Gianluca Bocchi - Gianluca Bocchi - Wikipedia
 | Tento životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření. (Březen 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Gianluca Bocchi | |
|---|---|
 | |
| narozený | 19. prosince 1954 Milán, Itálie |
| Éra | Filozofie 20. století |
| Kraj | Západní filozofie |
| Škola | Epistemologie složitosti |
Gianluca Bocchi (19. prosince 1954) je italština filozof.
Život
Gianluca Bocchi studoval na Filozofii Filozofii University of Milan kde promoval v Filozofie vědy v roce 1978 projednávání disertační práce s názvem „Podmínky a pravidla v kontextu současné vědecké epistemologie“ (školitelé: Ludwig Geymonat a Giulio Giorello Od roku 1983 do roku 1988 vyučoval filozofii a pracoval jako vědecký pracovník na Univerzitě Palackého v Olomouci Fakulta psychologie a pedagogických věd z University of Geneva, pokračující ve výzkumu ve vědeckém týmu koordinovaném Alberto Munari, jeden z hlavních představitelů piagetovské školy genetické epistemologie; a intenzivně spolupracoval s Edgar Morin v Paříž na témata složitosti a komplexního myšlení.
Funguje
Kromě akademických výzkumných a pedagogických aktivit na univerzitě pracuje také jako autor, lektor, vědecký konzultant a trenér. Pracoval jako projektový manažer a vědecký trenér v řadě vzdělávacích projektů propagovaných předními italskými společnostmi (např Omnitel, ISVOR-FIAT, Telespazio, RAI, Unilever, ENEL, ENI, IBM, HP, Unicredit, Banca Intesa, Banca Mediolanum, Publitalia atd.), jakož i v rámci vzdělávacích kurzů pro učitele, psychoterapeuty a manažery „lidských systémů“. Přednášel řadu lektorů a seminářů na různých postgraduálních magisterských kurzech a spolupracoval zejména s TSM-Trento School of Management. Přednášel a rozsáhle přednášel pro manažerské publikum o politické a kulturní mezinárodní krajině ve věku globalizace; o lidské evoluci; na vědecká a filozofická témata složitost a změna (jak nám porozumění vzorům změn v přirozené a lidské historii může pomoci čelit všudypřítomné výzvě změny v lidských organizacích).
Vedl řadu „studijních cest“, zejména do Berlín a USA, věnované manažerům a studentům a zejména v oblasti inovací a identity. Zejména v současné době organizuje „studijní cesty“ (Berlín, Istanbul, Praha, Lisabon ) jménem sekce věnované vzdělávání a práci Italů Provincie Trentino (Formazione e Lavoro della Provincia di Trento) a jménem Federace bank italského regionu „Trentino“ (Federazione delle Casse Rurali del Trentino). V letech 2009 a 2010 se různé skupiny studentů z univerzity v Bergamu zúčastnily „studijních cest“ do Berlína a Stockholmu.
Gianluca Bocchi je v současné době profesorem na Bergamská univerzita, Itálie, Katedra humanitních a sociálních věd, kde vyučuje Filozofie věd, Globální historie a Globální vědy. Jeho kurzy se zabývají epistemologickými otázkami týkajícími se věd o živé přírodě, dějinami a hlavními kontroverzemi v rámci tradice evolučních studií, současným významným vývojem ve vědách komplexních systémů, filozofickou otázkou identity, vztahem mezi přírodními a humanitními vědami, epistemologickou refekcí pokud jde o historii i geografii. V současné době je také ředitelem Centra pro výzkum složitosti (CE.R.CO ) na univerzitě v Bergamu, kde se výzkumné aktivity věnují teoriím, výzkumům a praktikám týkajícím se komplexních systémů v humanitních, sociálních a přírodních vědách. Je také vědecky odpovědný za projekt University of Bergamo v rámci projektu EU 7FP „Bordering, Political Landscapes and Social Arenas: Potentials and Challenges of Evolution Border Concepts in the Post-Cold War World“ (zkratka EUBORDERSCAPES, 2012/2016).
