Dům Dragoș - House of Dragoș
| Dům Dragoș (Drăgoșești) | |
|---|---|
 | |
| Země | |
| Založený | 1352: Dragoș, vojvoda z Moldávie |
| Tituly | |
The Dům Dragoș,[1] také známý jako Dům Drăgoșești[2] (maďarský: Drágfy, Drágffy, Drágffi, Drágfi), byla založena Dragoș[3][4] (také známý jako Dragoș Vodă[5] nebo Dragoș z Bedeu[6]), který byl tradičně považován za prvního vládce[3] nebo princ z Moldávie a kdo byl Vojvoda v Máramaros.[7]
Pozoruhodné členy
- Dragoș, vojvoda z Moldávie
- Sas Moldávie
- Giula z Giulești
- Balc Moldávie
- Drág, hrabě z Székelys
- Bartolomeu Dragfi (Bertalan Drágffy)
- John Drágfi
- Gáspár Drágffy (1506-1545), főIspán z Közép-Szolnok.
- Anna Drágffy (1522-1527), manželka Kristófa Frangepán / Frankopan (†1527), Zákaz z Chorvatsko.
- Julianna Drágffy (1498-1500), manželka Andráse Báthori de Ecsed, Mistře kavalérie (Lovászmester), főIspán z Szabolcs et Szatmár.
Erb a historie
Vojvoda Dragoş Já de Bedő vojvoda z Máramaros Prince of Moldávie[8] a jeho nástupce syn Szász de Béltek Princ Moldávie,[9][10] nesl modrý (azurový) erb se zlatým půlměsícem, zlatými hvězdami a zlatým šípem na jejich erbu.[9] Dalšími významnými potomky Dragoşa jsem byli Bartolomeu Drágfi z Bélteku, Přichází Perpetuus župy Közép-Szolnok (1479–1488), Voivode of Transylvania a Přichází lidu Székely (1493–1499),[10] který se dříve vyznamenal jako královský rytíř Maďarů královský dvůr porážet Osmanští Turci na Bitva o Breadfield (1479) spolu s Pál Kinizsi, István Báthory, Vuk Branković a Basarab Laiotă cel Bătrân.[11] V době krále Matyáš Korvín Po smrti byl Bartoloměj Drágfi z Bélteku jedním z nejbohatších vlastníků půdy v zemi, v jeho majetku byly tři hrady, dva panské domy, osm tržních měst a asi 200 vesnic.[10] Jeho majetky v Közép-Szolnoku a Szatmár kraje zahrnovaly hrady Kővár a Erdőd spolu s velkými panstvími, která je obklopují, a dále s hrady Sólyom a castellum Csehi.[10] Dalším důležitým členem rodiny, mimo jiné, byl John Drágfi z Béltek Přichází z Temes County v roce 1525, který zemřel 1526 v Bitva u Moháče.[11]
Erb sedmihradsko-saské rodiny Drágfi de Beltiug (Maďarský Drágffy de Béltek ) potomci Dragoşe I. z Bedeu
Viz také
Reference
- ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 02.04.2015. Citováno 2015-03-22.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz), 22.03.2015
- ^ http://dspace.bcucluj.ro/bitstream/123456789/48164/1/Pop%20Ioan%20Aurel-Genealogii%20maramuresene-2011.pdf, 22.03.2015
- rumunština: Proiect de hotarare Primăria Municipiului Sighetu Marmaţiei Nr. 5651 / 09.04.2014, 12.11.2014 - ^ A b Klepper, Nicolae. Rumunsko: Ilustrovaná historie.
- ^ Georgescu, Vlade. Rumuni: Historie.
- ^ Brezianu, Andrei a Spânu, Vlad (2007) „Dragoş Vodă (? –Ca. 1353)“ Historický slovník Moldavska (2. vyd.) Scarecrow Press, Lanham, Maryland, USA, strany 124-125, ISBN 978-0-8108-5607-3
- ^ Spinei, Victor. Moldávie v 11.-14. Století.
