Gyorin - Gyorin

Gyorin (rozsvícený „sousedské vztahy“) byl a neo-konfuciánský termín vyvinutý v Joseon Korea. Účelem tohoto pojmu bylo identifikovat a charakterizovat diplomatickou politiku, která navazuje a udržuje přátelské vztahy se sousedními státy. Byl vykládán a chápán v tandemu s následným výrazem, kterým byl sadae nebo „sloužící velké“ politice vůči Imperiální Čína.^[1]

Konfuciánské učení přispělo ke vzniku gyorin a sadae jako rituální, koncepční a normativní rámce pro budování interakcí a politického rozhodování.^[2]

Nadnárodní zahraniční politika

Odůvodnění vyjádřené gyorin byl aplikován na nadnárodní zahraniční politiku.^[3] Odborné psaní o dynastii Joseonů se obvykle zaměřuje na diplomatické vztahy s Čínou a Japonsko, ale zprostředkující povaha gyorin důležité byly také kontakty - například diplomatické a obchodní kontakty Joseon-Ryukyuan.^[4] Vyslanci z Ryūkyū království byly přijaty uživatelem Taejo z Joseonu v roce 1392, 1394 a 1397. Siam vyslal v roce 1393 vyslance na Taejův dvůr.^[5]

Dlouhodobý, strategický gyorin politika hrála v bilaterální diplomacie a obchodní jednání s Jurchen, Japonsko, království Ryūkyū, Siam a další.^[6] Diplomatická a obchodní politika byla v průběhu času vnímána Joseonovými partnery jako tradiční dveře, kterými byly rozpoznávány trendy v neokonfucionských filozofických principech.^[7]

Joseonské království vyvinulo veškeré úsilí k udržení přátelských dvoustranných vztahů s Čínou z důvodů souvisejících s oběma realpolitik a idealističtější konfuciánský světonázor, ve kterém byla Čína považována za střed konfuciánského morálního vesmíru.^[8] Joseonova diplomacie nebyla o nic méně vědomá a citlivá realpolitik při provádění gyorin politika.

Jedinečná povaha gyorin dvoustranné diplomatické výměny se vyvinuly z koncepčního rámce vyvinutého Číňany. Teoretické modely by se postupně upravovaly, aby odrážely vývoj jedinečného vztahu.^[9]

Viz také

• Joseonova diplomacie
• Neokonfucianismus

Poznámky

Reference

• Goodrich, Luther Carrington a Zhaoying Fang. (1976). Slovník biografie Ming, 1368-1644 (明代 名人 傳), sv. Já; Slovník biografie Ming, 1368-1644 (明代 名人 傳), sv. II. New York: Columbia University Press. ISBN  978-0-231-03801-0; ISBN  978-0-231-03833-1; OCLC 1622199
• Kang, Etsuko Hae-jin. (1997). Diplomacie a ideologie v japonsko-korejských vztazích: od patnáctého do osmnáctého století. Basingstoke, Hampshire; Macmillana. ISBN  978-0-312-17370-8; OCLC  243874305
• Kang, Jae-eun a Suzanne Lee. (2006). Země učenců: Dva tisíce let korejského konfucianismu. Paramus, New Jersey: Homa & Sekey Books. ISBN  978-1-931907-37-8; OCLC 60931394
• Kim, Chun-Gil. (2005). Dějiny Koreje. Westport, Connecticut: Greenwood Publishing Group. ISBN  978-0-313-33296-8; ISBN  978-0-313-03853-2; OCLC  217866287
• Mansourov, Alexandre Y. „Kvetou květiny bez vůně? Korejsko-čínské vztahy,“ Harvard Asia Quarterly (Jaro 2009).
• Oh, Youngkyo. „Stav výzkumu v pozdním období dynastie Choson,“ Univerzita Yonsei.
• Steben, Barry D. „Přenos neo-konfucianismu na ostrovy Rjúkjú (Liuqiu) a jeho historický význam: rituál a oprava jmen v poli bipolární autority,“^{[trvalý mrtvý odkaz ]} Singapurská národní univerzita.
• Toby, Ronald P. (1991). Stát a diplomacie v raném novověku: Asie ve vývoji Tokugawa Bakufu. Stanford: Press Stanford University. ISBN  978-0-8047-1951-3