Gabriel Matzneff - Gabriel Matzneff

Gabriel Matzneff
Rue des Ursulines, Paris, 1983
Rue des Ursulines, Paříž, 1983
narozený (1936-08-12) 12. srpna 1936 (věk 84)
Neuilly-sur-Seine, Francie
obsazeníSpisovatel
Alma materUniversity of Paris
Doba1961 – dosud
Manželka
Tatiana Scherbatcheff
​
​
(m. 1970; div. 1973)​

Gabriel Matzneff (narozen 12. srpna 1936) je francouzský spisovatel. Byl vítězem ocenění Mottard a Amic od Académie française v roce 1987, respektive 2009, Esej Prix Renaudot v roce 2013 a Prix Cazes v roce 2015.

Popsal své pedofil a sexuální turistika Činnosti v několika jeho knihách i na jeho oficiálních webových stránkách a diskutoval o nich v televizních vystoupeních. Po celou dobu své literární kariéry však zůstal chráněn před jakýmkoli trestním stíháním a těžil ze široké a nadšené podpory ve francouzském literárním světě - a to navzdory skutečnosti, že jeho knihy nebyly dobře prodávány široké veřejnosti.[1]

Dne 11. února 2020 francouzští státní zástupci oznámili zahájení trestního vyšetřování. Matzneff byl předvolán, aby vystoupil před pařížským soudem následující den.[2]

Životopis

Rodina, mládež a vzdělání

Matzneff pocházel z ruské rodiny emigranti který se usadil ve Francii po roce 1917. Podle informací dostupných na jeho oficiálních webových stránkách „jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo šest měsíců; po celé dětství je nikdy neviděl ve stejné místnosti a často byl oddělen od své sestry Alexandry a jeho bratrů Andrého a Nicolase. Bylo to dětství hozené sem a tam, zastíněné rozpadem rodiny a válkou. Bylo to dětství, které mu stále způsobuje velmi bolestivé vzpomínky. “[3]

Jeho rodina ho vychovávala v kultivovaném kulturním prostředí a třel si ramena tak slavnými francouzskými osobnostmi jako Léon Chestov a Nicolas Berdiaev. Zde objevil literaturu a náboženství. Matzneff strávil rok navštěvováním soukromé katolické školy v Gersonu (1943–1944), dva v roce Lycée Saint-Louis-de-Gonzague (1944–1946), poté přešel do školy v Tannenbergu v letech 1946 až 1952 a od roku 1952 navštěvoval Lycée Carnot. V roce 1954 zahájil studium klasických dopisů a filozofie na VŠE Sorbonna. Po ukončení vojenské služby v Alžírsku v letech 1959 až 1960 se Matzneff vrátil do Paříže v roce 1961. Přihlásil se jako ruský mluvčí na Institut national des langues et civilizations orientales a začal kariéru jako novinář.[4]

Setkal se Henry de Montherlant v červnu 1957 a navzdory hádkám zůstal jeho přítelem až do jeho sebevraždy v roce 1972.[5]

Svůj deník si začal vést 1. srpna 1953, ale vydal ho až v roce 1976. V prvním svazku si slíbil, že bude rebelským sentimentálním libertinem: „Byl jsem Athos, velký pán misantropů, tajný, jiný ... “.[6]

Literární kariéra

V říjnu 1962 ředitel publikace Boj, který si jeho práce všiml, ho požádal, aby pro svůj den napsal sloupek. Během následujících desetiletí měl být Matzneff pravidelným nebo příležitostným fejetonistou několika novin a časopisů všech politických pruhů, včetně Le Quotidien de Paris, Le Figaro a Le Monde '. Od roku 2013 do prosince 2019 udržoval nepravidelný sloupek na webovém vydání Le Point.[7]

V říjnu 1964 se zúčastnil zakládajícího kongresu Koordinačního výboru pravoslavné mládeže, kde se setkal se středoškolskou studentkou Tatianou Scherbatcheffovou.[8] Oženil se s ní dne 8. ledna 1970 v Londýně a poté se rozvedl 3. března 1973. Tento rozvod mu způsobil krizi víry, která ho vzdálila od církve; poté opustil výbor a ukončil koprodukci televizního programu Pravoslaví kterou pomohl vytvořit v květnu 1965.

