Hans Grünberg - Hans Grünberg

Hans Grünberg
Přezdívky)Specker
narozený(1917-07-08)8. července 1917
Gross-Fahlenwerder, Království Pruska
Zemřel16. ledna 1998(1998-01-16) (ve věku 80)
Ellerau
Věrnost nacistické Německo
Servis/větevBalkenkreuz (Železný kříž) Luftwaffe
Roky služby1939–45
HodnostOberleutnant
JednotkaJG 3, JG 7, JV 44
Bitvy / válkydruhá světová válka
OceněníRytířský kříž Železného kříže

Hans "Specker" Grünberg (8. července 1917-16. Ledna 1998) byl bývalý Luftwaffe stíhací eso a příjemce Rytířský kříž Železného kříže (Němec: Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes) v době druhá světová válka. Rytířský kříž Železného kříže byl oceněn za uznání extrémní statečnosti bojiště nebo úspěšného vojenského vedení. Grünberg sestřelil 82 nepřátelských letadel v 550 misích.

Vojenská kariéra

Me 262 A, circa 1944

Grünberg poprvé působil v bojové roli, když sloužil u Jagdgeschwader 3 (JG 3) založený na východní frontě, v srpnu 1942. Unteroffizier Grünberg dosáhl svého prvního vítězství 19. srpna 1942, když sestřelil sovětu DB-3 dvoumotorový bombardér. Do konce roku 1942 nashromáždil Grünberg 11 vítězství. Během svého pobytu v Sovětském svazu vyskočil čtyřikrát. 16. července 1943 je možné, že se stal obětí stíhacího esa ženy, Lydia Litvyak. Grünberg poté letěl se zapnutým 5./JG 3 Obrana říše cla se sídlem v Německu. Dne 9. května 1944 byl jmenován Grünberg Staffelkapitän z 5./JG 3 místo Poručíku Leopold "Poldi" Münster byl sestřelen a zabit v akci den předtím. Jeho poslední vítězství bylo získáno 19. dubna, když sestřelil a Armáda Spojených států vzdušné síly B-17 přes Čechy ale musel vyskočit ze svého Messerschmitt Me 262 u Praha v tomto střetnutí. S touto jednotkou sloužil zbytek války.

Grünberg získal 82 vítězství v 550 bojových misích. On zaznamenal 61 vítězství nad východní frontou, včetně 27 Il-2 Sturmoviks. Z jeho 21 vítězství zaznamenaných na západní frontě bylo nejméně 11 čtyřmotorových bombardérů. On je připočítán s pěti vítězstvími s stíhačkou Me-262, všichni byli čtyřmotorové bombardéry.

Ocenění

Poznámky

Reference

Citace

  1. ^ Obermaier 1989, str. 123.
  2. ^ Patzwall & Scherzer 2001, s. 152.
  3. ^ Scherzer 2007, s. 352.

Bibliografie

  • Fellgiebel, Walther-Peer (2000) [1986]. Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN  978-3-7909-0284-6.
  • MacLean, francouzský L (2007). Zprávy o účinnosti a propagaci Luftwaffe: Pro vítěze Rytířského kříže. Atglen, Pensylvánie: Schiffer Publishing. ISBN  978-0-7643-2657-8.
  • Obermaier, Ernst (1989). Die Ritterkreuzträger der Luftwaffe Jagdflieger 1939-1945 [Rytířský kříž Nositelé stíhacích sil Luftwaffe 1939-1945] (v němčině). Mainz, Německo: Verlag Dieter Hoffmann. ISBN  978-3-87341-065-7.
  • Patzwall, Klaus D .; Scherzer, Veit (2001). Das Deutsche Kreuz 1941-1945 Geschichte und Inhaber Band II [Německý kříž 1941 - 1945 Historie a příjemci Svazek 2] (v němčině). Norderstedt, Německo: Verlag Klaus D. Patzwall. ISBN  978-3-931533-45-8.
  • Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturm a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Militaer-Verlag. ISBN  978-3-938845-17-2.

externí odkazy