Friedrich Raßmann - Friedrich Raßmann

Friedrich Raßmann (3. května 1772 - 9. dubna 1831) byl plodný Němec spisovatel, redaktor a producent novin a časopisů. Také na něj lze věrohodně pohlížet jako na antolog, an encyklopedista a a bibliograf.^[1][2][3]

Život

Provenience a raná léta

(Christian) Friedrich Raßmann se narodil v Zámek Wernigerode ("Hrad Wernigerode" -) následně přestavěn a zcela změněn), zhruba mezi nimi Hannover a Lipsko. Rodina žila na zámku, protože Heinrich Ernst Raßmann, otec Friedricha, byl v té době zaměstnán u Počítat Henry Ernest ze Stolberg-Wernigerode který zdědil služby hradního knihovníka spolu s rodina přistane v okolí a kolem Wernigerode o smrti jeho otec v předchozím roce. Zdroje - včetně alespoň jedné z pozdějších Friedrichových básní - naznačují, že syn knihovníka si na zámku užíval klidné a šťastné dětství. Jeho prvním učitelem byl jeho otec, který předtím, než se stal soudním knihovníkem, pracoval jako školní mistr a v jedné fázi jako škola „Rektor“ ("ředitel").^[1] Navštěvoval místní školu v Wernigerode a poté přešel k „Martinischule“ (jak se tehdy vědělo) v okolí Halberstadt. Poté následovaly tři roky na University of Halle kde v letech 1791 až 1794 studoval Friedrich Raßmann Teologie. Nyní se stal kandidátem na vysvěcení a pracoval další tři roky, do roku 1797 jako dobrovolný učitel v jeho stará škola v Halberstadt,^[1] kde následně nastoupil na placenou učitelskou pozici. V roce 1800, v pohybu, který alespoň jeden otevřeně nedůvěřivý komentátor považuje za nevysvětlitelný, vzhledem k jeho ekonomickým okolnostem, opustil učitelskou práci a rozhodl se žít jen psaním.^[2]

Poezie a ambice

Friedrich získal lásku k poezii od svého otce, ještě jako chlapec. Podle jednoho zdroje v době, kdy mu bylo 18, byly publikovány jeho vlastní básně. Jinde je zaznamenáno, že na střední škole psal básně a pravidelně shromažďoval své výstupy do nového listu pod názvem „Unterhaltende Blätter“ („Zábavné stránky“), který obíhal mezi svými spolužáky.^[1] Bylo mu 18 let v roce 1790, kdy byla poprvé vytištěna jeho báseň.^[2] Inspirován smrtí současníka byl vytištěn Halberstadt a s názvem „Eine Blume auf das Grab des besten Jünglings“ (volně, „Květina na hrobě nejlepšího mladého muže“). V letech 1795 a 1797 byla jednotlivě vytištěna řada dalších poměrně krátkých básní. Vedle nich byla v roce 1795 vytištěna malá sbírka jeho básní Halberstadt. Příští rok byla vytištěna další kolekce Braunschweig, tehdy jako nyní podstatnější město, na severozápad. Následovaly další. Také v tomto období se dozvěděl Klamer Schmidt a Ludwig Gleim, dva významní místní básníci. Zejména Gleim se stal krátce cenným mentorem: důkazy o přátelství přežívají v podobě korespondence mezi nimi, když byl Raßmann mimo město.^[1] Podle slov jednoho zdroje však žádný z těchto laskavých mužů nebyl schopen zajistit mu produktivnější život, po kterém evidentně toužil.^[2] (Gleim byl už starý muž a zemřel v roce 1803).

Vydavatelství

V roce 1803 převzal redakci dvou novin v Halberstadtu, které založil J.M.Lewian, místní židovský obchodník. Jedním z nich byl „Neuen Anzeigen vom Nützlichen, Angenehmen und Schönen“, který znovu zahájil v roce 1804 s kratším názvem „Neuen Anzeigen der Merkwürdigkeiten“. Druhým byl „Allgemeinen Anzeigen der Merkwürdigkeiten“ a tento titul ponechal beze změny. Raßmann redigoval obě publikace do konce roku 1804. Vedle redakčních povinností si našel čas na práci „korektora“ pro společnost Döllschen Book Printing, také v Halberstadt.^[1] Bylo to na doporučení Karl Spazier do kterého se Friedrich Raßmann přestěhoval Münster, který v kontextu válka byl pod pruský okupace od roku 1802. (Město se dostalo pod kontrolu francouzský loutkový stát počátkem roku 1806.) Raßmann dorazil dovnitř Münster a okamžitě se ujal redakce časopisu „Merkur“, který vydával Friedrich Theodor Schmölder. V únoru 1806 „Merkur“ přestal vydávat.^[1] Z jeho korespondence je známo, že Friedrichovi Raßmannovi velmi často chyběly peníze, zejména v období po válečné roky: po zhroucení „Merkuru“ si mohl najít práci jako soukromý lektor. Vzhled francouzských vojsk v ulicích města v důsledku Francouzské vojenské vítězství u Slavkova znamenalo, že pro lektory obou bylo najednou spousta práce Němec a francouzština: ukázalo se, že Raßmann byl kompetentní v obou.^[1] Během následujících desetiletí se stále více živil psaním na volné noze Němec.^[1][3] Poezie také nadále proudila.^[1]

