Henri Spade - Henri Spade

Henri Spade
narozený16. července 1921
Paříž, Francie
Zemřel12. listopadu 2008 (2008-11-13) (ve věku 87)
Paříž, Francie
Alma materUniversity of Paris
Univerzita ve Štrasburku
obsazeníNovinář, televizní producent, prozaik
Manžel (y)Michèle Stouvenot

Henri Spade (16. července 1921 - 12. listopadu 2008) byl francouzský novinář, televizní producent a romanopisec. Koprodukoval La joie de vivre, první zábavní program ve francouzské televizi, v 50. letech. Režíroval a produkoval televizní filmy. Byl „průkopníkem francouzské televize“.[1]

Časný život

Henri Spade se narodil 16. července 1921 v Paříži ve Francii.[1][2][3] Vystudoval University of Paris a Univerzita ve Štrasburku, kde studoval humanitní vědy a právo.[3] V době druhá světová válka, připojil se k Zdarma francouzské síly ve Španělsku.[3]

Kariéra

Spade zahájil svou kariéru jako novinář v Paříži od roku 1945 do roku 1949.[3] Stal se televizním producentem pro Radiodiffusion-Télévision Française v roce 1949.[1] Nejprve koprodukoval Le Magazine du cinéma, televizní program o kině, s Robert Chazal, v roce 1949.[4] S Jean Nohain, produkoval více než 200 epizod La joie de vivre od roku 1952 do roku 1959.[1][3] Hostila Jacqueline Joubert na Alhambra divadlo, to byl první zábavní program ve francouzské televizi a zahrnoval představení Edith Piaf, Maurice Chevalier, Mistinguett, Yves Montand, Jeanne Moreau, Elvire Popesco, Serge Reggiani, Jean Yanne a Danielle Darrieux, mezi ostatními.[1] Zahrnovalo také náčrty komiků jako Roger Pierre a Bourvile.[5] Navíc hrála důležitou roli při audiovizuální demokratizaci operety.[6]

Spade začal učit na své alma mater na univerzitě v Paříži v roce 1971.[3] O rok později, v roce 1972, se stal zástupcem ředitele Office de Radiodiffusion Télévision Française a do roku 1988 ředitel a producent Société française de production, kde produkoval a režíroval televizní filmy.[3]

Spade byl autorem čtrnácti románů a dvou knih literatury faktu.[3] Byl také skladatelem.[1]

Smrt

Spade byl ženatý s Michèle Stouvenot, novinář.[1] Zemřel 12. listopadu 2008 v Paříži.[2]

Funguje

Romány

  • Spade, Henri (1958). Le premier matin. Paříž: Éditions du Seuil. OCLC  30643576.
  • Spade, Henri (1968). Les enfants de la guerre 1: Le temps des cerises. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  460417393.
  • Spade, Henri (1969). Les enfants de la guerre 2: La renesance. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  463078554.
  • Spade, Henri (1969). La Polonaise. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  20201667.
  • Spade, Henri (1972). La Berthe. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  35682627.
  • Spade, Henri (1973). Le chorál de Maïoré. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  2317308.
  • Spade, Henri (1974). La Grimpe. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  1288874.
  • Spade, Henri (1975). Une heure pour chanter. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  3035903.
  • Spade, Henri (1976). Mathieu, Gaston, Peluche. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  2701324.
  • Spade, Henri (1979). Le passé antérieur. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  11727605.
  • Spade, Henri; Tournier, Elisabeth (1984). La Crevasse des maquisards. Paříž: Librairie générale française. ISBN  9782253035336. OCLC  461707286.
  • Spade, Henri (1986). La Céline. Paříž: Plon. ISBN  9782259015301. OCLC  17106002.
  • Spade, Henri (1989). Enquête sur un amour perdu. Paříž: Robert Laffont. ISBN  9782221052112. OCLC  23410057.
  • Spade, Henri (1991). Florence Aral. Paris: Grasset. ISBN  9782246410911. OCLC  23647972.

Literatura faktu

  • Spade, Henri (1968). Histoire d'amour de la télévision française. Paris: Éditions France-Empire. OCLC  14104596.
  • Spade, Henri (1974). Et pourquoi pas la patrie?. Paris: Julliard. OCLC  1342102.

Reference

  1. ^ A b C d E F G Psenny, Daniel (24. listopadu 2008). „Henri Spade, pionnier de la télévision française“. Le Monde. Citováno 30. prosince 2016.
  2. ^ A b „Henri Spade (1921-2008)“. Bibliothèque nationale de France. Citováno 30. prosince 2016.
  3. ^ A b C d E F G h „Henri Spade (1921-2008) journaliste, écrivain, auteur et metteur en scène de télévision. Archiv sekvencí: Chilpéric d'Hervé“. Francie Musique. 20. července 2013. Citováno 30. prosince 2016.
  4. ^ Delavaud, Gilles (2005). „Chapitre 1. Les débuts du théâtre télévisé“. L'art de la télévision: Histoire et esthétique de la dramatique télévisée (1950-1965). Louvain-la-Neuve: De Boeck Supérieur. str. 17–37. ISBN  9782804149437 - přes Cairn.info.
  5. ^ Bourvil; Pierre, Roger (2008). „Clin d'œil causerie antialcoolique“. Entreprises et histoire. 50 (1): 165. doi:10,3917 / eh.050.0165 - přes Cairn.info.
  6. ^ Francfort, Didier (2014). „Vous avez dit« classique »? La musique classique à la télévision française des années 1950 aux années 1990". Le Temps des médias. 22 (1): 107–122. doi:10,3917 / tdm.022.0107 - přes Cairn.info.

externí odkazy