49) Arcivévoda Radbot, princ Toskánska (b. 1938); morganatically ženatý s Caroline Proust, s problémem.
              • (50) Arcivévoda Georg, princ Toskánska (b. 1952); ženatý[Citace je zapotřebí ].
        • Arcivévoda Karl Salvator, princ Toskánska (1839–1892)
          • Arcivévoda Leopold Salvator, princ Toskánska (1863–1931)
          • Arcivévoda Franz Salvator, princ Toskánska (1866–1939)
            • Arcivévoda Hubert Salvator, princ Toskánska (1894–1971)
              • Arcivévoda Friedrich Salvator, princ Toskánska (1927–1999)
                • (52) Arcivévoda Leopold, princ Toskánska (b. 1956)
                • (53) Arcivévoda Alexander Salvator, princ Toskánska (b. 1959); vdaná za hraběnku Marii-Gabriele von Waldstein
                  • (54) Arcivévoda Constantin Salvator, princ Toskánska (b. 2002)
                  • (55) Arcivévoda Paul Salvator, princ Toskánska (b. 2003)
              • (56) Arcivévoda Andreas Salvator, princ Toskánska (b. 1936); vdaná za (1) [rozvedená v roce 2001 (a zrušena v roce 2002)] Maria de la Piedad Espinosa de los Monteros y Rosillo (2) 2001 (civilně) a 2003 (nábožensky) hraběnka Valerie Podstatzky-Lichtenstein. Vydání pouze druhým manželstvím.
                • (57) Arcivévoda Kazimír Salvator, princ Toskánska (b. 2003)
              • (58) Arcivévoda Markus, princ Toskánska (b. 1946); morganaticky se oženil s Hildegardou (Hilde) Marií Jungmayr, s problémem.
              • (59) Arcivévoda Johann, princ Toskánska (b. 1947); morganaticky se provdala za Anne-Marie Stummerovou, s problémem.
              • (60) Arcivévoda Michael, princ Toskánska (b. 1949); v roce 1992 se provdala za Evu Antonia von Hofmann s jednou dcerou.
            • Arcivévoda Theodore Salvator, princ Toskánska (1899–1978)
              • (61) Arcivévoda Carl Salvator, princ Toskánska (b. 1936); vdaná za Edith Wenzl Frn von Sternbach [manželství se zpětnou platností schváleno jako dynastické (pouze v Rakousku)][1]
                • (62) Hrabě Matthias Habsburský (nar. 1971) si zachovává rakousko-uherská dynastická práva;[1] vdaná v roce 1995 za (1) [rozvedená a zrušená] Sabine Binder, (2) 1999 [civilně a nábožensky] Eva Anderle. Měl problém druhým manželstvím.
                  • (63) Hrabě Nikolaus Habsburský (nar. 2000) si zachovává rakousko-uherská dynastická práva.[1]
                  • (64) Hrabě Jakob z Habsburgu (nar. 2001) si zachovává rakousko-uherská dynastická práva.[1]
                  • (65) Hrabě Martin z Habsburgu (nar. 2011) si zachovává rakousko-uherská dynastická práva.[1]
                • (66) Hrabě Johannes z Habsburgu (nar. 1974) si zachovává rakousko-uherská dynastická práva;[1] vdaná za Katharinu Lieselotte Riedl Edle von Riedenstein
                • (67) Hrabě Bernhard z Habsburgu (1977) si zachovává rakousko-uherská dynastická práva.[1]
                • (68) Hrabě Benedikt Habsburský (nar. 1983) si zachovává rakousko-uherská dynastická práva.[1]
            • Arcivévoda Clemens Salvator, princ Toskánska (1904–1974); vdaná za Elisabeth Gfn Rességuier de Miremont [manželství se zpětnou platností schváleno jako dynastické (pouze v Rakousku)][1]
              • (69) Clemens, princ von Altenburg (nar. 1932), se zpětnou platností začleněn do dynastie;[1] ženatý s Laurence Costa de Beauregard
                • (70) Philipp, princ von Altenburg (nar. 1966), se zpětnou platností začleněn do dynastie.[1]
              • (71) Georg, princ von Altenburg (nar. 1933), se zpětnou platností začleněn do dynastie.[1]
              • Peter, princ von Altenburg (1935–2008), se zpětnou platností integrovanou do dynastie;[1] ženatý s Juliane Gfn von Waldstein-Forni
                • (72) Friedrich, princ von Altenburg (nar. 1966), se zpětnou platností integrovaný do dynastie;[1] ženatý s Gabriele Gfn von Walterskirchen
                  • (73) Emanuel, princ von Altenburg (b. 2002)
                  • (74) Nikolaus, princ von Altenburg (b. 2008)
                • (75) Leopold, princ von Altenburg (1971), se zpětnou platností začleněn do dynastie.[1]
              • (76) Franz Josef, princ von Altenburg (nar. 1941), se zpětnou platností integrovaný do dynastie;[1] ženatý s Christou Frn von Härdtl
              • (77) Nikolaus, princ von Altenburg (1942), se zpětnou platností integrovaný do dynastie.[1]
              • (78) Johannes, princ von Altenburg (1949), se zpětnou platností začleněn do dynastie.[1]
    • Arcivévoda Karel, vévoda těšínský (1771–1847), přijato Albert Sasko-těšínský zahájení těšínské pobočky Habsburg-Lotrinsko dynastie.
    • Arcivévoda Josef, palatin Maďarska (1776–1847)
      • Arcivévoda Joseph Karl (1833–1905)
        • Arcivévoda Joseph August (1872–1962)
          • Arcivévoda Joseph Francis (1895–1957)
            • Arcivévoda Joseph Árpád (1933–2017)
              • (80) Arcivévoda Joseph Karl (b. 1960); ženatý s princeznou Margarete von Hohenberg
                • (81) Arcivévoda Joseph Albrecht (b. 1994)
                • (82) Arcivévoda Paul Leo (b. 1996)
              • (83) Arcivévoda Andreas-Augustinus (b. 1963); vdaná za hraběnku Marie-Christine von Hatzfeldt-Dönhoff
                • (84) Arcivévoda Friedrich-Cyprian (b. 1995)
                • (85) Arcivévoda Pierre (b. 1997)
                • (86) Arcivévoda Benedikt-Alexander (b. 2005)
              • (87) Arcivévoda Nikolaus (b. 1973); ženatý s Eugenia de Calonje y Gurrea
                • (88) Arcivévoda Nicolás (b. 2003)
                • (89) Arcivévoda Santiago (b. 2006)
              • (90) Arcivévoda Johannes (nar. 1975); ženatý s María Gabriela Černá Hora Villamizar
                • (91) Arcivévoda Johannes (b. 2010)
                • (92) Arcivévoda Alejandro (b. 2011)
                • (93) Arcivévoda Ignacio (b. 2013)
            • (94) Arcivévoda Géza (b. 1940); morganaticky se dvakrát provdala za (1) [rozvedenou] Moniku Deckerovou a (2) [civilně] Elizabeth Jane Kunstadter. Emise obou manželství.
            • (95) Arcivévoda Michael (b. 1942); ženatý s princeznou Christianou z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, švagrovou bratrovou.
              • (96) Arcivévoda Eduard (b. 1967); ženatý s baronkou Marií Theresií von Gudenus
                • (97) Arcivévoda Paul Benedikt (b. 2000)
              • (98) Otec Paul Habsburg (1968), kněz Legie Kristova


