Zákon o francouzských jazykových službách - French Language Services Act

Mapa francouzských obslužných oblastí v Ontariu.[poznámka 1] Tmavě modrá označuje oblasti označené jako celek; světle modrá označuje oblasti, které zahrnují určená společenství.

The Zákon o francouzských jazykových službách (francouzština: Loi sur les services en français) (dále jen Akt) je zákon v provincii Ontario, Kanada, která má chránit práva Franco-Ontarians nebo francouzština - mluvící lidé v provincii.

The Akt nedává francouzský jazyk plný úřední jazyk status v provincii, který nemá žádný oficiální jazyk definovaný zákonem, ale je v praxi primárně anglicky mluvící provincií. The Akt, nicméně zajišťuje, že služby provinční vlády jsou nabízeny ve francouzštině ve 26 určených oblastech po celé provincii s významný počet obyvatel Francie a Ontaria.

Preambule

"Vzhledem k tomu, že francouzský jazyk je v Ontariu historickým a ctěným jazykem a uznáván Ústava jako úřední jazyk v Kanadě; a vzhledem k tomu, že v Ontariu je francouzský jazyk uznáván jako úřední jazyk u soudů a ve vzdělávání; a vzhledem k tomu, že Legislativní shromáždění uznává přínos kulturního dědictví frankofonního obyvatelstva a přeje si jej uchovat pro budoucí generace; a vzhledem k tomu, že je žádoucí zaručit používání francouzského jazyka v institucích zákonodárného sboru a vlády Ontaria, jak stanoví tento zákon. “

Dějiny

Historicky byla francouzsko-ontarská komunita vládou Ontaria ignorována nebo s ní bylo pohrdnuto, zejména s přijetím v roce 1912 Pravidlo 17, který v Ontariu zakázal používání francouzštiny jako vyučovacího jazyka. Nařízení 17 bylo aktivistickou organizací napadeno u soudu ACFÉO, a nikdy nebyl plně realizován před jeho zrušením v roce 1927. Avšak až v roce 1968 zemská vláda novelizovala Školský zákon oficiálně uznat existenci francouzských jazykových škol v provincii.

V příštích několika letech začala vláda nabízet širší škálu služeb ve francouzštině. V roce 1970 byl jmenován koordinátor dvojjazyčnosti, který dohlíží na vývoj vládních služeb ve francouzském jazyce. V průběhu příštích 16 let byla jednotlivými ministerstvy postupně přijímána řada politik v oblasti služeb, dokud nebyl v roce 1986 zaveden zákon o francouzských jazykových službách.

Zákon

Primárním účelem Akt bylo konsolidovat a formalizovat vládní politiky a předpisy týkající se poskytování služeb ve francouzském jazyce. The Akt zaručené frankofony ve 23 určených oblastech provincie právo na místní francouzské služby od provinční vlády. Poté, co zákon vstoupil v platnost, byla jako oblast služeb ve francouzštině označena další dvě města.

Frankofony žijící mimo určené oblasti mohou přijímat služby ve francouzštině přístupem k vládním službám umístěným v určených oblastech nebo přímým kontaktováním ústředí vládních ministerstev. Poskytování a koordinaci služeb ve francouzském jazyce řídí Ministerstvo frankofonních záležitostí.

The Zákon o francouzských jazykových službách nezahrnuje veřejné agentury jako např nemocnice, pečovatelské domy nebo Společnost pro pomoc dětem. Tyto agentury však mohou požádat, aby byly kabinetem oficiálně určeny jako poskytovatelé služeb ve francouzštině. Jakmile budou agentury určeny, musí poskytovat služby ve francouzském jazyce, stejně jako ministerstva.[1] Další částečně financované provinční a městské agentury mohou vypracovat vlastní politiku týkající se služeb ve francouzském jazyce. Například veřejné knihovny Ontaria v určených oblastech FLSA nejsou vázány Akt,[2] nicméně Zákon o knihovnách v Ontariu'§ 20 písm. b) stanoví, že rady veřejných knihoven „se budou snažit případně poskytovat knihovnické služby ve francouzském jazyce“.[3]

The Akt Rovněž nepřiznává žádnou odpovědnost jednotlivým obcím za poskytování služeb ve francouzském jazyce, ačkoli se obec může rozhodnout, že tak učiní sama.

The Akt byl představen v roce 1986 Bernardova babička, Ministr frankofonních záležitostí v EU Liberální vláda David Peterson a úspěšně prošel. Stanovil tříleté prováděcí období a zákon oficiálně vstoupil v platnost 18. listopadu 1989.[4]

Zajištění souladu

V roce 2007 byla Úřadem komisaře pro francouzské jazykové služby agentura, jejímž primárním mandátem bylo zajistit soulad s Zákon o francouzských jazykových službách při poskytování vládních služeb prostřednictvím nezávislých vyšetřování.[5][6] Komisař obdržel a vyřídil stížnosti veřejnosti týkající se nedostatečných služeb ve francouzském jazyce od vlády Ontaria. Doporučení jsou uvedena ve veřejně dostupné výroční zprávě pro ministra odpovědného za frankofonní záležitosti.[7]

V rámci legislativních změn, které vstoupily v platnost 1. května 2019, byla pozice komisaře pro francouzské jazykové služby odstraněna a všechny jeho odpovědnosti byly přeneseny na veřejného ochránce práv.[8] Veřejný ochránce práv má nyní na úrovni zástupce veřejného ochránce práv komisaře pro francouzské jazykové služby a v jejich kanceláři je pro tuto práci vyčleněno oddělení.

