Georges Adda - Georges Adda
Georges Adda | |
---|---|
narozený | |
Zemřel | 28. září 2008 Tunis | (ve věku 92)
Národnost | Tuniský |
obsazení | Unijní aktivista |
Známý jako | Tuniský obecný odborový svaz; L'Avenir de la Tunisie |
Manžel (y) | Gladys Adda |
Děti | dva |
Georges Adda (arabština: جورج عدة) (22. září 1916 v Tunis - 28. září 2008 v Tunisu), byl a Tuniský politik a odborář a bývalý vůdce Tuniská komunistická strana.[1][2]
Životopis
Adda byla respektovanou postavou tuniské levé opozice.[3] Sám sebe popsal jako Antizionista Tuniský Žid.[1][3] Silně podporoval osvobození Palestina,[3] často prohlašuje svou podporu právům „mučednické populace v Palestině“.[1] Bojoval „za svobodu, demokracii a lidská práva“ a „za obranu spravedlivých věcí v Tunisku a ve světě“.[4] Byl také aktivní v boji za práva pracovníků v Tuniský obecný odborový svaz.[1]
Adda se stal členem tuniské komunistické strany (PCT) v roce 1934. Patřil ke skupině, která pokračovala v utajovaném boji po zatčení Neo-Destour a komunističtí vůdci v září 1934. Byl uvězněn francouzskými koloniálními úřady od září 1935 do dubna 1936. Jakmile byl uvězněn, byl 1. června 1936 nominován na národní konferenci strany jako zástupce generálního tajemníka a působil náčelník křídla komunistické mládeže.
V dubnu 1940 byl Adda uvázán v domácím vězení Zaghouan, pak v Béja kde zůstal až do 13. listopadu 1943, kdy uprchl do sousedního Alžírska.
Kolem roku 1944 se setkal Gladys který byl také aktivním členem komunistické strany. Také silně věřila v sociální spravedlnost a on se stal jejím druhým manželem. Pár měl dvojčata.[5]
Adda byl znovu zatčen v roce 1952 francouzskými koloniálními úřady as dalšími Destour a komunistickými vůdci byl poslán do vnitřního exilu v jižním Tunisku. Osvobozen byl až v roce 1955. O tomto období později napsal:
Pro osvobození mé země jsem zažil vězení, koncentrační tábory a deportace francouzských kolonialistů.[2]
Adda byl členem exekutivy PCT až do roku 1957. Po mnoho let zůstal důležitým vedoucím členem strany a šéfredaktorem jejího frankofonního týdeníku, L'Avenir de la Tunisie („Budoucnost Tuniska“). Po získání nezávislosti pokračoval v roli aktivisty, ale bez oficiálního postu uvnitř strany. Jeho přítomnost byla stále patrná z jeho názorů, článků v tisku a účasti v demokratických a odborářských hnutích.
Jeho syn Serge Adda, bývalý prezident TV5Monde, zemřel v roce 2004 na rakovinu.[1]
Adda zemřela na infarkt, a byl pohřben na Borgel židovský hřbitov kde už byla pohřbena jeho žena Gladys a jeho syn.[3]
Zdroje
- ^ A b C d E Tunisko: décès de Georges Adda, personnalité politique de gauch] (francouzsky), Agence France-Presse, 29. září 2008, archivovány od originál 23. ledna 2011, vyvoláno 25. října 2009
- ^ A b Ali Mahjoubi, Georges Adda (francouzsky), Jeune Afrique, 5. října 2008, s. 41
- ^ A b C d Tunisko: Décès de Georges Adda (ve francouzštině), Business News, 29. září 2008, vyvoláno 25. října 2009
- ^ Brahim, Ahmed (1. října 2008), Eloge funèbre du patriote et millitant progressiste Georges Adda (ve francouzštině), ettajdid.org, vyvoláno 25. října 2009
- ^ Profesor Henry Louis Gates, Jr.; Profesor Emmanuel Akyeampong; Pan Steven J. Niven (2. února 2012). Slovník africké biografie. OUP USA. str. 89–90. ISBN 978-0-19-538207-5.
externí odkazy
- Témoignage de Georges Adda, výpis z Un printemps 1956. L'indépendance de la Tunisie („Jaro 1856. Tuniská nezávislost“), film autorky Frédéric Mitterrand, Électron Libre Productions, Paříž, 2006