Jeho první kniha, Le Défi, sbírka esejů, vyšla v roce 1965. Následující rok vydal svůj první román, L'Archimandrite, kterou začal psát během své vojenské služby. V 70. letech podnikl řadu cest na Blízký východ, do Polska a Sovětského svazu. Během 80. let podnikl několik cest na Filipíny, kde, jak popsal v jedné ze svých knih, se zabýval sexem s předpubertálními chlapci, které si vyzvedl v Harrison Plaza, hlavním nákupním centru Manilly.[9]

Kritik Pol Vandromme napsal v roce 1974, že byl „nejpozoruhodnějším spisovatelem své generace“.[10]

V roce 1990 se připojil Matzneff Gallimard s pomocí Philippe Sollers, který vydal svou sbírku „L'Infini“. Gallimard platil Matzneffovi měsíční licenční poplatky až do roku 2004.[11]

Gallimard, přední vydavatelská skupina a Matzneffovo historické nakladatelství po dobu 30 let, počátkem ledna 2020 náhle zastavil prodej autorových knih a své knihy si stáhl z knihkupectví, necelé dva měsíce po vydání L’Amante de l’Arsenal, poslední díl jeho deníku.[12] Dne 12. února 2020 policie prohledala sídlo Éditions Gallimard a hledala mimo jiné nepublikované rukopisy s podrobnostmi o pedofilních aktivitách Matzneffa.[13]

Matzneff byl vítězem ocenění Mottard a Amic od Académie française v roce 1987, respektive 2009,[Citace je zapotřebí ] the Prix ​​Renaudot za nejlepší esej v roce 2013[14] a Prix Cazes v roce 2015.[15]

Pedofilie a hebefilie

Matzneff dlouho popisoval vykonávání činů pedofilie a hebephilia ve své práci; jeho deník Un Galop d’Enfer, publikovaný v roce 1985, uvedl, že zatímco v EU Filipíny pravidelně by měl sex s nezletilými chlapci. Napsal, že „Někdy budu mít v posteli až čtyři chlapce - od 8 do 14 let - a budu se s nimi věnovat tomu nejkrásnějšímu milování.“[2] V roce 1990, během vystoupení ve francouzské talk show Apostrofy, byl o tom konfrontován kanadským spisovatelem Denise Bombardier.[16] Přesto zůstal po desetiletí chráněn před jakýmkoli trestním stíháním a těžil z velké podpory ve francouzském literárním světě.[17] Na konci roku 2019 jedna z jeho bývalých obětí, Vanessa Springora [fr ] - ředitel Éditions Julliard[18]—Publikoval knihu Souhlas, popisující účinek, který na ni měla Matzneffová ve věku 14 let. Její kniha vyvolala polemiku o toleranci literárního prostředí vůči domnělému pedofilovi. To vedlo Éditions Gallimard zejména zrušit jejich marketingové služby pro některé z jeho děl Carnets noirs a Les Moins de seize ans, které budou následovat další vydavatelé.[19]

Práce

Deníky

Původní název seriálu byl do roku 2009 „Journal“, a to jak ve vydáních kulatého stolu (1976 - 1991), tak ve vydáních Gallimard (1990 - 2007). Podle obecného katalogu Francouzská národní knihovna z roku 2009, s publikací Éditions Léo Scheer, celkový název byl změněn na: Carnets noirs („Černé notebooky“).[20]

