Zelená Itálie - Green Italy

Zelená Itálie

Zelená Itálie
Společní mluvčíAnnalisa Corrado
Carmine Maturo
Založený28. června 2013
IdeologieZelená politika
Politická poziceVelký stan
Poslanecká sněmovna
2 / 630
Senát
0 / 315
Evropský parlament
0 / 73
webová stránka
www.greenitalia.org

Zelená Itálie (italština: Zelená Itálie, GI) je zelená politická strana v Itálii.

Strana byla založena v červnu 2013 heterogenní skupinou politiků, zejména včetně Monica Frassoni (spolupracovník mluvčí Evropská strana zelených a bývalý nezávislý poslanec Evropského parlamentu Federace zelených ), Fabio Granata a Flavia Perina, Lidé svobody a Budoucnost a svoboda ), Roberto Della Seta a Francesco Ferrante (bývalí senátoři demokratická strana a bývalí vůdci Legambiente ), Marco Boato, Fiorello Cortiana a Anna Donati (bývalí zelení poslanci; Boato, bývalý Radikální, je stále aktivním členem této strany), stejně jako zelená ekonomika podnikatelé, intelektuálové a aktivisté.[1][2][3] Granata opustil večírek v listopadu 2017, aby se připojil Diventerà Bellissima pro Sicilské regionální volby v roce 2017.

Pro Volby do Evropského parlamentu 2014 strana pod jménem představila společné seznamy se Zelenými Zelená Itálie - evropští zelení.[4][5] Seznam získal pouhých 0,9% hlasů - a 6,0% mezi Italy v zahraničí.[6] V komunálních volbách Padova Francesco Fiore, člen národní rady GI,[3] na čtvrtém místě s 9,9% na čele občanského seznamu.[7]

V Volby do Evropského parlamentu 2019 strana probíhala společně s Federací zelených jako Zelená Evropa.

V roce 2019 Rossella Muroni, zástupce Liberi e Uguali a Elly Schleinová Připojte se také, viceprezident Emilia Romagna.

Dne 10. června 2020 náměstek a bývalý ministr školství, univerzity a výzkumu Lorenzo Fioramonti připojil se k večírku.

Vedení lidí

Reference

  1. ^ „Archivio Corriere della Sera“. archiviostorico.corriere.it.
  2. ^ „Ecologisti tornano con Green Italia“ „Puntiamo a prossime elezioni“ - Repubblica.it “. 27. června 2013.
  3. ^ A b „Chi siamo“.
  4. ^ „Archivio Corriere della Sera“. archiviostorico.corriere.it.
  5. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2014-04-23. Citováno 2014-04-23.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  6. ^ "::: Ministero dell'Interno ::: Archivio Storico delle Elezioni". elezioni.interno.it.
  7. ^ "::: Ministero dell'Interno ::: Archivio Storico delle Elezioni". elezioni.interno.it.

externí odkazy