Ruce přes moře (hrát) - Hands Across the Sea (play)

Gertrude Lawrence a Everley Gregg v Ruce přes moře

Ruce přes moře, popsaný autorem jako „komedie špatného chování“, je hra o jednom dějství Noël Coward, jeden z deseti, které tvoří Dnes večer v 8.30, cyklus, který má být proveden přes tři večery.[n 1] Jednodejné hry byly ve 20. a 30. letech nemoderní, ale Coward měl žánr v oblibě a vymyslel myšlenku souboru krátkých skladeb, které se hrály několik večerů. Herečka, která byla s ním nejužší, byla Gertrude Lawrence, a napsal hry jako vozidla pro oba.

Tato hra, obecně považovaná za karikaturu zbabělých přátel Lord Louis Mountbatten a jeho manželka, Edwina, líčí pár vyšších tříd a jejich nahodilé a chaotické přijímání hostů v jejich salonu.

Hra byla poprvé vyrobena v roce 1935 v Manchester a poté cestoval devět týdnů před otevřením v Londýně (1936) a New Yorku (1936–37). Příležitostně byla oživena a byla upravena pro televizi a rozhlas.

Pozadí a první produkce

Krátké hry byly populární v předchozím století, často jako závěsné zvedáky a afterpieces na delší hry. Ve dvacátých letech minulého století vyšly z módy, ale Coward měl tento žánr rád a několik na začátku své kariéry napsal.[2] Napsal: „Krátká hra, která má velkou výhodu oproti dlouhé v tom, že dokáže udržet náladu bez technického vrzání nebo přes polstrování, si zaslouží lepší osud, a pokud pečlivým psaním, hraním a produkcí dokážu trochu k opětovnému zavedení v jeho oprávněné hrdosti bych dosáhl jedné ze svých sentimentálnějších ambicí. “[3] V roce 1935 dostal myšlenku na soubor krátkých her, které měly běhat v různých obměnách tři po sobě jdoucí noci v divadle. Jeho autor životopisů Philip Hoare popisuje to jako „odvážný nápad, riskantní a inovativní“.[4] Coward dokončil psaní všech deseti her do konce srpna 1935.[5]

Herečka nejtěsněji spojená s Cowardem byla Gertrude Lawrence, jeho nejstarší přítel, se kterým poprvé působil jako dítě Hannele v roce 1913.[6] Spolu hráli v jeho revue Volání Londýna! (1923) a jeho komedie Soukromé životy (1930–31),[7] a on napsal Dnes večer v 8.30 hraje „jako herectví, zpěv a tanec pro Gertrudu Lawrence a pro mě“.[8] Coward režíroval hry a hrál v nich. Byly provedeny v různých kombinacích po třech.[č. 2]

Ruce přes moře byl poprvé představen 18. října 1935 na Opera, Manchester, první hra v programu, který také obsahoval Kouřový dub a Hra stínů.[10] První londýnské představení proběhlo 13. ledna 1936, kdy se na Divadelní škole otevřely tři hry Phoenix Theatre.[11] Cyklus hrál na plné domy a omezená sezóna se uzavřela 20. června po 157 představeních.[12][č. 3] Broadwayská premiéra byla na Národní divadlo dne 27. listopadu 1936, s většinou stejným obsazením jako v Londýně. Stejně jako v Manchesteru a Londýně premiéry, program také zahrnoval Tančili jsme a Červené papriky.[15] Newyorský běh cyklu, omezená sezóna, jako v Londýně, skončil předčasně, protože Coward onemocněl.[č. 4]

Hlavní postavy, britský pár, velitel Peter Gilpin a jeho manželka Lady Maureen („Piggie“) Gilpin, byli široce uznáváni jako karikatury Cowardových přátel Lord Louis („Dickie“) Mountbatten a jeho manželka Edwina,[18] který Coward později řekl: „pořádal koktejlové večírky a lidé přicházeli, o kterých nikdo nikdy neslyšel, seděli a zase odešli; někdo Dickie se někde potkal, nebo někdo Edwina - a nikdo nevěděl, o koho jde. Všichni jsme spolu mluvili a byl to opravdu velmi dobrý základ lehké komedie. “[19] Mountbatten to ve falešném rozhořčení nazval „parodií našich životů s holým obličejem. Gertie Lawrence hraje Lady Maureen Gilpin a Noël Coward hraje mě. Absolutně pobuřující ...!“[19]

