Kostel pevnosti - Fortress church

Kostel pevnosti v Tartlau, Sedmihradsko

A pevnostní kostel (Němec: Kirchenburg) je konkrétní typ kostel že kromě svých náboženských funkcí využívá místní obyvatelstvo také jako útočiště a obranné postavení, podobné a útočiště hrad. Pevnostní kostel obvykle znamená, že kostel je uzavřen vlastním opevněním, jako je např opláštění a obranné věže. Pro srovnání, kostel s jednoduchými obrannými rysy, jako např cimbuří a střílny na samotné církvi, se obvykle označuje jako a opevněný kostel.

Architektonická historie

Kostel pevnosti je obvykle obklopen obranné zdi vybaven nástěnné věže a procházky po zdi. Jedná se o vývoj opevněné kostely, jehož obranné zdi byly také skutečnými zdmi kostela. Ačkoli jsou tyto termíny často zaměnitelné bez jasného rozlišení, opevněný kostel správně odkazuje na jednu budovu, zatímco pevnostní kostel je komplex budov. Stavba obhájitelných kostelů se časem vyvinula. Dřívější stavby zahrnovaly kostel obklopený stodolami, ve kterém bylo možné vydržet několik dní obléhání. Poté opevněné hřbitovy (Wehrfriedhof) vznikl a jednoduchý opevněné kostely, konečně pevnostní kostel. Dnes dochované pevnostní kostely pocházejí z 15. století.

Na rozdíl od obyvatel měst si vesničané nemohli dovolit stavět obranu kolem celé osady. Kostely tvrze byly často jedinou kamennou stavbou na takových místech a také byly jediným útočištěm obyvatelstva před násilím vojenských konfliktů, místními nájezdy a drancováním, které často doprovázely vojenské kampaně, a poskytováním obrany proti kočovným bandám nájezdníků.

V Raný středověk, zejména v nedávno pokřesťanštěných oblastech, jako je Sasko, bývalá biskupská sedadla byla koncipována jako pevnostní kostely. V Sasku byly označovány jako a Domburg nebo „katedrální hrad“. Obzvláště běžné jsou pevnosti kostely Franky, Jižní Francie a Sedmihradsko (Rumunsko ). Zejména v Transylvánii, historicky německé oblasti osídlení, je více než sto pevnostních kostelů sedm byly označeny jako Stránky světového dědictví UNESCO (Birthälm / Biertan v roce 1993, Kelling / Calnic, Wurmloch / Valea Viilor, Dersch / Darjiu, Deutsch-Weißkirch / Viscri, Keisd / Saschiz a Tartlau / Prejmer v roce 1999). Ty byly založeny za účelem obrany proti postupným Turecké invaze.

Pevnostní kostely v severním Německu nepřežily, pravděpodobně kvůli opětovnému použití jejich kamene pro jiné stavební účely během období nedostatku těchto materiálů. Jediným známým pevnostním kostelem v pobřežní oblasti severního Německa je kostel sv. Dionýsa v Bremerhaven -Wulsdorf, o kterém se zaznamenává, že má a polní kámen opláštění vysoké až 3,60 metrů.

Seznam míst s dochovanými pevnostními kostely

Rakousko

Chorvatsko

Německo

Laichingen ve Švábské Juře

Bádensko-Württembersko

Bavorsko

Pevnostní kostel Duch svatý v Grafengehaig

Kraj Kulmbach

Hrabství Eichstätt:

Kraj Bad Kissingen:

Landkreis Cham

Okres Erlangen-Höchstadt

Hrabství Forchheim:

Hrabství Haßberge:

Hrabství Kitzingen:

Kostel pevnosti Kleinlangheim
The Hutturm věž pevnosti kostela v Vachdorf

Hrabství Main-Spessart:

Okres Miltenberg:

Okres Neustadt / Aisch - Bad Windsheim:

Okres Rhön-Grabfeld:

Hrabství Schweinfurt:

Effeltrich

Hrabství Würzburg:

Hrabství Passau:

Město Norimberk:

Dolní Sasko

Hrabství Osnabrück:

Durynsko

Walldorf
Kostel sv. Michala v pevnosti Hellingen

Hrabství Hildburghausen:

Okres Schmalkalden Meiningen:

Sasko

Hrabství Görlitz

Lucembursko

  • Echternach: bývalý farní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven uvnitř římských zdí, které jej chránily až do 18. století.
  • Lucembursko: stále existuje věž jinak zcela zničeného opevněného kláštera Altmünster[1]

Filipíny

Kostel pevnosti v Capulu v severním Samaru

Srbsko

Švýcarsko

Rumunsko (Sedmihradsko)

Dealu Frumos, Sibiu [ro ]
Hlavní článek: Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii

