Hans Winterberg - Hans Winterberg

Hans Winterberg 1965

Hans Winterberg (23. března 1901 v Praha, Rakousko-Uhersko - 10. března 1991 v Stepperg, Německo) byl česko-německý hudební skladatel.

Život

Winterberg zahájil hudební výuku ve věku devíti let s koncertní pianistkou Therèse Wallersteinovou. Pokračoval ve studiu na Akademii múzických umění v Praze (skladba u Fidela F. Finkeho a dirigování u Alexandra Zemlinského) a na Pražská konzervatoř, kde studoval u Alois Hába. Gideon Klein[1] byl spolužákem v letech 1939/1940, jak tomu bylo dříve u několika známých skladatelů Viktor Ullmann.

Hans Winterberg komponoval a pracoval hodně času jako vokální kouč a repetitor v Brno[2] stejně jako pro řadu dalších operních domů a souborů.

Dne 3. května 1930 se oženil s římskou katoličkou Marií Maschatovou. Pár byl rozveden 2. prosince 1944 v souladu s ustanoveními Zákony o manželství Třetí říše.

Vzhledem ke své klasifikaci jako Žid byl internován Theresienstadt Ghetto dne 26. ledna 1945.[3] 8. května 1945 byl osvobozen a zpočátku se vrátil do Prahy. Odtamtud složil řadu děl až do své imigrace do Německa v roce 1947. Hans Winterberg byl českým občanem a požádal o cestovní pas, který mu umožňoval cestovat. V korespondenci nalezené na ministerstvu školství adresované ministerstvu zahraničí čteme: „Ministerstvo potvrzuje, že skladatel Hans Winterberg si přeje cestovat do zahraničí, aby našel své rukopisy, které kvůli své internaci v Terezíně zaslal na různé adresy do zahraničí . Jménem ministerstva se doporučuje umožnit žadateli plnou svobodu cestovat ve všech evropských zemích s platným pasem. “

Původně dorazil dovnitř Riederau am Ammersee, před příchodem do Mnichova, kde pracoval jako redaktor v Bavorském rozhlase a jako hudební pedagog v Konzervatoř Richarda Strausse. Následně se přestěhoval do Bad Tölz kde se věnoval výhradně kompozici. Navzdory mnoha nešťastným zkušenostem se nikdy nevzdal víry v univerzalitu jako „mostu mezi západem (tedy německým) světem a východem“.[4] Sám sebe viděl jako „umělce patřícího do skupiny jednostranně znevýhodněných“. Winterberg byl také malířem. Umění a hudba byly dva umělecké prvky, které měly Winterberga definovat již od dětství. Poslední roky strávil v Steppergu v Horním Bavorsku a nakonec byl pohřben v Tölzu, také v Horním Bavorsku. Bad Tölz by byl místem jeho posledních plodných let hudební kreativity. Winterberg byl členem Cechu umělců v Esslingenu.

Funguje

Winterbergovy skladby jsou téměř výlučně instrumentální. Složil orchestrální díla, řadu komorních a klavírních sólových děl; hudbu pro rozhlasové hry i nějakou vokální hudbu. V průběhu svého tvůrčího života by byl vystaven a spadl pod vliv Wagnera a Claude Debussy, stejně jako Druhá vídeňská škola, díla Schoenberga, Alexander Zemlinský, Alois Hába, Béla Bartók, Igor Stravinskij a možná také Paul Hindemith. Některá jeho hudba by mohla být považována za most mezi touto pozdější a Bohuslav Martinů. Měl sklon asimilovat a rozšířit svým vlastním způsobem všechny tyto různorodé prvky a zároveň se vyhnout dodekafonickým kompozičním technikám.