Viz také

Poznámky

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s t u proti Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser XVI. „Haus Österreich“. C.A. Starke Verlag, 2001, str. 87-90, 119-120, 563, 568-569, 577. ISBN  978-3-7980-0824-3.

Reference

Zdroje

  • C. A. Macartney, Habsburská říše, 1790–1918, Faber & Faber, 2014, 900 stran. ISBN  0571306292
  • Jean Bérenger, Histoire de l'empire des Habsbourg, 1273–1918, Fayard, 1990, 810 stran. ISBN  978-2-213-02297-0
  • Hans Bankl, Mal d'Asburgo. Vizi, vezzi, malanni e manie della Casa Imperiale d'Austria , traduzione di Flavia Foradini, Terst, mgs press, 1998, s. 202
  • Flavia Foradini, "Otto d'Asburgo. L'ultimo atto di una dinastia", mgs press, Terst, 2004. ISBN  88-89219-04-1
  • Martha e Horst Schad, La prediletta. Il diario della figlia di Sissi, traduzione di Flavia Foradini, Terst, mgs Press 2001, ISBN  88-86424-78-7
  • Sigrid-Maria Größing, Rodolfo d'Asburgo. Libero pensatore, rubacuori, psicopatico, traduzione di Flavia Foradini, Terst, mgs Press 2006, ISBN  88-89219-17-3
  • Dům Habsburgů (Wikipedia)
  • House of Lorraine (Wikipedia)

externí odkazy