Romeo Castellucci - Romeo Castellucci
Romeo Castellucci | |
|---|---|
 | |
| narozený | 1960 (věk 59–60 let) Cesena, Itálie |
| obsazení | Divadelní režisér, dramatik, výtvarník, designér |
| Národnost | italština |
| Doba | 1981 – dosud |
Romeo Castellucci v Teatro Comunale v Bologni.
Romeo Castellucci (narozen 4. srpna 1960) je Ital divadelní režisér, dramatik, výtvarník a designér. Od 80. let je součástí evropské divadelní avantgardy.
Životopis
Romeo Castellucci vystudoval malbu a scénografii na Accademia di Belle Arti di Bologna. V roce 1981 založil společně s Claudií Castellucci a Chiarou Guidi Socìetas Raffaello Sanzio.[1]
Od té doby produkoval řadu her jako autor, režisér a designér scén, osvětlení, zvuku a kostýmů. Jeho práce, které kombinují různá umění, aby dosáhly holistického efektu, byly představeny ve více než 50 zemích. Castellucciho dramatické linie zpochybňují nadřazenost literatury.[2] Jeho divadlo je vizuální a komplexní umění bohaté na vizi. Vyvinul jazyk, který je srozumitelný stejně jako hudba, sochařství, malířství a architektura.[3]
Od roku 2006 pracuje Castellucci individuálně. Jeho produkce jsou pravidelně zvána do nejprestižnějších divadel, operních domů a festivalů na světě.
Romeo Castellucci vydal více než tucet knih a získal řadu ocenění a uznání, mimo jiné:
- Nejlepší ředitel opery (časopis Opernwelt, 2014)
- Zlatý lev za celoživotní dílo (La Biennale Teatro di Venezia; 2013)
- Honoris Causa (Università di Bologna, 2014)
- Rytíř Řádu umění a literatury Ministerstva kultury Francouzské republiky (2002)
- Cena za nejlepší mezinárodní produkci pro Genesi. Z muzea spánku (Dublinský divadelní festival, 2000)
- Cena Ubu (1997, 2000, 2004 a 2006 se zvláštním vyznamenáním).
- Cena Masque d’Or za nejlepší zahraniční hru Orestea (una commedia organica?)(Festival Theater des Ameriques v Kanadě, 1996).
V roce 2003 se stal ředitelem divadelní sekce 37. ročníku Benátského bienále,[4] a v roce 2008 byl jedním ze dvou „přidružených umělců“ v Festival d'Avignon, a vytvořil tři kousky inspirované Dante je Božská komedie.[5]
Jeviště funguje
- Cenno (1981)
- Diade incontro a monade (1981)
- Persia-Mondo (1981)
- Popolo Zuppo (1982)
- I fuoriclasse della bontà (1983)
- Oratoria č. 1: Rimpatriata Artistica (1983)
- Oratoria č. 2 Raptus (1984)
- Oratoria č. 3: Interferon (1984)
- Kaputtová nekropole (1984)
- Sláva sláva, aleluja (1985)
- Santa Sofia. Teatro Khmer (1986)
- Oratoria č. 4: Tohu Wa Bohu (Apparenze pre-mondiali) (1986)
- I Miserabili (1987)
- Oratoria č. 5: Sono consapevole dell’odio che tu nutri per me (1987)
- Alla bellezza tanto antica (1988)
- Il gran reame dell’adolescenza [La cripta degli adolescenti, L’adolescente sulla torre d’avorio, Oratoria č. 5: Sono consapevole dell’odio che tu nutri per me] (1988)
- La discesa di Inanna (1989)
- Gilgameš (1990)
- Iside e Osiride (1990)
- Ahura Mazda (1991)
- Amleto. La veemente esteriorità della morte di un mollusco (1992)
- Le favole di Esopo (1992)
- Masoch. I trionfi del teatro come potenza passiva, colpa e sconfitta (1993)
- Jeníček a Mařenka (1993)
- Lucifero. Quanto più una parola è vecchia tanto più va a fondo (1993)
- Oratoria č. 6: con evidenza per coloro che intendono (1993)