Ve výsledku by sledoval své vlastní stylistické instinkty, které byly známé svými polyrytmickými vlastnostmi. Byl uznávaným mistrem prolínání a kondenzace paralelních rytmických struktur do jediného akustického zvukového nápadu a efektu. Kromě jeho rytmické a hudební vitality by měla být zmíněna také jeho schopnost držet se motivačních a tematických principů při rozvoji tematicko-melodických myšlenek. Nicméně v mnoha jeho pomalých pohybech lze najít také silný pátos a hluboký emocionální obsah, jako je tomu v Suitách (například v Piano Suite 1927 nebo 1945), něco, co si pamatuje trochu podobné rysy Alban Berg hudba. Polytonalita v harmonii je další stránkou jeho stylistického jazyka.

Winterberg se z velké části skládal z rozšířených chromatických tónů, přičemž se vyhnul jak 12tónovým, tak mikrotonálním technikám. O své první symfonii „Sinfonia dramatica“ hovořil jako o předzvěsti katastrofy druhé světové války, kdy ji poprvé vysílal Bavorský rozhlas v provedení Karla Lista a Bavorské filharmonie.

Ke konci roku 1954 as velkým ohlasem pianista Magda Rusy provedl řadu klavírních děl Winterberga na recitálech v různých zemích, včetně Rakouska a Jugoslávie.

Důležitými premiérami byl jeho koncert pro klavír a orchestr v podání klavíristy Agi Brand-Setterl 13. listopadu 1950 a tři další premiéry, jeho dramatika Sinfonia 17. ledna / 18. 1949 v Mannheimu,[5] jeho suita pro smyčcový orchestr 12. února 1952 a jeho symfonický epilog 13. června 1956 s Mnichovskou filharmonií pod vedením Fritze Riegera.[6] Hudební statek Winterberg sídlí v sudetoněmeckém hudebním archivu v Regensburg, i když z důvodu smluvních podmínek stanovených při předání pozůstalosti do archivu, zůstává blokováno vědcům nebo hudebníkům do 1. ledna 2031. Tato smlouva byla zrušena dne 17. července 2015.

V listopadu 2018 se objevila vůbec první deska s komorní hudbou Hanse Winterberga Toccata Classics v Londýně.

Rozpis prací

Orchestrální hudba

  • Symphonische Tänze für Orchester: Stimmen der Nacht. Walzer (1935)
  • Symphonische Suite für Orchester (1938)
  • I. Symphonie (Sinfonia dramatica) (1936)
  • II. Symphonie für Orchester (1946/49)
  • I. Konzert für Klavier und Orchester (1948)
  • II. Konzert für Klavier und Orchester (1950)
  • III. Konzert für Klavier und Orchester (1968)
  • IV. Konzert für Klavier und Orchester (1972)
  • Suite für Streichorchester (1950)
  • Symphonischer Epilog für großes Orchester (1952)
  • Symphonische Reiseballade für großes Orchester (1958)
  • Rhythmophonie 1966/67 pro orchestr (1967)
  • Symphonisches Rondo für Orchester (1970)
  • Stationen 1974/75 (1975)
  • Suite für Orchester (Unvollendet) (1976)
  • Aréna - 20. Jahrhundert für Orchester (1979/80)

Balet

  • Bärenabenteuer - Ballettsuite 1962
  • Ballade um Pandora - Ballettmusik für Orchester
  • Moor-Mythos - Ballettmusik für Orchester

Komorní hudba

  • Streichquartett 1936
  • Streichquartett 1942
  • Streichquartett 1957 / Neufassung 1970
  • Streichquartett 1961
  • Quartett für 2 Violinen, Viola, Violoncello, Klarinette B 1981
  • Trio 1950 für Klarinette in B (Violine), Violoncello, Klavier
  • Trio 1960 für Violine, Bratsche und Violoncello
  • Suite für Violine und Klavier 1942
  • Suite für Klarinette in B und Klavier 1944
  • I. Suite für Trompete und Klavier 1945
  • II. Suite für Trompete und Klavier 1952
  • Suite für Flöte, hoboj, Klarinette, Fagott und Cembalo 1959
  • Sudeten-Suite 1964 für Violine, Violoncello und Klavier
  • Suite für Bläser 1972
  • Rhapsodie für Posaune und Klavier 1951
  • Suite für Viola und Klavier 1948
  • Sonate für Violine und Klavier 1936
  • Sonate für Violoncello und Klavier 1951
  • Quintett für Flöte, hoboj, Klarinette, Fagott und Horn 1957
  • Quintett für Trompete, Horn, Posaune, Pauke und Klavier 1951