- ^ Ro: http://www.probasarabiasibucovina.ro/Carti/IstoriaMaramuresului.pdf
- ^ Vásáry, István (2005). Kumáni a Tataři: Orientální armáda na předosmanském Balkáně, 1185-1365. New York: Cambridge University Press. str. 158. ISBN 9780511110153.
- ^ A b von Reichenau; von Czergheö; von Bárczay (1898). Siebmacher's großes Wappenbuch, Band 4, Der Adel von Siebenbürgen [Siebmacher's Great Armorial Book, sv. 4, Šlechta Transylvánie] (v němčině). Norimberk: Bauer & Raspe. str. 104.
- von Reichenau, von Czergheö und von Bárczay (1885–1893). Siebmacher's großes Wappenbuch, Band 4, Der Adel von Ungarn samt den Nebenländern der St. Stephanskrone [Siebmacher's Great Armorial Book, sv. 4, Maďarská šlechta včetně zemí koruny svatého Štěpána] (v němčině). Norimberk: Bauer & Raspe. str. 1298. - ^ A b C d Kovács, András (2012). Institucionální struktury a elity v regionu Sălaj a v Transylvánii ve 14. – 18. Století (PDF). XXI, dodatek č. 2 Cluj-Napoca: Rumunská akademie, Centrum transylvánských studií. 43–45, 110.
- ^ A b Joan cavaler de Puscariu - Date istorice privitoare la familiile nobile române (anglicky: Historie rumunských šlechtických rodin). Editura societății culturale Pro Maramures "Dragoș Vodă", Cluj-Napoca, 2003 (v rumunštině).
- Prof. Alexandru Filipascu de Dolha și Petrova - Istoria Maramureșului (anglicky: Dějiny Maramureše), Editura "Gutinul" Baia Mare, 1997 (v rumunštině).
- Wyrostek, Ludwik - Rod Dragow-Sasow na Wegrzech i Rusi Halickiej (anglicky: Klan Dragow-Saxon v Maďarsku a sousední Haliči). RTH t. XI / 1931-1932 (v polštině).
Zdroje
- C. Tóth, Norbert (2012). „Szász vajda utódainak felemelkedése és bukása. A család vázlatos története 1365–1424 között [Vzestup a pád potomků vojvoda Szász: Schematické dějiny rodiny v letech 1365–1424]“. V Hegyi, Géza; W. Kovács, András (eds.). A Szilágyság és a Wesselényi család (14–17. Század) (v maďarštině). Erdélyi Múzeum-Egyesület. str. 135–166. ISBN 978-606-8178-64-6.
- Horváth, Richárd (2012). „A bélteki Drágfiak és a királyi udvar kapcsolata a Hunyadiak korában [Rodina Drágfi z Beltiug (Béltek) a královský dvůr v době Hunyadisů (1424–1490)]“. V Hegyi, Géza; W. Kovács, András (eds.). A Szilágyság és a Wesselényi család (14–17. Század) (v maďarštině). Erdélyi Múzeum-Egyesület. 167–212. ISBN 978-606-8178-64-6.
- Neumann, Tibor (2012). „Drágfi Bertalan politikai szerepe II. Ulászló király idején [Politická role Bartoloměje Drágfiho za vlády krále Vladislava II]“. V Hegyi, Géza; W. Kovács, András (eds.). A Szilágyság és a Wesselényi család (14–17. Század) (v maďarštině). Erdélyi Múzeum-Egyesület. 213–235. ISBN 978-606-8178-64-6.
Dům Dragoș (Drăgoșești) | ||
| Nový titul | Vládnoucí dům Moldávie 1345 – 1364 | Uspěl Dům Bogdan-Mușat |
| Předcházet Báthory | Vládnoucí dům Transylvánie 1493 – 1499 | Uspěl Szentgyörgyi |
Kontrolní úřad  |
|---|