Role a originální obsazení

Spiknutí

V salonu stylového domu Gilpins Mayfair byt v Londýně, služebná Waltersová, přijme telefonickou zprávu pro své zaměstnavatele. Volající je paní Rawlingsonová, se kterou kdysi zůstala Maureen „Piggie“ Gilpinová a její přítelkyně Maud Dalboroughová, když dočasně uvízly v Samolo v jižním Pacifiku během světové plavby. Když Piggie viděla zprávu, vysvětlila svému manželovi, veliteli Peteru Gilpinovi, RN, že paní Rawlingsonová a její manžel jsou na návštěvě v Londýně, a když je požádala o čaj, Piggie dosud zapomněla na jmenování (prodloužení nebo přijetí a zapomenutí pozvánky je u ní zvykem). Naléhavě telefonuje, aby najala přátele, aby se k ní připojili, aby pobavili Rawlingsony, a Peter přesvědčuje námořního kolegu, aby pozval návštěvníky na prohlídku námořní loděnice v Portsmouth během jejich pobytu.

Jakmile Gilpins opustili místnost, Walters uvedl manželé Wadhurstové, pár, se kterými se Piggie a Maud setkali Malajsko. Stejně jako u Rawlingsonů je Piggie pozvala na čaj a poté na schůzku zapomněla. Další návštěvník je zobrazen v: panu Burnhamovi, mladému zaměstnanci společnosti, která pro Petra navrhuje motorový člun. On a Wadhurstovci se zdvořile a mírně strnule konverzují. Zatímco čekají, až se objeví Gilpins, dorazí Clare Wedderburn a Bogey Gosling, blízcí přátelé Gilpins. Clare a Bogey se hlasitě dělají doma a liberálně rozdávají koktejly.

Piggie vstoupí, pozdraví své staré přátele a přivítá Wadhurstové, které si mýlí s Rawlingsons. Konverzace je nepřetržitě přerušována telefonem, na který jsou Piggie a později Peter a Clare povoláni, aby ke zmatku Wadhurstů mluvili s dalšími přáteli, což dělají bez zábran. Na jednom místě, Burnham vstane a pokusí se dát Petrovi dlouhou roli lepenky, ale je zmařen, když je Peter znovu zavolal na telefon. Konverzace se znovu přeruší, když Piggie zavolá paní Rawlingsonové, která se omlouvá, že ona a její manžel nakonec nemohou přijít. Piggie si uvědomila svou chybu a snaží se taktně zjistit, kdo jsou Wadhurstové ve skutečnosti. Právě když se chystají odejít do divadla, paní Wadhurstová zmiňuje Pendarlu, kde spolu s Wadhurstovou žijí. To nakonec Piggie zapůsobí na paměť a ona se s nimi rozloučí na rozloučenou a pozve je, aby jednoho večera povečeřeli a šli do divadla. Ona a Wadhurstové opustí místnost.

Clare, stejně jako Piggie, předpokládala, že Burnham je synem Wadhurstových. Je zmatená, když s nimi neodejde. Vysvětluje, o koho jde, a že přinesl návrhy Peterovy nové lodi. Piggie mezitím přijme další telefonní hovor a omlouvá se volajícímu, že odpoledne zapomněla na jejich zasnoubení. Když se Burnham plíží ven, ona, stále nevědomá, že není synem Wadhurstových, mu dá sbohem: „Bylo to naprosto milé, jsi ta nejsladší rodina, jakou jsem kdy v životě potkal.“

Recepce

Časy řekl o hře: „Jako kus produkce je technicky nejzajímavější; jako zábava je svým způsobem bezchybně bezchybná.“[20] Cowardův kolega dramatik Terence Rattigan považoval za „nejlepší krátkou komedii, jakou kdy napsal“.[21] V úvodu ke svým sebraným hrám Coward komentuje:

Je to gay nenáročná malá hra a hrála ji Gertie s nesrovnatelnou brilantností. Nemohu na to myslet, aniž bych si vzpomněl na nekonečnou rozmanitost jejích skloňování; její absurdní rozptýlené rozhovory po telefonu; její zběsilá touha být pohostinná a okouzlující a její výraz prázdného zděšení, když si najednou uvědomila, že její návštěvníci nejsou takoví, jak si myslela, že jsou.[22]

