Giacinto Macripodari - Giacinto Macripodari

Yakinthos Makrypodaris
Makripodarský řecký biskup Skopje 1651.JPG
Portrét Giacinto Macripodari z roku 1651
Další příspěvkyCsanadský biskup, Titulární biskup ve Skopje[1]
Objednávky
Vysvěcení1645
Zasvěcení1668
Osobní údaje
Rodné jménoYakinthos Makrypodaris
narozenýC. 1610
Chios, Řecko
Zemřel30. července 1672 (ve věku 61–62)
Národnostřecký[2]
Označenířímský katolík
obsazeníKněz, mnich, spisovatel

Giacinto Macripodari (řecký: Υάκινθος Μακρυποδάρης, Yakinthos Makrypodaris, maďarský: Jácint Ferenc Makripodári, latinský: Hyacinthus Macripodarius, rumunština: Giacinto Ischiota[3] C. 1610 - 1672), O.P. bylo v 17. století řecký vědec a Dominikán mnich. V roce byl dominikánským misionářem Moldávie a byl biskupem Skopje (1645 - 1649), opatrovnický kánon Ostřihom a Csanádský biskup. Jeho kázání měla velký úspěch v obou řecký a italština.[3]

Životopis

Giacinto Macripodari byl a řecký[2][3][4] narozený na egejském ostrově Chios, která byla součástí Osmanská říše v té době, v roce 1610. Jeho rodina byla katolík a během svého mládí cestoval do zámoří, aby se dále vzdělával. V letech 1632 až 1636 studoval na teologické škole v Paříž.[3] Po ukončení studia odcestoval Macripodari zpět do rodného Chiosu, kde se stal vikář a učil v dominikánském klášteře.[3]

O několik let později se učený Macripodari přestěhoval do křesťanské čtvrti hlavního města Osmanské říše, Konstantinopol, kde se brzy stal vikářem dominikánského kláštera. Jeho kázání měla skvělé výsledky jak v řečtině, tak v italštině. V roce 1645 se Macripodari stal vyznavač Němce vyslanec Konstantinopoli Alexandrovi von Greiffenklau toto sdružení a podpora nakonec pomohly podpořit jeho kariéru.

Macripodari byl následně jmenován správcem kánonu Ostřihom v roce 1645. Odcestoval do Vídeň kde Ferdinand III., Císař svaté říše římské jmenoval jej jako titulární biskup z Skopje,[3][4] funkci zastával od 29. července 1645 do 1649.[1][4][5] Následně se Macripodari snažil získat řádné biskupské sídlo. Přestěhoval se do Moldávie v roce 1646, kde pobýval Jassy, jeho hlavní město. V roce 1658 byl jmenován Leopold I., svatý římský císař tak jako Csanádský biskup.[1] On pokračoval sloužit až do 2. května 1668.[1] Makripodari se poté přestěhoval do Nagyszombat kde byl asistentem biskupa Ostřihomský arcibiskup. Makripodari zemřel v roce 1672.

Reference

  1. ^ A b C d Dominikáni. Provincia romana (1942). Memorie domenicane, svazky 59-63. Convento di S Maria Novella. p. 35. GIACINTO MACRIPODARI - Vescovo di Skoplje, nominato dal re d'Ungheria, 1645, luglio 29; Conferencemato dalla SS. 1649, ott. 11- Vescovo di Csanàd, nominato dal re 1658, febbr. 27; Conferencemato dalla SS. dopo il 2 maggio 1668. - Archivum FF.
  2. ^ A b Ehrenpreis, Stefan; Schilling, Heinz (2007). Wege der Neuzeit: Festschrift für Heinz Schilling zum 65. Geburtstag. Duncker & Humblot. p. 234. ISBN  3428123948. ... Bischof Giacinto Macripodari war ein griechischer Dominikanermönch von der Insel Chios. . Da er als Untertan des Sultans geboren worden war, konnte er ungehindert durch Türkisch-Ungarn reisen. [Překlad: Biskup Giacinto Macripodari byl řecký mnich dominikánského řádu z ostrova Chios. Jelikož se narodil jako předmět sultána, mohl svobodně cestovat po turecko-uherské říši.]
  3. ^ A b C d E F Tóth, István György. Mise a misionáři mezi maďarskými Csángó v Moldavsku v 17. století (PDF). str. 145–147. Dominikán Giacinto Macripodari, budoucí biskup Csanád, byl jedním z nejzajímavějších dominikánských misionářů v Moldávii. Macripodari se narodil na ostrově Chios pod osmanskou nadvládou na počátku 1610s, v důsledku čehož ho moldavské zdroje často označují jako Giacinto Ischiota. Čtyři roky studoval teologii v Paříži, mezi lety 1632 a 1636. Poté se stal vikářem a učil v dominikánském klášteře Chios. Následně pracoval v křesťanské čtvrti Istanbulu jako vikář dominikánského kláštera. Jeho kázání měla velký úspěch jak v řečtině, tak v italštině. Učený Macripodari se stal zpovědníkem Alexandra von Greiffenklau, císařského vyslance v Konstantinopoli, v roce 1645. Toto spojení a pomoc poskytly impuls pro jeho kariéru a pomohly mu pokořit. V roce 1645, přestože stále žil v Konstantinopoli, byl jmenován opatrovníkem ostřihomského kánonu. Ve stejném roce přijel do Vídně a král Ferdinand III. Jej na přímluvu istanbulského vyslance, biskupa makedonského Skopje, nominoval… Několikrát cestoval do Polska - podle jeho františkánských oponentů obchodoval s různým zbožím. Macripodari pravděpodobně dobře věděl, že i když měl podporu (přirozeně řeckého pravoslavného) vyznavače Vojvode Lupu Vazula, na dvoře vojvoda by bez dárků nic nedosáhl. Kromě toho je pravděpodobné, že chtěl získat titul biskupa z Bákó od polského krále, moldavského poddaného. Mnozí podpořili plán Macripodariho stát se biskupem v Bákó, včetně samotného vojvoda. Mezi bojary a obchodníky dvora bylo mnoho Řeků, kteří, i když byli pravoslavní, vycházeli dobře s řeckým kolegou Chianem Macripodarim.
  4. ^ A b C Bahlcke, Joachim (2005). Ungarischer Episkopat und österreichische Monarchie: Von einer Partnerschaft zur Konfrontation (1686-1790). Franz Steiner Verlag. str. 104–105. ISBN  3515087648. Im Fall des Graner Domherm Hiacynth Macripodari etwa, den Ferdinand III. Im Juli 1645 zum Titularbischof von Skopje emannt hatte, kam es in Rom… Im Januar 1647 und im April 1649 emeuerte der Konig die Nomination auf Bitten und Drangen des griechischen Dominikaners,… Erst danach leitete Kardinal Girolamo Colonna den Informativprozeb fur Macripodarien spatter vom Heiligen Stuhl als Titularbichof von Skopje bestatigt und konsekriert wurde.
  5. ^ Hofmann, Georg (1934). Vescovadi cattolici della Grecia. Pont. Institutum Orientalium Studiorum. p. 34. OCLC  403482. Nell ‘Albania fu vescovo Giacinto Macripodari a SCOPIA (Uskub) 1649-1669.

externí odkazy