Černé notebooky
  • Cette camisole de flammes: 1953-1962 [Tato planoucí camisole] (ve francouzštině), Paříž: Éditions de la Table ronde 1976, str. 262, BNF  34557030f
  • L'Archange aux pieds fourchus: 1963-1964 [The Archangel with Forked Feet: 1963-1964] (ve francouzštině), Paříž: Éditions de la Table ronde, 1982, s. 233, ISBN  2-7103-0133-4, BNF  34737851j
  • Vénus et Junon: 1965-1969 [Venuše a Juno: 1965-1969] (ve francouzštině), Paříž: Éditions de la Table ronde, 1979, s. 307, ISBN  2-7103-0012-5, BNF  34636949v
  • Élie et Phaéton: 1970-1973 [Elijah a Phaeton: 1970-1973] (ve francouzštině), Paříž: Éditions de la Table ronde, 1991, s. 386, ISBN  2-7103-0470-8, BNF  35414867d
  • La Passion Francesca: 1974-1976, L'infini, Paříž: Éditions Gallimard, 1998, s. 339, ISBN  978-2-07-075221-8, BNF  36703098p
  • Un galop d'enfer: 1977-1978 [Cval z pekla: 1977-1978] (ve francouzštině), Paříž: Éditions de la Table ronde, 1985, s. 294, ISBN  2-7103-0250-0, BNF  34871681g
  • Les Soleils révolus: 1979-1982 [Slunce dokončeno: 1979-1982], L'infini (ve francouzštině), Paříž: Éditions Gallimard, 2001, s. 544, ISBN  978-2-07-076027-5, BNF  372216856
  • Mes amours décomposés: 1983-1984 [Moje rozbité lásky: 1983-1984], L'infini (ve francouzštině), Paříž: Éditions Gallimard, 1990, s. 381, ISBN  978-2-07-071802-3, BNF  35067165v
  • „Calamity Gab: janvier 1985 - avril 1986“ [Calamity Gab: leden 1985 - duben 1986], L'infini (ve francouzštině), Paříž: Éditions Gallimard, s. 361, 2004, ISBN  978-2070732654, BNF  391539559
  • La Prunelle de mes yeux: 1986-1987 [Apple mého oka: 1986-1987], L'infini (ve francouzštině), Paříž: Éditions Gallimard, 1993, s. 337, ISBN  978-2-07-073174-9, BNF  356015132
  • Les Demoiselles du Taranne: časopis 1988, L'infini, Paříž: Éditions Gallimard, 2007, s. 396, ISBN  978-2-07-078399-1, BNF  41004733g
  • Carnets noirs 2007-2008 [Černé notebooky 2007-2008] (ve francouzštině), Paříž: Éditions Léo Scheer, 2009, s. 512, ISBN  978-2756101811, BNF  41442267f
Časopis
  • „Mais la musique soudain s'est tue: Journal 2009-2013“ [Ale hudba náhle ztichla: Journal 2009-2013], Blanche (ve francouzštině), Paříž: Éditions Gallimard, s. 528, 2015, ISBN  978-2-07-014542-3
  • La Jeune Moabite: Journal 2013-2016 [Young Moabite: Journal 2013-2016], Blanche (ve francouzštině), Paříž: Éditions Gallimard, 2017, s. 702, ISBN  978-2-07-273267-6
  • L’Amante de l’Arsenal: Journal 2016-2018 [Milovník Arsenalu: Journal 2016-2018], = Blanche (ve francouzštině), Paříž: Éditions Gallimard, 2019, s. 432, ISBN  978-2-07-285442-2

Romány

Gabriel Matzneff je autorem několika románů se stejným hrdinou Nil Kolytcheffem. Tyto jsou: Isaïe réjouis-toi, Ivre du vin perdu, Harrison Plaza, Mamma, li Turchi!, Voici venir le fiancé, La Lettre au capitaine Brunner.

