Gustava Aigner - Gustava Aigner - Wikipedia

Gustava Kahler
rozená Aigner
narozený
Hollis Dow Hedberg

(1906-04-29)29.dubna 1906
Salzburg
Zemřel22. března 1987(1987-03-22) (ve věku 80)
Manžel (y)Franz Kahler
Děti3 dcery

Gustava Kahler, roz Aigner, (29 dubna 1906 - 22 března 1987) byl Rakušan geolog a paleontolog. Ona byla známá zejména pro její práci s Franz Heritsch a se svým manželem Franzem Kahlerem. Jako uznání za její objev graptolity na severu šedá zóna, její bývalá spolužačka Ida Peltzmann, pojmenovala pro ni dva druhy.[1]

Život a kariéra

Gustava Aigner se narodil 29. dubna 1906 v Salcburku. Její rodiče byli Gustav Aigner, právník, a Maria, rozená Melblerová.[1] Vystudovala Mädchen-Reform-Realgymnasium a poté studovala geologii, paleontologii, mineralogii a petrografii na University of Graz. Byla teprve druhou ženou, která studovala geologii na rakouské univerzitě.[1] Titul PhD získala v červenci 1929, když jí bylo pouhých 23 let,[1] s disertační práce s názvem „Die Productiden des Karbons von Nötsch im Gailtal“.[1] Její disertační práce jako první odrážela přesměrování studia v oboru směrem od mineralogie a krystalografie a směrem k stratigrafie a paleontologie.[1]

Poté pět let učila na Realgymnasium pro dívky v Salcburku. Původně plánovala studovat botanika; její zájem o geologii vyvolal Franz Heritsch V roce 1935 se provdala za bankéře Franz Kahler, Heritschův student geologie, který dokončil doktorát v roce 1931. Kahler pracoval jako geolog v Klagenfurt, v Norsko a nakonec dovnitř Korutany, kde byl v roce 1947 jmenován státním geologem.[1] Je spoluautorkou mnoha prací jak s Heritschem, tak se svým manželem, kterému pomáhala při systematickém studiu Fusulinida. Jejich studie a publikace pokrývaly pozdně paleozoickou stratigrafii Karnských Alp.[1][2] V roce 1937 Aigner a Kahler rozdělili rod Pseudoschwagerina do pěti podskupin; poté navrhli podrodové jméno, Zellia pro jednu ze skupin.[3] Po skončení roku druhá světová válka v roce 1945 ona a její manžel znovu zahájili svou kariéru a navázali spojení se světem.[1]

V červnu 1979 univerzita v Grazu slavnostně obnovila doktorát a Asociace akademiků jí byla udělena čestná známka.[1] V červnu 1980 ji poctil Verband der Akademikerinnen (Sdružení ženských vědkyň). Na počest jejího prvního objevu graptolity na severu Šedá zóna, její bývalá spolužačka Ida Peltzmann, pojmenovala pro ni dva druhy.[1]

Gustava Kahler-Aigner měl tři dcery; její první dcera se narodila v roce 1937. Podstoupila tři vážné operace a zemřela 22. března 1987 po dlouhé nemoci.[1]

Vybrané publikace

  • (1929) S Franzem Heritschem. „Cephalopoden aus dem Unterkarbon von Nötsch im Gailtal“. Mitteilungen der Naturwissenschaftlicher Verein für Steiermark, str. 43–50 (v němčině)
  • (1930) „Silurische Versteinerungen aus der Grauwackenzone bei Fieberbrunn“, Verhandlungen der Geologischen Bundes-Anstalt, s. 222–24 (v němčině)
  • (1931) S Franzem Heritschem. „Das Genus Isogramma im Carbon der Südalpen ". Österreichische Akademie der Wissenschaften. Mathematisch-Naturwissenschaftliche Klasse, Denkschriften 102 s. 303–16 OCLC  25306603 (v němčině)
  • (1937) S Franzem Heritschem. „Beitrage zur Kenntnis der Fusuliniden der Ostalpen“: Die Pseudoschwagerinen der Grenzlandbanke und des oberen Schwagerinenkalkes. Paleontographica 87(1-2): 1-44. pls. 1-3.[4] (v němčině)
  • (1937) S Franzem Heritschem. „Uber das Wirken der Klagenfurter Münze jako Montanbank des Kärntner Edelmetallbergbaus“ im 16. Jahrhundert. V: ZBHSW, Bd. 85, S. 334-337.[5] (v němčině)

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l Flügel, Helmut W. „Gustava Kahler-Aigner (1906–1987)“ (PDF). Naturwissenschaftlicher Verein für Kärnten, Oberösterreichisches Landesmuseum. Archivovány od originál (PDF) dne 5. listopadu 2014. Citováno 21. června 2013.
  2. ^ Jongmans, W. J. Compte Rendu. Deuxieme Congres pour l'avancement des etudes de stratigraphie Carbonifere. Heerlen, září 1935. Tome 1. Alexander Doweld. p. 483. Citováno 23. června 2013.
  3. ^ Japonský žurnál geologie a geografie. Vědecká rada Japonska. 1939. str. 72. Citováno 23. června 2013.
  4. ^ Kauffman, Erle Galen (1977). Koncepty a metody biostratigrafie. Dowden, Hutchinson & Ross. p. 596. ISBN  978-0-87933-246-4.
  5. ^ Henschke, Ekkehard (1975). Landesherrschaft und Bergbauwirtschaft .: Zur Wirtschafts- und Verwaltungsgeschichte des Oberharzer Bergbaugebietes im 16. und 17. Jahrhundert. Duncker & Humblot. str. 159–. ISBN  978-3-428-43124-3.