Pravomoc a vyšetřovací pravomoci veřejného ochránce práv nyní zahrnují zajištění toho, aby byla dodržována práva Ontariánů a povinnosti vládních agentur podle Zákon o francouzských jazykových službách.

Vymezené oblasti

Aby oblast získala označení, musí Francophones tvořit alespoň 10% její populace a městská centra musí mít alespoň 5 000 frankofonů.[9] Před rokem 2009 zahrnovala definice frankofonního telefonu v Ontariu pouze rodilé mluvčí francouzštiny. Tuto definici rozšířila vláda Ontaria v červnu 2009 „, aby lépe odrážela měnící se tvář a rozmanitost frankofonních komunit v Ontariu.“ Nová inkluzivní definice frankofonů (IDF) nyní zahrnuje allophones, „ty, jejichž mateřským jazykem není ani francouzština, ani angličtina, ale mají zvláštní znalost francouzštiny jako úředního jazyka a používají francouzštinu doma, včetně mnoha nedávných přistěhovalců do Ontaria, pro něž je francouzština jazyk integrace. “[10] Vzhledem k hranici 5 000 obyvatel jsou velká města, která jsou ve skutečnosti převážně anglofonní (a mohou mít také několik široce přistěhovalec jazyky) s prakticky žádným zjevným frankofonním prvkem kvůli velmi nízkým procentům, jako např Toronto (populace 2 731 571) nebo Brampton (593 638 obyvatel), přesto podléhají zákonu.

Okresy a okresy

Obce

Rozšíření služeb

Brampton bylo v roce 2004 označeno za 24. dvojjazyčné servisní středisko provincie a označení oficiálně vstoupilo v platnost v březnu 2007. Kingston byla v květnu 2006 označena jako 25. dvojjazyčné servisní středisko a francouzské služby vstoupily v platnost oficiálně v roce 2009. Markham bylo v červnu 2015 označeno jako 26. dvojjazyčné servisní středisko a francouzské služby oficiálně vstoupily v platnost 1. července 2018.[11]

Aplikace práva

Oddělení Hawkesbury provinční policie Ontario se stalo prvním v Ontariu, které bylo v prosinci 2012 plně funkční v angličtině a francouzštině.[12]

Kontroverze

Zákon byl kontroverzní s anti-dvojjazyčnost obhájci jako Aliance pro zachování angličtiny v Kanadě, který tvrdil, že vytvořil zvláštní nárok pro frankofony na úkor obyvatel anglofonních provincií, protože požadavek na poskytování dvojjazyčných služeb byl vnímán jako diskriminace vůči státním zaměstnancům, kteří nemluvili francouzsky.

APEC rovněž zkreslil nebo nepochopil realitu, kterou legislativa učinila ne pokrývat služby městské správy a zahájila kampaň přesvědčování obcí Ontaria, aby se prohlásily pouze za angličtinu. Řada menších obcí, zejména v EU Západní Ontario v průběhu implementačního období. 29. ledna 1990 bylo přijato nejslavnější takové usnesení Sault Ste. Marie, zapálení národní diskuse, která se zase stala bodem vzplanutí v Dohoda Meech Lake rozprava. (Vidět Sault Ste. Marie jazykové rozlišení.)

18. listopadu 1996 Nový demokrat MPP Gilles Bisson mluvil francouzsky v Legislativní shromáždění u příležitosti 10. výročí přijetí zákona. Provokoval ho Progresivní konzervativní oponent Joe Spina, který na Bissona křičel: „Mluv anglicky!“[13]

Poznámky

  1. ^ Mapa byla naposledy aktualizována v roce 2010, dříve Markham byl v souladu se zákonem určen v roce 2015. V důsledku toho York Region není zbarven světle modře.

Reference

  1. ^ „Vláda Ontaria - Úřad pro frankofonní záležitosti: Určené agentury“. Ofa.gov.on.ca. Citováno 2015-03-02.
  2. ^ „Zákon o veřejných knihovnách: Otázky a odpovědi“. Mtc.gov.on.ca. 03.10.2014. Citováno 2015-03-02.
  3. ^ [1][mrtvý odkaz ]
  4. ^ „En français, s'il vous plaît“. Windsorská hvězda, 27. října 1989.
  5. ^ „Úřad komisaře pro francouzské jazykové služby v Ontariu“. Flsc.gov.on.ca. Citováno 2015-03-02.
  6. ^ [2] Archivováno 31. srpna 2011, v Wayback Machine
  7. ^ „Úřad komisaře pro francouzské jazykové služby v Ontariu - publikace“. Flsc.gov.on.ca. Citováno 2015-03-02.
  8. ^ „Ombudsman Ontario“. ombudsman.on.ca. Citováno 2020-01-13.
  9. ^ „Vláda Ontaria - Úřad pro frankofonní záležitosti: Mapa vymezených oblastí“. Ofa.gov.on.ca. Citováno 2015-03-02.
  10. ^ „Vláda Ontaria“. Ontario.ca. Citováno 2015-03-02.
  11. ^ „Ontario nabídne služby ve francouzském jazyce v Markhamu“. Vláda Ontaria. 2015-06-30. Citováno 2020-04-06.
  12. ^ „Hawkesbury první plně funkční dvojjazyčné oddělení“. CNW Group. 17. 12. 2012. Citováno 2017-08-13.
  13. ^ "Spina komentáře znovu vyvolávají zlobu". Windsorská hvězda, 19. listopadu 1996.

externí odkazy