Heinz G. Konsalik - Heinz G. Konsalik - Wikipedia
Heinz G. Konsalik, pseudonym Heinz Günther (28. května 1921 - 2. října 1999) byl Němec romanopisec. Konsalik byl jeho matkou jméno za svobodna.[1]
Během druhé světové války byl válečný zpravodaj, který poskytl mnoho zkušeností pro jeho romány.[2]
Mnoho z jeho knih pojednává o válce a ukazuje německou lidskou stránku věcí, jaké zažívají například jejich vojáci a rodiny doma Das geschenkte Gesicht (Obdařená tvář), která se zabývá zotavením německého vojáka poté, co mu sáně přejely protipěchotní minu a zničily jeho tvář, a jak to ovlivnilo jeho vztah s manželkou doma. Nerozhoduje o německém postavení ve válce a jednoduše jedná s lidmi v často zoufalých situacích a dělá to, k čemu byli nuceni podle německého vojenského práva. Der Arzt von Stalingrad (Doktor Stalingradu ) ho proslavil a byl adaptován jako film v roce 1958. Díky 83 milionům prodaných kopií jeho 155 románů se stal nejpopulárnějším německým romanopiscem poválečné éry a mnoho z jeho románů bylo přeloženo a prodáno prostřednictvím knižních klubů. Je pohřben Kolín nad Rýnem.
Život a dílo v nacistické éře
Ve věku 16 let psal Günther celovečerní články pro kolínské noviny. V roce 1938 vydal to, co považoval za „první použitelnou báseň“.[3] 31. srpna 1939 dokončil hrdinskou tragédii Der Geuse („Žebrák“) jako starší středoškolák. Poté se připojil k Hitlerjugend, Oblast 11, Střední Rýn Údolí. V prosinci 1939 začal pracovat pro Gestapo, nacistická tajná policie.[4] Jeho další drama, které dokončil v březnu 1940, bylo povoláno Gutenberg. Ve stejném roce Günther hledal členství ve svazu nacistických spisovatelů, Říšská komora spisovatelů (Reichsschrifttumskammer), ale byl původně zamítnut z důvodu omezeného rozsahu jeho literární tvorby. Později však po splnění požadavků získal členství v komoře potřebné pro pravidelné vydávání literárních děl.[3]
Po absolvování Humboldtovo gymnázium v Kolíně nad Rýnem, která vyžadovala členství v nacistické straně a výuku její diskreditace, ale pak všudypřítomné rasové teorie, studoval medicínu a později přešel na divadelní vědu, literární historii a Německá literatura. V průběhu druhá světová válka stal se válečným zpravodajem ve Francii a později přišel do Východní fronta jako voják, kde utrpěl vážnou ránu na paži Smolensk v Sovětském svazu.[5] Později popsal své válečné zážitky v Rusku jako „obludnou školu“.[6]
Vybraná díla
- Strike Force Ten
- Agenten kennen kein Pardon
- Poplach! Das Weiberschiff
- Aus dem Nichts ein neues Leben
- Bluthochzeit v Praze
- Das Bernsteinzimmer
- Das geschenkte Gesicht
- Das Herz der 6. Armee
- Doktor Stalingradu (1956)
- Der Himmel über Kasachstan
- Der Leibarzt der Zarin
- Der letzte Karpatenwolf
- Der Mann, der sein Leben vergaß
- Der rostende Ruhm
- Der Wüstendoktor
- Des Sieges bittere Tränen
- Die dunkle Seite des Ruhms
- Die Rollbahn
- Die schweigenden Kanäle
- Die strahlenden Hände
- Die Verdammten der Taiga
- Dr. med. Erika Wernerová
- Ein Komet fällt vom Himmel
- Ein Kreuz v Sibirienu
- Ein Sommer mit Danica
- Ein toter Taucher nimmt kein Gold
- Eine Urwaldgöttin darf nicht weinen
- Engel der Vergessenen
- Frauenbataillon
- Přední divadlo
- Jejich bitva Todesstrafe
- Liebe am Don
- Liebesnächte in der Taiga
- Ninotschko, zemři Herrin der Taiga
- Privatklinik
- Schicksal aus zweiter ruka
- Sie fielen vom Himmel
- Strafbataillon 999
- Viele Mütter heißen Anita
- Wen die schwarze Göttin ruft
- Byli míchané schon gerne unter Palmen
- Zerstörter Traum vom Ruhm
- Zum Nachtisch wilde Früchte
- Das Doppelspiel
Filmografie
- Doktor Stalingradu, režie Géza von Radványi (1958, založený na románu Der Arzt von Stalingrad)
- Strafbataillon 999, režie Harald Philipp (1960, založený na románu Strafbataillon 999)
- Liebesnächte in der Taiga, režie Harald Philipp (1967, založený na románu Liebesnächte in der Taiga)
- Champagner für Zimmer 17, režie Michael Thomas (1969, založený na románu Ein heißer Körper zu vermieten - psáno jako Jens Bekker)
- Schwarzer Nerz auf zarter Haut, režie Michael Thomas (1970, založený na románu Schwarzer Nerz auf zarter Haut - napsáno jako Henry Pahlen)
- Slaughter Hotel, režie Fernando Di Leo (1971, založený na románu Das Schloß der blauen Vögel)
- Žádné zlato pro mrtvého potápěče, režie Harald Reinl (1974, založený na románu Ein toter Taucher nimmt kein Gold)
- Byli míchané schon gerne unter Palmen, režie Alfred Vohrer (1974, založený na románu Byli míchané schon gerne unter Palmen)
- Vreemde Wêreld, režie Jürgen Goslar (1974, založený na románu Entmündigt)
- The Secret Carrier, režie Franz Josef Gottlieb (1975)
- Docteur Erika Werner, režie Paul Siegrist (TV minisérie, 1978, založená na románu Dr. med. Erika Wernerová)
- La Passion du docteur Bergh, režie Josée Dayan (TV film, 1996, založený na románu Der rostende Ruhm)
- Eine Sünde zuviel, režie Udo Witte (TV film, 1998, založený na románu Eine Sünde zuviel)
Poznámky
- ^ https://www.nytimes.com/1999/10/04/arts/heinz-g-konsalik-78-german-novelist.html
- ^ p. 169 Weidhaas, Peter; Gossage, Carolyn & Wright, Wendy A. Historie frankfurtského knižního veletrhu Dundurn Press Ltd., 2007
- ^ A b Otto Koehler: Gestapomann Konsalik. V: Die Zeit, číslo 32/1996, 2. srpna 1996.
- ^ Matthias Harder: Erfahrung Krieg: Zur Darstellung des Zweiten Weltkrieges in Romanen von Heinz G. Konsalik („Válečná zkušenost: Zobrazování druhé světové války v románech Heinze G. Konsalika“. Königshausen & Neumann, S. 41.
- ^ Gunar Ortlepp: Urwaldgöttin darf nicht weinen („Bohyně džungle nesmí plakat“) v Der Spiegel, 1976: 50, str. 219-221, 6. prosince 1976.
- ^ Die Ein-Mann-Traumfabrik - Porträt des Bestseller-Autors Heinz G. Konsalik („One-man dream factory: Portrét nejprodávanějšího autora Heinze G. Konsalika“) v Die Zeit, 3. října 1980
