Řecko-římský účes - Greco-Roman hairstyle
V nejranějších dobách nosili Řekové vlasy kome (dlouhý), a tedy Homere neustále jim volá karekomoontes.
Tato starodávná praxe byla zachována Sparťané po mnoho staletí. Sparťanští chlapci měli vždy ostříhané vlasy dost krátké (en chroi keirontes);[1] ale jakmile dosáhli věku puberty, nechali to růst dlouho. Chlubili se svými vlasy a označovali je za nejlevnější ozdoby (kosmon adapanotatos), a před tím, než šli do bitvy, je česali a oblékali se zvláštní péčí, v jakém aktu Leonidas a jeho následovníci byli objeveni perským špiónem před bitva u Thermopyl.[2] Zdá se, že obojí Spartan muži a ženy si svázali vlasy uzlem přes temeno hlavy.[3] Později Sparťané opustili tento starodávný zvyk a měli krátké vlasy, a proto někteří autoři tuto praxi mylně přisuzovali dřívějšímu období.[4]
Zvyk Athéňané byl jiný. V dětství nosili dlouhé vlasy a po dosažení puberty je ostříhali. Odřezávání vlasů, které se vždy dělo, když se z něj stal chlapec ephebus byl slavnostní akt, kterého se zúčastnili náboženské obřady. A popíjení byl poprvé nabídnut Heracles, který byl volán oinisteria nebo oinesterie;[5] a vlasy po odříznutí byly zasvěceny nějakému božstvu, obvykle a říční bůh.[6] Byla to velmi starodávná praxe Delphi provést tento obřad, a prý tak učinil Theseus.[7]
Ephebi jsou vždy zastoupeni na uměleckých dílech s vlasy velmi krátkými, a tak je nosili také sportovci.[8] Když Athéňané přešli do věku mužství, nechali si znovu dorůst vlasy. Ve starověku v Aténách byly vlasy stočeny do jakési uzliny na temeni hlavy a připevněny zlatými sponami ve tvaru kobylky. Tento způsob nošení vlasů, který byl nazýván krobylos, vyšel těsně před časem Thucydides.[9] Aténské ženy také nosily vlasy stejným způsobem, který byl v jejich případě nazýván korymbos.[10]
Na vázách byly hlavy žen nejčastěji zobrazovány pokryté jakousi kapelou nebo čepicí sítě. Z těchto kostek byl jeden povolán kredemnos, což byl široký pás přes čelo, někdy vyrobený z kovu a někdy z kůže, zdobený zlatem; k tomu jméno stlengis byl také uveden a zdá se, že byl téměř stejný jako ampyx. Ale nejběžnější druh pokrývky hlavy pro ženy se nazýval obecným názvem cecryphalus, a to bylo rozděleno do tří druhů cecryphalus, saccus a mitra. Kekryphalos, v užším smyslu, byl caul nebo coif sítě, odpovídající latině retikulum. Bylo nošeno během dne i noci a pokračovalo v používání od nejstarších dob až po současnost. Zmínil to Homer,[11] a stále se nosí v Itálii a Španělsku.
Tyto síťky do vlasů byly často vyrobeny ze zlatých nití,[12] někdy z hedvábí,[13] nebo Elean Byssus,[14] a pravděpodobně i z jiných materiálů, o kterých se starověcí autoři nezmínili. Byly povolány osoby, které tyto sítě vyrobily kekryphaloplokoi.[15] Ženy s tímto druhem pokrývky hlavy se často vyskytují na obrazech nalezených v Pompejích, z nichž jeden je převzat z předchozího střihu představujícího ženu Coa Vestis (Coan tkanina).[16]
The sakkos a mitra byly naopak vyrobeny z blízkých materiálů. Sakové pokrývali hlavu úplně jako pytel nebo tašku; byla vyrobena z různých materiálů, jako je hedvábí, byssus a vlna.[17] Někdy, alespoň u Římanů, byl ke stejnému účelu použit měchýř.[18] The mitra byl široký pás látky různých barev, který byl navinut kolem vlasů a byl nošen různými způsoby. Původně to byla východní pokrývka hlavy, a lze ji tedy srovnávat s moderní turban. Někdy se o něm mluví jako o charakteristice Phrygians.[19] Nosili jej však také Řekové a Polygnotus je údajně první, kdo maloval řecké ženy mitrae.[20] Říman calantica nebo calvatica říká se Servius[21] byli stejní jako mitra, ale v úryvku Digestu[22] jsou zmíněny, jako by byly odlišné.