Klavír

  • Klaviersonate I 1936
  • Klaviersonate II 1941
  • Klaviersonate III 1947
  • Klaviersonate IV 1948
  • Klaviersonate V 1950
  • Suite für Klavier 1928
  • Suite für Klavier "Theresienstadt 1945"
  • Suite für Klavier 1950
  • Suite für Klavier 1955
  • Suite für Klavier 1956
  • Suite für Klavier 1958
  • Erinnerungen an Böhmen - Suite für Klavier
  • Impressionistische Klaviersuite
  • 7 neoimpressionistische Stücke im Zwölfton für Klavier
  • Vier Intermezzi für Klavier 1929
  • Toccata für Klavier 1926
  • 12 Kinderstücke für Klavier zu zwei und vier Händen 1932
  • Bärenabenteuer - Burleske für Klavier 1962
  • Drei Klavierstücke 1984/85

Hlasitý

  • Julian der Gastfreie nach Gustave Flaubert
  • Dort und hier - 4 Lieder nach Franz Werfel für Sopran und Klavier
  • Sieben Lieder nach Gedichten von Franz Werfel für Sopran und Klavier
  • Zwei Lieder nach eigenen Texten für Sopran und Klavier
  • Vier Lieder nach Gedichten von Luise.M. Pfeifer-Winterberg für Sopran und Klavier
  • Vier Lieder nach Gedichten von Roderich Menzel für Bariton und Klavier
  • Kleines Mädchen träumt - 7 Frauenchöre a cappella nach Emanuel Lesehrad (ins Deutsche übertragen von Hans Winterberg)
  • Reminiszenzen - Lieder für Gesang und Orchester nach eigenen Texten 1932
  • Mondlied eines Mädchens - nach Franz Werfel für Gesang u. Orchestr 1933

Rozhlasové hry

  • Zu "Violetts Träume" von Heinz Kohlhaas
  • und "Robinson soll nicht sterben" von F. Forster

Díla světelné zábavy

s pseudonymem Jan Iweer

  • Nymphenburger Fontänen für Orchester
  • Russische Rhapsodie pro orchestr
  • Arietta 1963 für Klavier und Gesang
  • Trepak für Klavier
  • Erinnerung an Prag für Bariton und Orchester Text: L.M. Pfeifer-Winterberg

Učební materiál

  • Musiktheorie

Rozhlasové vysílání Bavorského rozhlasu: 1950–1981

  • Arena 20. Jahrhundert für Sinfonieorchester

Symphonieorchester Graunke (1981), Leitung: Kurt Graunke

  • Ballade um Pandora. Eine choreographische Vision

Münchner Philharmoniker (1959), dirigent: Rudolf Alberth

  • Konzert für Klavier und Orchester

Agi Brand-Setterl (Klavier), Münchner Philharmoniker (1950), režie: Fritz Rieger

  • Konzert für Klavier und Orchester Nr. 2

Liesel Heidersdorf (Klavier), Münchner Philharmoniker (1952), ředitel: Fritz Rieger

  • Konzert für Klavier und Orchester Nr. 3

Gitti Pirner (Klavier), Münchner Philharmoniker (1970), režie: Jan Koetsier

  • Sinfonie Nr. 1

Populární název: Sinfonia drammatica, Münchner Philharmoniker (1955), Dirigent: Karl List

  • Sinfonie Nr. 2 pro velký orchestr

Münchner Philharmoniker (1952), Ředitel: Jan Koetsier

  • Stationen 1974/1975

Bamberger Symphoniker (1975), Dirigent: Rainer Miedel

  • Streichquartett

Koeckert Quartett (1951),Rudolf Koeckert (Violine), Willi Buchner (Violine), Oskar Riedl (Viola), Josef Merz (Violoncello)