Dalších deset let války a úsporných opatření

Do této doby měl rodinu, kterou měl podporovat, a desetiletí od roku 1806 bylo z finančního hlediska obzvláště obtížné, zatímco jeho poezie a korespondence z té doby naznačovaly, že rodině někdy chyběl chléb a že upadal do deprese.^[1] Pracoval horečně, ale stále zoufale nedostatek peněz. Smrt jeho otce, koncem roku 1812, mu způsobila intenzivní zármutek, i když to přineslo určitou praktickou úlevu, pokud jde o malé dědictví. To se však brzy utratilo.^[1][2] Byly tam dva velké novinové projekty: „Eos, Zeitschrift für Gebildete“ („Eos, noviny pro vzdělané“) byl uveden na trh v Münsteru v roce 1810 a byl zjevně krátkodobý. „That'snelda. Unterhaltungsblatt für Deutsche“ („... stránky zábavy pro Němce“) se objevil v Coesfeld v roce 1816 a pokračoval se zkráceným názvem v roce 1817, ale také se setkal s malým úspěchem.^[2]

Pozdější roky

V roce 1820, když se poválečná ekonomická stabilizace začala uvolňovat, přijal Friedrich Raßmann trvalé místo cenzora na Münster půjčovací knihovna, pozice, která zmírňovala finanční tlaky, pod nimiž žil, a kterou si udržel až do své smrti. Od roku 1823 bylo jeho zdraví zjevně na ústupu. Trpěl jak zesílenou duševní nestabilitou, tak i vodnatelnost, jehož základní příčinu je těžké určit.^[2] Trpěl bolestmi žaludku: alespoň jeden zdroj zmiňuje akutní hypochondrie („... Hypochondrie im höchsten Grad“), ale odkazy na jeho dušnost a sníženou hladinu energie během pozdějších 20. let 20. století by byly také v souladu s fyzickým poškozením.^[1]

V roce 1825 Friedrich Raßmann přestoupil na Katolicismus. Spousta jeho spoluobčanů v Münster se tentokrát unášely stejným směrem a bylo by poučné vědět od Raßmanna, proč provedl změnu. Jeho hojná korespondence s přáteli, i když je nápadně upovídaná k jiným osobním záležitostem, je přinejlepším krátká a kryptická, pokud jde o tento krok.^[1][2] V roce 1830 se téměř „propracoval k smrti“, zatímco se zabýval charakteristicky ambiciózním a zdlouhavým „Pantheon der Tonkünstler ...“, životopisnou slovní zásobou všech mnoha hudebních umělců a skladatelů v Německo a v zahraničí hodné začlenění. V tisku se objevil až po jeho smrti, ke které došlo příští rok.^[2]

Písmena

Dokonce i podle měřítek doby Friedrich Raßmann psal a přijímal velké množství dopisů.^[1] Mezi jeho korespondenty patří významnější spisovatelé Počítat Otto von Loeben, Anton Matthias Sprickmann, Friedrich de la Motte Fouqué a Louise Brachmann.^[1]

Výstup (výběr)

Literární práce

Dějiny literatury, encyklopedická a bibliografická díla

• Münsterländisches Schriftstellerlexikon, 4 vols, Lingen 1814, 1815, 1818 a 1824
  • Čtvrtý dodatek se objevil až posmrtně, v roce 1833, zahrnutý do svazku Friedrich Raßmann's Leben und Nachlaß, s. 107–182.
• Deutscher Dichternekrolog oder gedrängte Übersicht der verstorbenen deutschen Dichter, Romanenschriftsteller, Erzähler und Uebersetzer, nebst genauer Angabe ihrer Schriften, Nordhausen 1818
• Gallerie der jetzt lebenden deutschen Dichter, Romanenschriftsteller, Erzähler, Übersetzer aus neuern Sprachen, Anthologen und Herausgeber belletristischer Schriften, begleitet zum Theil mit hin und wieder ganz neuen, biographischen Notizen, Helmstedt 1818
• Kritisches Gesammtregister oder Nachweisung aller in den deutschen Literatur-Zeitungen und den gelesensten Zeitschriften enthaltenen Rezensionen, mit Andeutung ihres Inhalts, Lipsko 1820
• Pantheon deutscher jetzt noch lebender Dichter und in die Belletristik eingreifender Schriftsteller, Helmstedt 1823
• Literarisches Handwörterbuch der verstorbenen deutschen Dichter und zur schönen Literatur gehörenden Schriftsteller in acht Zeitabschnitten von 1137 bis 1824, Lipsko 1826
• Übersicht der aus der Bibel geschöpften Dichtungen älterer und neuerer deutschen Dichter, mit Einschluß derartiger Übersetzungen. Ein Wegweiser für Literatoren, Freunde der Dichtkunst, Geistliche und Schullehrer, Essen 1829
• Kurzgefasstes Lexikon německý pseudonymmer Schriftsteller von ältern bis auf die jüngste Zeit aus allen Fächern der Wissenschaften, Lipsko 1830 Digitalisat
• Pantheon der Tonkünstler. Oder Gallerie aller bekannten verstorbenen und lebenden Tonsetzer, Virtuosen, Musiklehrer, musikalischen Schriftsteller des In- und Auslandes. Nebst biographischen Notizen und anderweitigen Andeutungen, Quedlinburg & Leipzig 1831

Antologie

Reference