Guila-Clara Kessous - Guila-Clara Kessous
 | tento článek příliš spoléhá na Reference na primární zdroje. (Červenec 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Guila Clara Kessous je francouzská umělkyně v oblasti lidských práv a akademický. Byla nominována Umělec UNESCO pro mír za její obětavost v oblasti umění a lidských práv a Rytíř umění a literatury podle Francouzské ministerstvo kultury za práci na vlivu francouzské kultury v zámoří.[1]
Akademická práce
Kessous má doktorát z etiky a Estetika, MBA v kulturním podnikání a MA ve srovnání Dramaturgie, Kino, a Pedagogika.[1]
Vytvořila učební plán "Divadlo a lidská práva" na Pařížský institut politických studií (Sciences Po) a učil program na Carr Center z Škola vlády Johna F. Kennedyho na Harvardská Univerzita. Učila také na jiných institucích včetně Bostonská univerzita, Oxfordská univerzita, University of Geneva, Ecole Normale Supérieure, Alliance Françaises, Wiesel Institute a Konzervatoř v Petrohradě.[1]
Na Harvardské univerzitě byla nominována na „Fashion Ambassador“ a získala dvě ocenění za vynikající výuku na Harvardově univerzitě Derek Bok Centrum.[1]
Je spolupracovnicí výzkumného pracovníka v Francouzské národní centrum pro vědecký výzkum Laboratoř ARIAS a má postdoktorské stipendium od Nadace pro mezináboženský a mezikulturní výzkum a dialog na univerzitě v Ženevě.[1]
Umělecké dílo
Představuje drama jako sociálně uvědomělou reflexi prostupující mnoha aspekty společnosti a kultury. Její přístup k divadlu jako kulturní značce je mnohostranný. Profitovala ze svých amerických a evropských divadelních přístupů jako umělec, herečka, výzkumná pracovnice a učitelka díky spolupráci s dalšími režiséry a filmaři, včetně John Malkovich Jim Spruill, Labid Aziz, Michael Marmarinos, Patrick Jérôme, Daniel Mesguich, Laurent Laffargue a Jean Pierre Vincent. Koprodukovala a režírovala více než 20 představení se zvláštním důrazem na kostýmy (setkání s Jean Paul Gaultier na Festival d'Avignon v roce 2006).[1]
Měla příležitost spolupracovat s mnoha umělci a autory na divadelních pracích, které se primárně zabývají humanitárními a sociálními problémy Elie Wiesel, Marie NDiaye, Theodore Bikel, Marisa Berenson James Taylor, Marie-Christine Barrault, Jean Claude Grumberg, Enzo Cormann a Jean Paul Wenzel.[1]
Transponováním analytických technik do kina natočila sérii krátkých filmů prezentovaných na Festival v Cannes s názvem „Soukromá konverzace“ a „Sklená realita“.[1][2]