Hermann Hiltl - Hermann Hiltl

Hermann Hiltl
narozený16. června 1872
Zemřel15. srpna 1930(1930-08-15) (ve věku 58)
Národnostrakouský
Státní občanstvírakouský
Alma materWiener Neustadt vojenská akademie
obsazeníArmádní úředník
Známý jakoVůdce milice
TitulPlukovník
Politická stranaŽádný
Manžel (y)Maria von Kriesten
DětiHerbert
Rodiče)Anton Hiltl

Hermann Hiltl, taky Hermann Ritter von Hiltl (16. června 1872 - 15. srpna 1930) byl rakouský armádní důstojník, který se stal jeho vůdcem pravé křídlo milice, Frontkämpfervereinigung (Unie předních bojovníků), po První světová válka. Objal obojí fašismus a Pan-germanismus aniž by se plně zavázal nacismus.

Vojenská kariéra

Hiltl, voják z povolání, navštěvoval vojenskou akademii v Wiener Neustadt předtím, než byl pověřen u pěšího pluku č. 33. Působil také jako instruktor u Vídeň Pěší kadetní škola.[1] Sloužil po celou první světovou válku, původně v roce Srbsko, pak Itálie, před návratem do Srbska a konečně Jižní Tyrolsko kde byl zajat a strávil nějaký čas v Itálii válečný zajatecký tábor.[1] Na konci války se Hiltl dostal do hodnosti plukovníka.[2]

Frontkämpfervereinigung

Po propuštění založil vlastní „prapor Hiltl“ jako sílu proti růstu radikalismus v Rakousku a brzy tuto skupinu reorganizoval jako Bund für Ordnung und Wirtschaftsschutz.[1] Tato skupina brzy ustoupila Frontkämpfervereinigung, organizace, která sloužila podobnému účelu jako Der Stahlhelm v Německo tj. shromažďovací místo pro militantní nacionalista pravice se postavily proti růstu socialismu a komunismus.[1] Tato skupina však požadovala sjednocení Němce volk a obviňoval Židé o zabránění této jednotě.[1] Hiltl byl osobně známý svými antisemitismus a když hovořil na konferenci konané v březnu 1921 Antisemitenbund vyzval k tomu, aby byli Židé v Rakousku zbaveni občanství, a obvinil je z kolapsu Habsburská říše.[3]

V roce 1927 byla Frontkämpfervereinigung zapojena do konfrontace s Republikanischer Schutzbund v Schattendorf, Burgenland, dne 30. ledna. Když byla porota shledána nevinnými aktivisty Frontkämpfervereinigung, socialisté uspořádali generální stávka, což vedlo k Červencová vzpoura z roku 1927.[Citace je zapotřebí ] Následně bylo zrušeno dříve sdílené vedení a Hiltl se stal jediným vůdcem hnutí v září 1927. Do této doby se stal zastáncem Italský fašismus a pod jeho vedením Frontkämpfervereinigung vzdal se veškerých předstírání, že je panna nacionalista, a místo toho plně přijal fašismus.[1] Skupina operovala po boku Heimwehr, ačkoli to mělo někdy problematické vztahy s tímto hnutím, kvůli Hiltlově podpoře unie s Německem.[1] Skupina měla také křídlo pro mládež, Jungfrontkämpfervereinigung, z toho mladistvý Adolf Eichmann byl členem.[3]

Vztah k nacismu

Hiltlova podpora spojení s Německem ho přivedla do kontaktu s Nacistická strana, i když nikdy nebyl členem, protože nenáviděl stranickou politiku.[1] Řada předních nacistů, včetně Alfred Frauenfeld, prošel jeho pohybem a byl čestným hostem na konferenci nacistické strany v roce 1929.[1] To se stalo diskutabilní s jeho smrtí v roce 1930, ačkoli většina z Frontkämpfervereinigung skončil pohlcen rakouskými nacisty.[1]

Reference

  • Eugen von Hammer (ed.): Oberst Hiltl. Ein Gedenkbuch. Verlag Richard Bernhardt, Vídeň [1931]. (v němčině)

Poznámky

  1. ^ A b C d E F G h i j Philip Rees, Biografický slovník extrémních právníků od roku 1890, 1990, s. 184
  2. ^ R.J.B. Bosworth, Oxfordská příručka fašismu, Oxford University Press, 2009, s. 441
  3. ^ A b David Cesarani, Eichmann: Jeho život a zločiny, Vintage Books, 2005, str. 28