František Zach - František Zach

Všeobecné

František Aleksandr Zach
František-Zach.jpg
Nativní jméno
Франтишек Александр Зах
Přezdívky)Franja
narozený(1807-05-01)1. května 1807
Olomouc, Rakouská říše
Zemřel14. ledna 1892(1892-01-14) (ve věku 84)
Brno, Morava, Rakousko-Uhersko
Věrnost Srbské knížectví
Servis/větevSrbská armáda
Roky služby1850 - 1883
HodnostVšeobecné
Příkazy drženyIbar armáda
Bitvy / válkySrbsko-turecká válka
OceněníŘád bílého orla
Řád takovského kříže

František Zach (Česká výslovnost: [Ranfrancɪʃɛk ˈzax]; srbština: Франтишек Зах/ František Zah; 1. května 1807 - 14. ledna 1892), známý jako Franjo Zah (Фрањо Зах), byl a čeština -rozený voják a vojenský teoretik, nejlépe známý jako první úřadující generál a Náčelník generálního štábu z Srbské knížectví od roku 1876 do roku 1877.

Zach byl známý tím, že byl okázalý bojovník za svobodu a Panslavista, bojující v obou Listopadové povstání v Polsko z roku 1830, jakož i v Srbsku během druhé poloviny 19. století. On hrál zásadní roli při formování Načertanije v roce 1844, který později sloužil jako vodítko pro sjednocení Srbové děleno Osmanský a Rakousko-Uhersko pravidlo.

Životopis

František Alexander Zach[1] se narodil 19. dubna 1807 v Olomouc, město v Markrabství moravské,[2] pak část Rakouská říše. Jeho otec byl hostinský, který brzy po svém narození zdědil v hospodě u silnice „U černého orla“ Brno.[1] Vystudoval gymnázium v ​​Brně[2] v roce 1824 a Právnickou fakultu v Brně Vídeňská univerzita,[2] poté pracoval jako úředník na mnoha místech po celé Moravě.

Podílel se na neúspěchu 1830–1831 povstání v Ruské Polsko. Poté emigroval, nejprve do Francie v roce 1832, kde studoval vojenská teorie, poté se přidal k okruhu polského magnáta Adam Czartoryski.[3] Jako Czartoryského důvěryhodný muž byl na konci roku 1843 poslán do Bělehrad, hlavní město Srbské knížectví vstoupil do elity a spřátelil se s vlivným státníkem Ilija Garašanin.[3]

Zach se zúčastnil 1848 slovanský kongres jako člen česko-slovenské delegace. Po návratu do Bělehrad v roce 1849 založil Zach Bělehrad dělostřelectvo školu, kde se stal jejím ředitelem a učitelem, působil zde v letech 1850 až 1860. Škola se později stala univerzitou Bělehradská vojenská akademie. Zach byl také zakladatelem srbského arzenálu v Kragujevac, Zastava Arms.

Později se stal vojenským poradcem prince Mihailo Obrenović, který v roce 1876 dal Zachovi provizi za náčelníka generálního štábu. Zach byl prvním srbským generálem, který měl plnou vojenskou komisi, a vůbec prvním Čechem, který dosáhl tak vysoké komise, když sloužil v zahraničí. Byl těžce zraněn a v roce 1876 přišel o nohu, když vedl Ibarskou armádu v záběru s tureckou armádou Mehmed Ali Pasha, byl nahrazen plukovníkem Ilyou Čolak-Antićem.[4] Generál Ranko Alimpić a generál Milojko Lešjanin velel armádě Drina, respektive armádě Timok. Podepsal ratifikaci Řecko – srbská aliance v listopadu 1868. V roce 1883 odešel do důchodu.

Zach zemřel v Brně v roce 1892 poté, co odešel z dlouhé vojenské kariéry a byl zklamán politikou. Ulice v Brně (Česká republika), stejně jako v Bělehrad (Srbsko) byl pojmenován po něm na jeho počest. V rodném Olomouci je mu věnováno muzeum.

Byl oceněn Řád bílého orla a řadu dalších dekorací z různých zemí.[5]

Vojenské hodnosti

František Zach v roce 1867.
Hodnostdatum
Kapetan
(Kapitán)		1850
Hlavní, důležitý
(Hlavní, důležitý)		1857
Potpukovnik
(Podplukovník)		1862
Pukovnik
(Plukovník)		1870
Všeobecné
(Všeobecné)		1875

Reference

Citace

  1. ^ A b Bass 1948, str. 461.
  2. ^ A b C Ivetić 2000, str. 11.
  3. ^ A b Čubrilović 1982, str. 129.
  4. ^ Alexander Jacob Schem 1878, str. 191.
  5. ^ Dragomir Acović 2012, str. 568.

Zdroje

  • Velimir Ivetić (2000). Načelnici Generalštaba: 1876-2000. Novinsko-Informativni Centar Vojska.
  • Историјски часопис 34 (1987): Historical Review 34 (1987). Istorijski institut. 1. ledna 1988. s. 220–. GGKEY: JCEWTYCNP70.
  • Историјски часопис 38 (1991): Historical Review 38 (1991). Istorijski institut. 1. ledna 1992. s. 204–. GGKEY: L4L0DZ56B5T.
  • Vasa Čubrilović (1982). Istorij̀a političke misli u Srbij̀i XIX veka. Narodna knjiga.
  • Милан Дюро Милићевић (1868). Школе у ​​Србији од почетка овога века до краjа школске 1867 године. p. 107.
  • Glasnik Srpskoga učenog društva ... 1871. str. 29.
  • Eduard Bass (1948). Čtení o roce osmačtyřicátém. F. Borový.
  • Alexander Jacob Schem (1878). Válka na východě: Ilustrovaná historie konfliktu mezi Ruskem a Tureckem. O., H. S. Goodspeed & Company.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Dragomir Acović (2012). Sláva a čest: Dekorace mezi Srby, Srbové mezi dekoracemi (v srbštině). Službeni Glasnik.CS1 maint: ref = harv (odkaz)