Pokud jde o Římany, kromě toho obecného kóma najdeme také následující slova označující vlasy: capillus, Caesary, Crines, Cincinnus a cirrus, poslední dvě slova se používají k označení zvlněných vlasů. V raných dobách nosili Římané vlasy dlouhé, jak je znázorněno v nejstarších sochách ve věku Varro,[23] a tudíž Římané z Augustanský věk označili své předky intonsi[24] a capillati.[25] Ale po zavedení holiči do Itálie se stalo zvykem nosit krátké vlasy. I ženy původně oblékaly vlasy velmi jednoduše, ale v srpnovém období přišla do módy řada různých pokrývek hlavy, z nichž mnohé popisuje Ovid.[26] Někdy byly tyto pokrývky hlavy zvýšeny do velké výšky řadami falešných kadeří.[27]
Oblékání vlasů římské dámy v tomto období bylo nejdůležitější záležitostí. Římské dámy tomu věnovaly tolik pozornosti, že si pro tento účel nechaly otroky, nazývané ornatrix, a nechaly je poučit mistrem v oboru.[28] Většinu výše zmíněných řeckých pokrývek hlavy nosily také římské dámy; ale mitrae Zdá se, že byli omezeni na prostitutky.[29] Jedním z nejjednodušších způsobů nošení vlasů bylo umožnit jim padat do kadeří za sebou a omezovat je pouze páskou obklopující hlavu. Další oblíbený plán byl pletení vlasy a poté je připevněte pomocí velký kolík.
Falešné vlasy nebo paruky nosili Řekové i Římané.[30] U obou národů byly ve starověku vlasy ostříhané těsně ve smutku (funus ); a mezi oběma otroky měli ostříhané vlasy jako znamení otroctví.[31]
Viz také
- Chignon (účes)
- Historické křesťanské účesy
- Římské účesy
- Oblečení ve starověkém Řecku
- Oblečení ve starém Římě
Reference
- ^ Plut. Lyc. 16
- ^ Herodes, vii. 208, 209.
- ^ Comp. Aristoph. Lys. 1316, s Hor. Carm. ii. 11, v compium Lacenae more comas religata nodum. Miiller, Dor. iv. 3. § 1.
- ^ Pánve. vii. 14. § 2; Philostr. Vit. Apollón. iii. 15. str. 106, ed. Olear .; Pinta. Ale. 23.
- ^ Hesych. a Phot. s. proti.
- ^ Aischyle. Chotpli. 6; Paus. i. 37. §2.
- ^ Plut. Kravaty. 5; Theophr. Char. 21.
- ^ Lucian, zemřel. Mer. 5.
- ^ Thucydides i. 6.
- ^ Vidět James Millingen (Peintures Antiques, deska 40). Slovo corymbium je používán v podobném smyslu Petronius.
- ^ II. xxii. 469
- ^ Juv. ii. 96; Petron. 67.
- ^ Salmas. Eocerc. inzerát Solin. p. 3,92.
- ^ Paus. vii. 21. § 7.
- ^ Pollux, vii. 179.
- ^ Museo Borlon. sv. viii. p. 5.
- ^ Comp. Aristoph. Tltcsin. 257.
- ^ Mart. viii. 33. 19.
- ^ Herodes, i. 195, vii. 62; Virg. Aen. ix. 616, 617; Juv. iii. 66.
- ^ Plin. //. N. xxxv. 9. s. 35.
- ^ ad Virg, Aen. ix. 616.
- ^ 34. tit. 2. s. 25. § 10.
- ^ De lie Rust. ii. 11. § 10.
- ^ Ov. Rychle. ii. 30
- ^ Juv. vi. 30.
- ^ de Art. Dopoledne. iii. 136 atd.
- ^ Juv. So vi. 502.
- ^ Ov. de Art. Dopoledne. iii. 239; Lůj. Claud. 40; Kopat. 32. tit. 1. s. 65.
- ^ Juv. iii. 66.
- ^ Viz např. Juv. vi. 120.
- ^ Aristoph. Aves, 911; Rostlina. Ampli. i. ]. 306; Decker, Ckaricles, sv. ii. p. 380, atd .; Bottiger, Sabina, sv. i. p. 138 atd.
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Smith, William, vyd. (1870). Slovník řeckých a římských starožitností. Londýn: John Murray. Chybějící nebo prázdný | název =
(Pomoc)