  • L'Archimandrite, Paříž: éditions de la Table ronde, 1966, s. 222, ISBN  2-7103-00427, BNF  40090166j
  • Nous n'irons plus au Luxembourg [Už nebudeme chodit do Lucemburska] (ve francouzštině) (1. vyd.), Paris: éditions de la Table ronde, 1972, s. 245, BNF  35213179w
  • Isaïe réjouis-toi [Izaiáš se raduje] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1974, s. 251 BNF  352146127
  • Ivre du vin perdu [Opilý ztraceným vínem] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1981, s. 323, ISBN  2-7103-0065-6 BNF  346611419
  • Harrison Plaza (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1988, s. 235, ISBN  2-7103-0352-3 BNF  349382059
  • Les Lèvres menteuses [Ležící rty] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1992, str. 7, ISBN  2-7103-0527-5 BNF  35525394j
  • „Les Aventures de Nil Kolytcheff“ [Dobrodružství Nilu Kolytcheffa], Les romanesques (ve francouzštině), Paris: éditions Jean-Claude Lattès, s. 805, 1994, ISBN  2-7096-1491-X, BNF  357393226
  • Mamma, li Turchi! [Matka, Turci!] (v italštině), Paříž: éditions de la Table ronde, 2000, s. 271, ISBN  2-7103-0984-X, BNF  371198948
  • Voici venir le fiancé [Tady přichází snoubenec] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 2006, s. 313, ISBN  2710327090, BNF  40130100j
  • Les Émiles de Gab la Rafale, roman électronique (ve francouzštině), Paříž: Éditions Léo Scheer [fr ], 2010, ISBN  978-2756102641
  • La Lettre au capitaine Brunner [Dopis kapitánovi Brunnerovi] (ve francouzštině), Paříž: la Table Ronde, 2015, s. 208, ISBN  978-2-7103-7586-9 - vítěz ceny Cazes-Brasserie Lipp, 2015[21]

Eseje

  • Le Défi [Výzva] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1965 - Le Défi - Nouvelle edice, revue et augmentée [Výzva - nové vydání, revidováno a rozšířeno] (ve francouzštině), Paříž: éditions de la Table ronde, 1977, BNF  35001130h
  • La Caracole (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1969
  • „Les Moins de seize ans“ [ti do 16 let], Idée fixe (ve francouzštině), Paris: éditions Julliard, str. 125, 1974, BNF  34559062j
  • „Les Passions schismatiques“ [Schismatic Passions], Le Monde ouvert (ve francouzštině), Paris: éditions Stock, s. 160, 1977, ISBN  2-234-00771-2, BNF  345867642
  • La Diététique de lord Byron [Dietetika lorda Byrona] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1984, s. 215, ISBN  2-7103-0185-7, BNF  34752435d
  • Le Saber de Didi: brožura [Didi's Sabre: brožura] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1986, s. 266, ISBN  2-7103-0298-5, BNF  348777816. - Toto je revidované a rozšířené vydání La Caracole, sbírka textů z různých zdrojů, publikovaná v letech 1963 až 1986
  • Le Taureau de Phalaris: dictionnaire philosophique [Bull of Phalaris: filozofický slovník] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1987, s. 300, ISBN  2-7103-0313-2, BNF  34908696x - znovu vydáno ve sbírce „La Petite Vermillon“ z roku 1994
  • Maîtres et komplices [Mistři a spolupachatelé] (ve francouzštině), Paris: vydání Jean-Claude Lattès, 1994, s. 313, ISBN  2-7096-1485-5, BNF  36680568w - znovu vydáno ve sbírce "La Petite Vermillon"
  • Le Dîner des mousquetaires [Večeře mušketýrů] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1995, s. 408, ISBN  2-7103-0686-7, BNF  357894722. - sbírka článků z různých zdrojů, publikovaná v letech 1961 až 1993
  • „De la rupture“ [Rozchod], Manuels Payot (ve francouzštině), Paris: éditions Payot & Rivages, str. 167, 1997, ISBN  2-228-89070-7, BNF  35860367s
  • C'est la gloire, Pierre-François! [Je to sláva, Pierre-François!] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 2002, s. 284, ISBN  2-7103-2479-2, BNF  388062554 - sbírka textů z různých zdrojů, publikovaná v letech 1962 až 2001
  • „Yogourt et yoga“ [Jogurt a jóga], Vermillon (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, str. 267, 2004, ISBN  978-2-7103-2671-7, BNF  39140535n - sbírka textů z různých zdrojů, publikovaná v letech 1962 až 2003
  • Vidíte avez dit métèque? (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 2008, s. 415, ISBN  978-2-7103-3087-5, BNF  41362523w & mdash; sbírka 107 článků publikovaných v letech 1958 až 2007
  • La Séquence de l'énergumène [Posloupnost šílence] (ve francouzštině), edice Léo Sheer, 2012, s. 340, ISBN  2-7561-0360-8 - zaznamenává vystoupení v televizních pořadech v 60. letech
  • Séraphin c'est la fin! [Konec Seraphin!] (ve francouzštině), Paříž: La Table Ronde, 2013, s. 266, ISBN  978-2-7103-7006-2 - vítěz Renaudotova cena za eseje, 2013[14]
  • Un diable dans le bénitier [Ďábel v stoup ] (ve francouzštině), Paříž: Éditions Stock, 2017, s. 380, ISBN  978-2-234-08254-0