Kromě své role profesora na univerzitě v Bergamu vyučuje Gianluca Bocchi také globální historii a dohlíží na doktorandy a kolegy z PostDoc v rámci doktorského programu antropologie a epistemologie složitosti. V letech 2002 až 2006 byl také vědeckým koordinátorem doktorského programu v antropologii a epistemologii složitosti. Gianluca Bocchi zavedl v Itálii studie složitosti s objemem La sfida della complessità (s Mauro Ceruti, Feltrinelli, 1985), která se zaměřuje na měnící se paradigmata věd v současné době a také na počet způsobů, které si lidské bytosti osvojují na celém světě. S Mauro Ceruti a Edgar Morin, je autorem knihy L’Europa nell’era planetaria (Sperling & Kupfer, 1991), kde autoři uvažují o složité problematice společného bydlení různých lidí a národů v Evropa 90. let a o hlavních trendech světové historie na začátku nového tisíciletí. V roce 1993 vydal Origini di Storie (Mauro Ceruti, Feltrinelli), ve kterém se autoři pokoušejí zkoumat složité vztahy mezi vědou, historií a mýty, přičemž se zaměřují zejména na obrazy biologického vývoje i na vývoj přírodních a lidských dějin v současných vědách. S Mauro Ceruti také publikoval Solidarietà o barbarie. L’Europa delle diversità contro la pulizia etnica (Raffaello Cortina, 1994), který chce být jakousi příručkou pro občany nové Evropy, jak píše Edgar Morin v předmluvě ke knize, a to předložením kritické analýzy historických kořenů Evropská civilizace a evropských národů ve světle hlavních událostí současnosti, které jsou tak ambivalentní a zároveň plné konstruktivního a dekonstrukčního potenciálu. V roce 2001 redigoval s Mauro Ceruti svazek Le radici prime dell’Europa (Bruno Mondadori), interdisciplinární sbírka nejdůležitějších úvah (většinou genetických, lingvistických a archeologických), které nám umožňují rekonstruovat dlouhodobou evropskou historii odkazující zejména na migrační trasy (lidí a kultur), které proběhlo přes kontinent. V tomto svazku je zvláštní pozornost věnována také problematice etnických identit v Evropě jak v minulosti, tak v současnosti. Další zajímavá kniha o počátcích západní civilizace a světových dějinách je Origini della scrittura. Genealogie di un’invenzione (s Mauro Ceruti, Raffaello Cortina, 2002). V roce 2004 napsal knihu Educazione e Globalizzazione (s Mauro Ceruti, Raffaello Cortina ), kde autoři navrhují způsob, jak reformovat národní vzdělávací systém s přihlédnutím k zásadním změnám, ke kterým dochází jak v mezinárodních geopolitických a geoekonomických scénářích, tak ve formách a obsahu našich znalostních nástrojů pro jejich tlumočení. V roce 2009 vydal knihu Una e molteplice. Ripensare l’Europa (s Mauro Ceruti, Raffaello Cortina), pokus o zvážení jak kritických aspektů, tak budoucích příležitostí zapsaných v historii současného evropského kontinentu i v nejnovějším vývoji Evropská unie, 20 let po pádu Berlínské zdi v roce 1989. V roce 2013 vydal knihu Le vie della formazione. Creatività, innovazione, complessità (s Francescem Varaninim, Guerinim).
Jedno z hlavních ohnisek současného vědeckého výzkumu Gianluca Bocchiho je věnováno epistemologickým otázkám, které vyvstávají pro biologické a evoluční vědy, v době, kdy dochází k množení empirických a někdy velmi překvapivých výsledků týkajících se našich znalostí živých systémů: potřebují nový filozofický rámec, aby byly relevantní pro náš dotaz týkající se člověka, přírody a společnosti. Dalšími hlavními současnými oblastmi vyšetřování při výslechu Gianluca Bocchiho jsou: globální historie a lidská evoluce; paradigmatické změny ve způsobu vidění a představování světa současnými vědami; interakce, střety a hybridizace kultur; kulturní stratifikace, hranice měst a strategie plánování v současných evropských městech; sociální trendy a institucionální reakce v politických evropských systémech; počátky a vývoj národních a etnických identit; politika a řízení globalizace; vztah mezi vznikajícími technologiemi a lidskými identitami; vypracování nového filozofického pohledu na změnu spojujících modelů vyvinutých v přírodních a humanitních vědách; filosofické důsledky rychle rostoucích „věd umělých“ (syntetická biologie plus robotika).
Gianluca Bocchi se zúčastnil a uspořádal řadu mezinárodních interdisciplinárních konferencí jako koordinátor a člen vědecké komise a překládal a redigoval italské vydání mnoha knih o epistemologii, filozofii vědy, evolučních studiích a teoriích složitosti (Ilya Prigogine, Edgar Morin, Niles Eldredge, Ervin Laszlo ).
Byl jedním ze zakladatelů a členů redakční rady interdisciplinárních vědeckých časopisů zabývajících se vědeckými a filozofickými problémy: La Casa di Dedalo, Oikos a Pluriverso. Biblioteca di idee per una civiltà planetaria.
Vybraná bibliografie
- Disordine e costruzione. Un’interpretazione epistemologica dell’opera di Jean Piaget (s M. Ceruti), Milan, Feltrinelli, 1981.
- Modi di pensare postdarwiniani. Saggio sul pluralismo evolutivo (s M. Ceruti), Bari, Dedalo, 1984.
- La sfida della complessità, (s M. Ceruti), Milan, Feltrinelli, 1985.
- Neoprávněné zahájení, (M. Ceruti a E. Morin), Seuil, Paříž, 1991.
- L’Europa nell’era planetaria, (M. Ceruti a E. Morin), Milan, Sperling a Kupfer, 1991.
- Origini di Storie, (s M. Ceruti), Milano, Feltrinelli, 1993.
- La formazione come costruzione di nuovi mondi, Řím, Formez-Censis, 1993.
- Solidarietà o barbarie. L’Europa delle diversità contro la pulizia etnica, (s M. Ceruti) Milan, Raffaello Cortina, 1994.
- Origini della scrittura. Genealogie di un’invenzione, (s M. Ceruti), Milán, Bruno Mondadori, 2002.
- Educazione e globalizzazione, (s M. Ceruti), Milán, Raffaello Cortina, 2004.
- Una e molteplice. Ripensare l’Europa, (s M. Ceruti), Milán, Tropea, 2009.
- Le città di Berlino, (s Laurou Petersovou), Università di Bologna, 2009.
- Le vie della formazione. Creatività, innovazione, complessità, (s Francescem Varaninim), Milan, Guerini, 2013.