Mezi desítkami zachovalých opevněné kostely v Transylvánii (dnešní Rumunsko) se sedm z nich nachází v Seznam světového dědictví UNESCO zapsaný v roce 1993 jako vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii.[2]

Viz také

Reference

  1. ^ Albert Jacquemin, Burgbefestigungen der Stadt Luxemburg„Imprimerie Saint-Paul, Lucemburk, 1991,163-164
  2. ^ Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii. Centrum světového dědictví UNESCO 1992-2010

Literatura

  • Karl Kolb: Wehrkirchen v Evropě: Dokumentace eine Bild. Echter, Würzburg, 1983, ISBN  3-429-00818-2
  • Wolfram Freiherr von Erfa: Wehrkirchen v Oberfrankenu. Kulmbach, 1956
  • Dirk Höhne: Bemerkungen zur sogenannten Wehrhaftigkeit mittelalterlicher Landkirchen. V: Burgen und Schlösser v Sachsen-Anhaltu 12 (2003), str. 119-149 - kritisch u.a. zu H. Müller
  • Dirk Höhne / Christine Kratzke (eds.): Die mittelalterliche Dorfkirche in den Neuen Bundesländern II. Funktion, Form, Bedeutung (Hallesche Beiträge zur Kunstgeschichte 8), Halle, 2006 (elf Aufsätze zum Thema "Wehrhaftigkeit von Dorfkirchen").
  • Norbert Klaus Fuchs: Das Heldburger Land – ein historischer Reiseführer; Verlag Rockstuhl, Bad Langensalza, 2013, ISBN  978-3-86777-349-2
  • Hans u. Berta Luschin: Kärntens schönste Wehrkirchen. Korutany, Klagenfurt, 1985, ISBN  3-85378-237-X
  • Karl Kolb: Wehrkirchen und Kirchenburgen ve Frankenu. 2. vydání. Echter, Würzburg, 1981, ISBN  3-921056-16-0.
  • Heinz Müller: Wehrhafte Kirchen v Sachsen und Thüringen. Oberlausitzer Verlag, Waltersdorf, 1992, ISBN  3-928492-26-8
  • Ursula Pfistermeister: Wehrhaftes Franken: Burgen, Kirchenburgen, Stadtmauern. Carl, Norimberk, 2000, ISBN  3-418-00387-7
  • Gerhard Seib: Wehrhafte Kirchen v Nordhessen. V: Beiträge zur hessischen Geschichte 14. Trautvetter & Fischer, Marburg an der Lahn, 1999. ISBN  3-87822-111-8
  • Reinhard Schmitt: „Wehrhafte Kirchen“ und der „befestigte Kirchhof“ von Walldorf, Kreis Schmalkalden-Meiningen. V: Burgen und Schlösser v Sachsen-Anhaltu 9 2000, s. 127-149 - kritisch u.a. zu G. Seib
  • Michael Weithmann: Wehrkirchen v Oberbayern. Eine typologische Übersicht, in: Schönere Heimat ISSN 0177-4492. 1992, číslo 4, str. 211-222.
  • Joachim Zeune: Neue Forschungen an fränkischen Kirchenburgen. V: Burgenforschung aus Sachsen 5/6 1995, str. 226-239 - Kristus Hierzu, insbesondere zu den Publikationen von Kolb
  • Hermann und Alida Fabini: Kirchenburgen in Siebenbürgen: Abbild und Selbstdarstellung siebenbürgisch-sächsischer Dorfgemeinschaften 2. vydání Koehler und Amelang, Lipsko, 1991, ISBN  3-7338-0073-7
  • Hermann Fabini: Atlas der siebenbürgisch-sächsischen Kirchenburgen und Dorfkirchen. Monumenta-Verlag, Hermannstadt, ISBN  3-929848-15-5; AKSL, Heidelberg 1999, ISBN  973-98825-0-1. - 527 pevnostních kostelů, všechny dobře známé, je zobrazeno s půdorysy a popisem jejich architektonické historie
  • Heinrich Lamping: Kirchenburgen v Siebenbürgen. Geographische Analysen, Kurzbeschreibungen, Bilddokumentation. V: Frankfurter wirtschafts- und sozialgeographische Schriften 57. Selbstverlag des Instituts für Wirtschafts- und Sozialgeographie, Johann Wolfgang Goethe-Universität, Frankfurt, 1991.
  • Arne Franke: Das wehrhafte Sachsenland. Kirchenburgen im südlichen Siebenbürgen. Deutsches Kulturforum östliches Europa, Potsdam, 2007, ISBN  3-936168-27-X; Kurzbeschreibung Das wehrhafte Sachsenland. Dostupný online

externí odkazy