Příběhy

  • Le Carnet arabe [Arabský zápisník] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1971, s. 231, BNF  35173361f - znovu vydáno ve sbírce "La Petite Vermillon"
  • Comme le feu mêlé d'aromates: récit [Jako oheň smíchaný s aromaty: příběh] (ve francouzštině), Paris: éditions de la Table ronde, 1989, s. 176, ISBN  2-7103-1168-2, BNF  35001130h
  • "Boulevard Saint-Germain", La fantaisie du voyageur (ve francouzštině), Monako a Paříž: éditions du Rocher, str. 194, 1998, ISBN  2-268-03059-8, BNF  37069451r
  • Monsieur le comte monte en ballon [Hrabě stoupá v balónu] (ve francouzštině), Paříž: Éditions Léo Scheer, 2012, s. 72, ISBN  978-2-7561-0387-7

Poezie

  • 37. vydání časopisu Dobytí, editoval Félix Guattari, obsahuje ve své dokumentaci báseň Gabriela Matzneffa Fous d'enfance: qui a peur des pédophiles? (což v angličtině zní „Bláznivě do dětství: kdo se bojí pedofilů?“) Další přispěvatelé: Luc Rosenzweig Gilbert Villerot, Jean-Luc Hennig, René Schérer, Bernard faucón, Guy Hocquenghem...), Éditions Recherches, 1979.
  • „Douze poèmes pour Francesca“ [Dvanáct básní pro Francescu], Lettres 5 (francouzsky), Lausanne: podmínky A. Eibel, s. 41, 1977, ISBN  2-8274-0010-3, BNF  346022062
  • Super Flumina Babylonis: poèmes [U řek Bablyonu - básně] (ve francouzštině), Paříž: éditions de la Table ronde, 2000, s. 97, ISBN  2-7103-0959-9, BNF  37111035m