Oživení a úpravy

Divadlo

V roce 1936 Sybil Thorndike a Lewis Casson vedl britské turné hry v programu s Kouřový dub a Bernard Shaw je Dědictví vesnice.[23][č. 5] V roce 1937 společnost v čele s Estelle Winwood a Robert Henderson cestoval po Dnes večer v 8.30 cyklu v USA a Kanadě. Při jejich výrobě Ruce přes moře, Winwood hrál Piggie a Bramwell Fletcher její manžel.[25] V roce 1938 Fay Compton vedl australské turné, ve kterém Ruce přes moře byl představen společně s Stálý život a Červené papriky. Michael Wilding hrál Peter na její Piggie.[26]

Ruce přes moře byl zařazen do sady šesti her z Dnes večer v 8.30 na americkém turné s Lawrencem v hlavní roli Graham Payn co-star, režírovaný Coward.[27] Hrálo to na Národní divadlo v únoru a březnu 1947.[28]

V roce 2000 Divadelní festival Williamstown ožil Ruce přes moře a pět dalších her z cyklu.[29] V roce 1981 v Lyrické divadlo v Londýně Ruce přes moře byl dán spolu s Hra stínů a Červené papriky, v hlavních rolích John Stálý a Estelle Kohler.[30] Na Chichester Festival v roce 2006 Ruce přes moře bylo představeno, stejně jako pět dalších her z cyklu.[č. 6] Josefina Gabrielle a Alexander Hanson hrál hlavní role.[31] Společnost Antaeus v Los Angeles oživila všech deset her cyklu v říjnu 2007,[32] a festival Shaw tak učinil v roce 2009.[33][34]

Při prvním profesionálním oživení cyklu v Británii[č. 7] dána Anglické turistické divadlo v roce 2014 hrála Kirsty Besterman Piggy.[35] V Londýně, devět z deseti her v cyklu byly uvedeny na Jermynské pouliční divadlo v roce 2018.[č. 8] v Ruce přes moře Miranda Foster a Stefan Bednarczyk hráli Gilpins.[36]

Televize a rádio

Ruce přes moře byl upraven pro BBC televize v roce 1938, s Nadine March a Nicholasem Phippsem jako Gilpins. Tři členové obsazení West Endu z roku 1936, Eveley Gregg, Alan Webb a Edwin Underdown, hráli své původní role.[37] V roce 1991 zahájila televize BBC produkci jednotlivých her cyklu a v hlavní roli Joan Collins. Ruce přes moře byl vybrán k otevření série. John Nettles hrál Peter na Collins's Piggie.[38] Rozhlas BBC vysílal adaptaci v roce 1999 jako součást oslav stého výročí zbabělce; Stephanie Beacham a Michael Cochrane hrál Gilpins.[39]

Poznámky, reference a zdroje

Poznámky

  1. ^ Jeden z deseti Hvězdná komora, dostal jedno představení a okamžitě klesl; to je zřídka oživeno a po celou dobu Cowardova života to publikované texty cyklu vynechaly.[1]
  2. ^ Program her zvolených pro každé představení byl předem inzerován.[9]
  3. ^ Coward, který neměl rád dlouhé běhy, a také si potřeboval vyhradit čas na psaní a skládání,[13] obvykle trval na tom, aby hrál roli po dobu ne delší než šest měsíců: „nejlépe tři měsíce v New Yorku a tři měsíce v Londýně“.[14]
  4. ^ Hra byla začátkem března uzavřena na týden, protože Cowardovi nebylo dobře. Bylo oznámeno, že trpí zánět hrtanu,[16] ale ve skutečnosti to bylo nervové zhroucení, způsobené přepracováním.[17] Běh pokračoval 8. března, ale po dvou představeních Cowardův lékař trval na tom, že se úplně stáhne, a poslední představení na Broadwayi bylo uvedeno 9. března.[16]
  5. ^ Coward vtipkoval: „Dvě moje hry a jedna jeho: to spravedlivě staví pana Shawa na jeho místo“, i když ve skutečnosti Shawa respektoval a obdivoval.[24]
  6. ^ Úžasné srdce, Červené papriky, Rodinné album, Kouřový dub a Hra stínů.[31]
  7. ^ Vynechávání Hvězdná komora.[35]
  8. ^ Vynechaná hra byla Kouřový dub.[36]