  • Streichquartett 1957 (Neufassung 1970)

Sonnleitner-Quartett (1971), Fritz Sonnleitner (housle), Ludwig Baier (housle), Siegfried Meinecke (viola), Fritz Kiskalt (Viloncello)

  • Sudetensuite für Violine, Violoncello und Klavier (1966)

Gerhard Seitz (housle), Walter Nothas (violoncello), Günter Louegk (Klavier)

  • Symphonische Reiseballade

Bamberger Symphoniker (1963), režie: Joseph Strobl

  • Symphonischer Epilog

Münchner Philharmoniker (1956), Dirigent: Fritz Rieger

  • Trio für Violine, Viola und Violoncello

Streichtrio (1962), Angelika Rümann (housle), Franz Schessl (viola), Wilhelm Schneller (violoncello)

  • 4 Lieder für Sopran und Klavier (1973)

Textdichterin: Luise Pfeifer-Winterberg, Ich ging heute abend, Leise murmelt der Regen, Jede Stunde ohne dich, Wie tobte der Sturm, Edith Urbanczyk (Sopran), Hortense Wieser (Klavier)

  • Leise murmelt der Regen für Sopran und Klavier (1981)

Textdichterin: Luise Pfeifer-Winterberg, Irmgard Lampart (Sopran), Ernst Mauss (Klavier)

  • Hörspiel: Robinson soll nicht sterben (1961)
  • Hörspiel: Frau Violetts Träume (1960)

Ocenění

  • 1963 Sudetendeutscher Kulturpreis
  • 1964 Anerkennungspreis zum Johann-Wenzel-Stamitz-Preis

externí odkazy

Hans Winterberg 1950

Zdroje

  • Die Sudeten-Deutschen, Fritz Peter Habel, svazek 1 - str. 271, Advanced Edition 2002
  • Hudební archiv Künstlergilde e.V. Bonn, 29f., Heinrich Simbriger, Dopis siru Cecilovi Parottovi, 5. ledna 1975
  • Katalog děl současných skladatelů z východních německých území, Heinrich Simbriger 1955 Dodatky
  • Klaus Peter Koch. Winterberg, Hans. Sudetendeutsches Musikinstitut (editor). Lexikon zur Deutschen Musikkultur. Böhmen - Mähren - Sudetenschlesien. Mnichov 2000. Sloupec 2981–2983.
  • Sudetendeutsche Zeitung 14. června 1991
  • Sudetendeutscher Kulturalmanach, editor Josef Heinrich, Delp´sche Verlagsbuchhandlung Mnichov, Heinrich Simbriger: skladatel Hans Winterberg - cena za uznání hudby (skladba) 1963
  • Historický archiv Bayerischer Rundfunk (Bavarian Broadcasting Corporation, Mnichov, Německo)
  • 100 Years Munich Philharmonic Orchestra - Gabriele E. Meyer 1994

Doprovodná literatura

  • musica reanimata-Mitteilungen Nr.81 říjen 2013 - Peter Kreitmeir: Mein Großvater, der Komponist Hans Winterberg
  • Biographia Judaica Bohemiae - Rudolf M. Wlaschek 1995
  • Juden in Böhmen - Rudolf M. Wlaschek 1990
  • Juden im Sudetenland - Ackermann-Gemeinde 2000, S. 236 Rabbiner Löwy Winterberg

Reference

  1. ^ Třídní kniha prof. Aloise Háby 1937–1940, Státní hudební konzervatoř v Praze.
  2. ^ Německá jevištní ročenka 1929 s. 331
  3. ^ Záznam o deportaci v pražské židovské komunitě
  4. ^ Thomas Stolle, Hans Winterberg, 1991
  5. ^ Sudetendeutsches Musikarchiv Regensburg
  6. ^ Gabriele E. Meyer, hlavní město Bavorského Mnichova (redaktor): 100 Years Munich Philharmonic Orchestra, Knürr, 1994.