- Persona (1994)
- Festa plebea con Oratoria n.7: anche il peggiore può parlare, ma non deve farlo per me (1994)
- Le fatiche di Ercole (1994)
- Orestea (una commedia organica?) (1995)
- Buchettino (1995)
- Pelle d'asino (1996)
- Giulio Cesare (1997)
- Ofélie (1997)
- La prova di un altro mondo (1998)
- Genesi. Z muzea spánku (1999)
- Voyage au bout de la nuit (1999)
- Il Combattimento dai Madrigali guerrieri et amorosi, Libro VIII (2000)
- Tragedia Endogonidia [C. # 01 CESENA, A. # 02 AVIGNON, B. # 03 BERLÍN, BR. # 04 BRUXELLES / BRUSSEL, BN. # 05 BERGEN, P. # 06 PARIS, R. # 07 ROMA, S. # 08 ŠTRASBURG , L. # 09 LONDÝN, M. # 10 MARSEILLE, C. # 11 CESENA] (2002-2004)
- Crescite [Dal Ciclo della TRAGEDIA ENDOGONIDIA] (2002-2004)
- Kryonické zpěvy (2004)
- Hej holka! (2007)
- Divina Commedia: Peklo, Purgatorio, Paradiso (2008)
- Storia contemporanea dell'Africa. Sv. III (2008)
- Io penso (2010)
- Sul concetto di volto nel figlio di Dio (2010)
- Parsifal (2011)
- Il velo nero di pastore (2011)
- Persona (2011)
- Attore, il tuo nome non è esatto (2011)
- Fenomén jménem I (2011)
- Restaurace Four Seasons (2012)
- DAMMERUNG e NOTHUNG (2012)
- Lidově (2012)
- Hyperion. Dopisy teroristů (2013)
- Schwanengesang D744 (2013)
- Natura e origine della mente (2013)
- Orphee et Eurydice (2014) [6]
- Svěcení jara (2014) [7]
- Ani (2014) [8]
- Ödipus der Tyrann de Friedrich Hölderlin, d’après Sophocle (2015)
- Mojžíš a Aron (2015)[9]
- St. Matthew Passion (2016)
- Tannhäuser (2017) [10]
- Salome (2018)[11]
- Il Primo Omicidio (2019)[12]
Bibliografie
- Colusso Tiziana, Società Raffaello Sanzio: Il Teatro Iconoclasta, Ravenna: Essegi, 1989.
- Castellucci Claudia a Castellucci Romeo, Il teatro della Socìetas Raffaello Sanzio. Del teatro iconoplasta alla super-icona, Milano: Ubulibri, 1992.
- Castellucci Claudia a Castellucci Romeo, Les Pèlerins de la matière. Théorie et praxis du théâtre. Écrits de la Socìetas Raffaello Sanzio„Besançon: Les solitaires intempestifs, 2001.
- Castellucci Romeo & Guidi Chiara & Castellucci Claudia, Epopea della polvere. Il teatro della Socìetas Raffaello Sanzio 1992-1999: Amleto, Masoch, Orestea, Giulio Cesare, Genesi, Milano: Ubulibri, 2001.
- Castellucci Romeo a Socìetas Raffaello Sanzio, Epitaf„Besançon: Les solitaires intempestifs, 2003.
- Tackels Bruno, Les Castellucci„Besançon: Les solitaires intempestifs, 2005.
- Castellucci Claudia & Castellucci Romeo & Guidi Chiara & Kelleher Joe & Ridout Nicholas, Divadlo Socìetas Raffaello Sanzio, London: Routledge, 2007.
- Pitozzi Enrico a Sacchi Annalisa, Itinera: Trajectoires de la forma. Tragedia Endogonidia„Arles: Actes Sud, 2008.
- Papalexiou Elena, Romeo Castellucci, Socìetas Raffaello Sanzio: Když se slova změní na hmotu, Atény: Plethron, 2009.
- Papalexiou Eleni, „Ecce Homo“, v Theater der Zeit, Berlín, leden 2011.
- Papalexiou Eleni, „Tělo jako dramatický materiál v divadle Romeo Castellucci“, v Prospero European Review. Divadlo a výzkum, 2, 2011.
- Papalexiou Eleni, „Le corps comme matière dramatique dans le théâtre de Romeo Castellucci“, v Kritika utopie a zamyšlení v procesu vytváření„Besançon: Les Solitaires Intempestifs, 2012.
