Gerhoh z Reichersbergu - Gerhoh of Reichersberg

Gerhoh z Reichersbergu (Latinský: Gerhohus Reicherspergensis. b. na Anketa 1093; d. na Reichersberg, 27. června 1169) byl jedním z nejvýznamnějších teologů Německa ve dvanáctém století. Byl probošt z Opatství Reichersberg a a Canon Regular.

Studoval na Freising, Moosburg, a Hildesheim. V roce 1119 biskup Hermann z Augsburgu zavolal jej jako "scholasticus" do katedrální škola toho města; krátce nato, přestože byl ještě jáhnem, z něj udělal kánon katedrála. Gerhoh postupně zaujal přísnější církevní postoj a nakonec se stáhl (1121) z simonální Biskupa Hermanna a uchýlil se do kláštera v Raitenbuch v Diecéze Freising. Po Konkordát červů (1122) Biskup Hermann byl smířen s legitimním papežem, Callistus II načež Gerhoh doprovázel biskupa na Lateránská rada z roku 1123. Po svém návratu z Řím Gerhoh rezonoval na svatořečení a se svým otcem a dvěma nevlastními bratry se připojil k Austinské kánony v Raitenbuch (1124).

Biskup Kuno z Ratisbonu vysvěcen na kněze v roce 1126 a dal mu farnost Cham, které později pod hrozbami odstoupil Hohenstaufen následovníků, které urazil Synoda ve Würzburgu v roce 1127. Vrátil se do Ratisbonu a v roce 1132 Konrád I. z Abensbergu, salcburský arcibiskup, jmenoval jej proboštem Reichersberga, k duchovní a hmotné výhodě tohoto kláštera. Arcibiskup Conrad ho několikrát poslal na zvláštní mise do Říma; v roce 1143 také doprovázel spolu s Arnold z Brescie Kardinál Guido di Castello z Santa Maria in Portico na jeho velvyslanectví Čechy a Morava.

Eugene III (1145–53) si Gerhoha velmi vážil; jeho vztahy s nástupci tohoto papeže byly méně příjemné. U příležitosti sporného papežské volby v roce 1159 (Alexander III a Viktor IV ) Gerhoh se postavil na stranu Alexandra III., Ale až po dlouhém váhání; pro tento čin na něj imperiální strana hleděla s nenávistí. Za odmítnutí podpory protipápeže byl arcibiskup Conrad v roce 1166 odsouzen k vyhoštění a klášter Reichersberg byl opakovaně napaden; Gerhoh sám byl nucen se uchýlit do letu a zemřel krátce po svém návratu do Reichersbergu.

Gerhoh byl reformátorem v duchu gregoriánský nápady. Zamířil zvláště a horlivě na reformu duchovenstva; zdálo se mu, že tohoto cíle nelze dosáhnout, dokud nebude obecně přijat společenský život.

Funguje

Gerhoh sestavil Annales Reicherspergenses (Annals of Reichersberg), které pokrývají roky 921–1167. Jeho žák, Magnus z Reichersbergu, pokračoval v nich dolů na 1195 a později spisovatelé přidali materiál až na 1279.

Jeho reformistické názory a jeho církevní politika jsou uvedeny v následujících pracích:

  • De ædificio Dei seu de studio et cura disciplinæ ecclesiasticæ (P.L., CXCIV, 1187–1336; Ernst Sackur, 136-202)
  • Tractatus adversus Simoniacos (P.L., 1335–1372; Sackur, 239–272; viz také Jaksch v Mittheilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung, VI [1885], 254-69)
  • Liber epistolaris ad Innocentium II. Pont. Max. de eo quis distet inter clericos sæculares et regulares (P.L., CXCIV, 1375–1420; Sackur, 202-239)
  • De novitatibus hujus sæculi ad Adrianum IV Papam (výběry v Grisar a v Sackur, 288-304).
  • důležité dílo napsané v roce 1162, Deigatione Anti-Christi libri III [výběr v P.L., CXCIV, 1443–1480; viz také Stülz v Archiv für österreichische Geschichte, XXII (1858), 127–188; výběry v Scheibelberger, viz níže; kniha, kterou dokončuji v Sackuru, 304–395]
  • De schismate ad cardinales [Mühlbacher v Archiv für österreichische Geschichte, XLVII (1871), 355–382; Sackur, 399-411]
  • jeho poslední práce je De quarta vigilia noctis [Oesterreichische Vierteljahresschrift für kath. Teologie X (1871), 565–606; Sackur, 503-525].

Jeho hlavní dílo odešel nedokončený, Commentarius v Psalmosu (P.L., CXCIII, 619–1814; CXCIV, 1-1066); nabízí mnoho zajímavého materiálu pro současnou historii. To platí zejména pro jeho komentář k Ps. lxiv, který se objevil samostatně jako Liber de korupto Ecclesiæ statu ad Eugenium III Papam (P.L., CXCIV, 9-120); Sackur, 439-92).

Existuje také řada polemických děl a dopisů proti Kristologické pohledy na Abelard, Gilbert de la Porrée a Bishop Eberhard z Bambergu; jiní se zabývají chybami Folmara, probošta z Triefenstein, na téma Svatá eucharistie.

Pravost Vitæ beatorum abbatum Formbacensium Berengeri et Wirntonis, O.S.B., obecně připisován Gerhohovi, je popřen Wattenbach. Migneovo vydání Gerhohových děl je chybné a neúplné. Ty jeho spisy, které jsou důležité pro studium dějin tohoto období, upravil Sackur v Monumenta Germaniæ Historica: Libelli de lite imperatorum et pontificum, III (Hanover, 1897), 131–525; také od Scheibelberger, Gerhohi Opera adhuc inedita (Linec, 1875).

Reference

  • Herbermann, Charles, ed. (1913). „Gerhoh z Reichersbergu“. Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company.
  • D. Van den Eynde, O. Van den Eynde, A. Rijmersdael, P. Classen, Opera inedita od Gerhoha z Reichersbergu
  • Damien Van den Eynde, L'Œuvre littéraire de Geroch de Reichersberg
  • Peter Classen, Gerhoch von Reichersberg
Uvedení zdroje