Reference

  1. ^ „Pédophilie: avec Matzneff, l'édition va-t-elle connaître syn affaire Polanski?“. LExpress.fr (francouzsky). 23. prosince 2019. Citováno 11. června 2020.
  2. ^ A b Onishi, Norimitsu (11. února 2020), Pedofilní spisovatel je souzen. Stejně tak francouzské elity, The New York Times, vyvoláno 11. února 2020
  3. ^ „La jeunesse de Gabriel Matzneff“ [Mládí Gabriela Matzneffa]. matzneff.com (francouzsky). 2009. Archivováno z původního dne 29. prosince 2019. Citováno 30. prosince 2019.
  4. ^ „Biographie de Gabriel Matzneff“ [Životopis Gabriela Matzneffa]. Figaroskop (francouzsky). Le Figaro.fr. Archivováno z původního dne 29. prosince 2019. Citováno 30. prosince 2019.
  5. ^ Les cendres de Montherlant [Popel Montherlant], Le Monde, 20. dubna 1973
  6. ^ Bott, François (19. března 1976), Gabriel Matzneff, le „libertin sentimentální“ [Gabriel Matzneff, „sentimentální libertin“] (ve francouzštině), Le Monde, archivováno z původního dne 30. prosince 2019, vyvoláno 21. ledna 2020
  7. ^ Perrin, Dominique (23. prosince 2019), Les temps ont changé, il est devenu undefendable dans un contexte post- # metoo [Časy se změnily, ve světě post-# metoo se stalo neobhájitelné bránit Gabriela Matzneffa] (ve francouzštině), Le Monde, archivováno od původního dne 15. ledna 2020, vyvoláno 21. ledna 2020
  8. ^ L'Archange aux pieds fourchus: 1963-1964 [The Archangel with Forked Feet: 1963-1964] (ve francouzštině), La Table ronde, 1974, str. 197
  9. ^ Gabriel Matzneff, Mes amours décomposés: časopis 1983-1984, Gallimard, 1990, s. 222, 226–227, 232.
  10. ^ Le Rappel de Charleroi [Odvolání z Charleroi] (ve francouzštině), Éditions du Sandre, 27. dubna 2010, s. 1 271
  11. ^ Gabriel Matzneff, otázky sur un prix Renaudot [Gabriel Matzneff, otázky týkající se ceny Renaudot] (ve francouzštině), Le Monde, 6. ledna 2020, archivováno od původního dne 7. ledna 2020, vyvoláno 7. ledna 2020
  12. ^ „Affaire Matzneff: Gallimard do důchodu de la vente le journal de l’écrivain, qu’elle publiait depuis trente ans“, AFP-Le Monde. https://www.lemonde.fr/culture/article/2020/01/07/affaire-matzneff-gallimard-retire-de-la-vente-le-journal-de-l-ecrivain-qu-elle-publiait- depuis-trente-ans_6025067_3246.html
  13. ^ „Affaire Matzneff: perquisition ve společnosti Gallimard, l’enquête s’oriente vers son éditeur et compagnon de voyage“, L'Obs. https://www.nouvelobs.com/justice/20200212.OBS24751/affaire-matzneff-perquisition-chez-gallimard-l-enquete-s-oriente-vers-son-editeur-et-compagnon-de-voyage.html
  14. ^ A b „Gabriel Matzneff remporte le Renaudot essai pour“ Séraphin, c'est la fin!"" [Gabriel Matzneff vyhrává esej Renaudot Séraphin, c'est la fin! ] (francouzsky). Le Point. 4. listopadu 2013. Archivováno z původního dne 16. února 2020. Citováno 21. ledna 2020.
  15. ^ Pradelle, Alice de La (7. dubna 2015). „Gabriel Matzneff znovu získal le Prix Cazes“ [Gabriel Matzneff dostává ceny Prix]. Le Figaro.fr. Archivováno od původního dne 15. ledna 2020. Citováno 21. ledna 2020.
  16. ^ 1990: Gabriel Matzneff čelí Denise Bombardier ve hře „Apostrophes“ (francouzsky). Youtube. Citováno 3. prosince 2020.
  17. ^ Schofield, Hugh (19. ledna 2020). „Když se sexuální zneužívání nazývalo svádění: Francie čelí své minulosti“. BBC novinky. Archivováno z původního dne 20. ledna 2020. Citováno 21. ledna 2020.
  18. ^ Chrisafis, Angelique (28. prosince 2019). „Francouzská šéfka nakladatelství tvrdí, že ji ve 14 letech upravovala uznávaná autorka“. Opatrovník. Archivováno z původního dne 8. ledna 2020. Citováno 21. ledna 2020.
  19. ^ Lehrer, Natasha (10. ledna 2020). „Matzneffův skandál ukazuje, že postoj Francie k souhlasu se konečně začíná měnit“. Opatrovník. Archivováno od původního dne 15. ledna 2020. Citováno 21. ledna 2020.
  20. ^ Oznámení o sběru č. Série FRBNF34306951, dans le catalogue général de la Bibliothèque nationale de France.
  21. ^ Auproux, Agathe (8. dubna 2015). „Gabriel Matzneff lauréat du prix Cazes-Brasserie Lipp“ [Gabriel Matzneff vítěz ceny Cazes-Brasserie Lipp]. Livres Hebdo (francouzsky). Archivováno z původního dne 13. dubna 2015. Citováno 8. dubna 2015..