- Semenowicz Dorota, To nie jest obraz, Poznaň: Fundacja Malta / Koproracja Ha! Art, 2013.
- Sacchi Annalisa, „Shakespeare per la Socìetas Raffaello Sanzio“, Pisa, ETS, 2014.
- Dukanic Filip, L'esthétique de la disparition sur la scène contemporaine: Castellucci, Goebbels, Ikeda, doktorská disertační práce, pod vedením Josepha Danana a Jean-Marca Larrue, připravovaná v roce 2017. (francouzsky)
- Di Matteo Piersandra (ed.),Toccare je skutečný. L’arte di Romeo Castellucci, Napoli: Cronopio, 2015. (ISBN 8898367139)
- Leifeld Denis, Představení zur Sprache. Zur Aufführungsanalyse von Performern in Theater und Kunst, přepis, Bielefeld 2015. (v němčině; ISBN 978-3-8376-2805-0)
- Papalexiou Eleni, „The Dramaturgies of the Gaze: Strategies of Vision and Optical Revelations in the Theater of Romeo Castellucci and the Socìetas Raffaello Sanzio“, G. Rodosthenous (ed.), Divadlo jako voyeurismus. Potěšení ze sledování, London: Palgrave-Macmillan, 2015.
- Papalexiou Eleni, „Nyx Teleia. Nella notte profonda del mondo greco antico “, Piersandra Di Matteo (ed.), Toccare il reale. L’arte di Romeo Castellucci, Napoli: Cronopio, 2015.
- Kelleher Joe, Osvětlené divadlo: Studie o utrpení obrazů, London: Routledge, 2015.
- Papalexiou Eleni, „Romeo Castellucci, Jdi dolů, Mojžíši", v Špičkové výkony, Montclair State University, 9. – 12. Června 2016.
- Figueira João Francisco, Laissez-vous toucher ... Portrét Romeo Castellucci, Lisabon, KKYM, 2018. (příspěvek ISBN 978-989-54070-0-2; ebook ISBN 978-989-54070-2-6)
Reference
- ^ Papalexiou, Eleni & Xepapadakou, Avra (2017). O společnosti SRS, http://www.arch-srs.com/srs
- ^ Papalexiou, Eleni (2012). „Tělo jako dramatický materiál v divadle Romeo Castellucci“. https://www.academia.edu/2951272/_The_Body_as_Dramatic_Material_in_the_Theatre_of_Romeo_Castellucci_Utopia_and_Critical_Thinking_Les_Solitaires_Intempestifs_2012_75-87. Utopie a kritické myšlení, Les Solitaires Intempestifs: 75–87. Externí odkaz v
| deník =(Pomoc) - ^ Papalexiou, Eleni (2015). Dramaturgie pohledu: Strategie vidění a optická odhalení v divadle Romeo Castellucci a Socìetas Raffaello Sanzio. Londýn: Palgrave-Macmillan.
- ^ „La Biennale di Venezia - Sofia Gubaidulina a Romeo Castellucci obdrží Zlaté lvy“. http://www.labiennale.org. La Biennale di Venezia. 30.dubna 2013. Citováno 1. září 2013. Externí odkaz v
| web =(Pomoc) - ^ „ROMEO CASTELLUCCI / SOCÌETAS RAFFAELLO SANZIO - PŘIDRUŽENÝ UMĚLEC - EDICE 2008 - ARCHIV - Festival d'Avigno“. http://www.festival-avignon.com. Festival d'Avignon. Srpna 2008. Citováno 1. září 2013. Externí odkaz v
| web =(Pomoc) - ^ „Castellucci mísí operu a realitu“. tvbrussel. 16. června 2014.
- ^ „Svěcení jara“. Ruhrtriennale. Citováno 27. května 2019.
- ^ "Ani". Ruhrtriennale. Citováno 27. května 2019.
- ^ https://www.nytimes.com/2015/11/05/arts/international/the-challenge-ofschonbergs-opera-moses-and-aron.html?module=inline
- ^ „Tannhäuser“. Bayerische Staatsoper. Citováno 27. května 2019.
- ^ https://www.nytimes.com/2018/08/03/arts/music/salome-strauss-salzburg-castellucci.html?module=inline
- ^ https://www.nytimes.com/2019/02/03/arts/music/paris-opera-primo-omicidio-romeo-castellucci.html?module=inline