Reference

  1. ^ Morley (1999), str. xii
  2. ^ Mander a Mitchenson, s. 25–27 a 52
  3. ^ Citováno in Morley (2005), str. 66
  4. ^ Hoare, str. 268
  5. ^ Morley (1974), str. 188; a Hoare, str. 269
  6. ^ Hoare, str. 27, 30 a 51
  7. ^ Morley, (1999), str. viii; a Mander a Mitchenson, s. 209 a 217
  8. ^ Citováno ve věci Mander a Mitchenson, s. 283
  9. ^ "Phoenix Theater", Časy, 20. ledna 1936, s. 10; 11. února 1936, s. 12; 2. března 1936, s. 12; 6. dubna 1936, s. 10; 2. května 1936, s. 12; 10. června 1936, s. 14.
  10. ^ Mander a Mitchenson, str. 282
  11. ^ "Phoenix Theater", Časy, 19. ledna 1936, s. 15.
  12. ^ Morley (1974), str. 192
  13. ^ Morley (1974), str. 94–95
  14. ^ Hoare, str. 155
  15. ^ Mander a Mitchenson, str. 283
  16. ^ A b "Zbabělý, nemocný, zavírá hry na National", Denní zprávy, 11. března 1937, s. 119
  17. ^ Morley (1974), str. 195
  18. ^ Lesley, str. 166.
  19. ^ A b Castle, str. 139
  20. ^ Časy, 14. ledna 1936, s. 12
  21. ^ Hoare, str. 270
  22. ^ Coward, Úvod, třináctá strana
  23. ^ Mander a Mitchenson, str. 300
  24. ^ Morley (1974), str. 197 a 227
  25. ^ „Coward Plays Win Acclaim In Vancouver“, Vancouver Sun, 19. listopadu 1937, s. 4
  26. ^ "Pobavení", The Sydney Morning Herald, 14. června 1938, s. 2
  27. ^ Mander a Mitchenson, str. 323
  28. ^ „Ruce přes moře“, Internet Broadway Database. Citováno 2. dubna 2020
  29. ^ Brantley, Ben. „Jak si vychutnat prchavé radosti: úsměv zdvořilý, obočí klenuté“, The New York Times, 28. června 2000,
  30. ^ Mander a Mitchenson, str. 325
  31. ^ A b Slavík, Benedikt. "Spojka zbabělců drahokamů", Časy, 28. července 2006, s. 34
  32. ^ Morgan, Terry. „Dnes v 8:30“, Odrůda, 5. listopadu 2007
  33. ^ „Noël Coward Dnes v 8:30 série začala s náhledy Krátká setkání v divadle festivalu Shaw ", Divadlo Shaw Festival '09. Citováno 2. dubna 2020
  34. ^ Belcher, David. „Kartáčování jejich zbabělce v Kanadě“. The New York Times, 17. srpna 2009
  35. ^ A b „Dnes v 8:30“ Průvodce britským divadlem. Citováno 1. dubna 2020
  36. ^ A b „Dnes v 8:30“, Jermyn Street Theatre. Citováno 1. dubna 2020
  37. ^ „Ruce přes moře“, BBC genom. Citováno 2. dubna 2020.
  38. ^ Krov, Lynne. "Dnes v 8:30", Časy, 15. dubna 1991
  39. ^ „Dnes v 8:30“, BBC genom. Citováno 2. dubna 2020

Zdroje

  • Castle, Charles (1972). Noël. Londýn: W H Allen. ISBN  978-0-491-00534-0.
  • Coward, Noël (1979). Hry: 3. Londýn: Methuen. ISBN  978-0-413-46100-1.
  • Hoare, Philip (1995). Noël Coward, Životopis. Londýn: Sinclair-Stevenson. ISBN  978-1-4081-0675-4.
  • Morley, Sheridan (1974) [1969]. Talent pobavit. London: Penguin. ISBN  978-0-14-003863-7.
  • Morley, Sheridan (1999). "Úvod". Coward: Hraje 7. Londýn: Bloomsbury. ISBN  978-0-4137-3400-6.
  • Morley, Sheridan (2005). Noël Coward. London: Haus Publishing. ISBN  978-1-90-434188-8.