Fotbal na Letních olympijských hrách 1928 - Football at the 1928 Summer Olympics
![]() Fotbal na Letních olympijských hrách v roce 1928 na známce Nizozemska | |
Detaily turnaje | |
---|---|
Hostitelská země | Nizozemí |
Město | Amsterdam |
Termíny | 27. května 13. června |
Týmy | 17 (z 5 konfederací) |
Místo konání | 2 (v 1 hostitelském městě) |
Konečné pozice | |
Šampioni | ![]() |
Druhé místo | ![]() |
Třetí místo | ![]() |
Čtvrté místo | ![]() |
Statistiky turnajů | |
Vstřelené góly | 16 |
Nejlepší střelec | ![]() (11 gólů) |
Fotbal byl jedním z turnajů v Letní olympijské hry 1928. To vyhrál Uruguay proti Argentina, a byl posledním olympijským fotbalovým turnajem před vznikem světový pohár FIFA, která se konala poprvé v roce 2006 1930.[1]
Místa konání
Amsterdam | ||||
---|---|---|---|---|
Olympijský stadion | Starý stadion | |||
Kapacita: 33,005 | Kapacita: 29,787 | |||
![]() | ![]() | |||
Pozadí
Až do roku 1928 olympijský fotbalový turnaj představoval mistrovství světa ve fotbale; (a to pochopitelně: všechny turnaje 1920 (14), 1924 (22) a 1928 (17) měly větší účast než první mistrovství světa v roce 1930). Přesto to představovalo pro řídící orgán významný problém, FIFA, protože turnaj, přestože byl organizován a provozován FIFA, byl událostí podléhající etickému základu, který byl základem olympijského hnutí.
To, že si všichni olympijští konkurenti museli udržovat amatérský status, bylo po dlouhou dobu překážkou, kterou fotbal nebyl schopen udržet. FIFA se stále častěji snažila uklidnit ty národy, které požadovaly ústupky, aby se hráči mohli účastnit olympijských her. To vyžadovalo existenci souhlasu s tím, že národní asociace mohou hráčům provádět nepravidelné platby: takzvané „platby za zlomený čas“, díky nimž by byla uhrazena ztráta platu a výdajů. 17. Února 1928 se setkaly čtyři "domácí" sdružení Spojeného království v Sheffield jednomyslně hlasovali pro vystoupení z FIFA v rozporu se způsobem, jakým se řídící orgán snažil diktovat v těchto věcech, a jak bylo poznamenáno, „(čtyři sdružení) mohou svobodně vést své záležitosti tak, jak jim ukázaly jejich dlouhé zkušenosti být žádoucí “.[2]
Pro Henri Delaunay, Předseda Francouzská fotbalová federace nápis byl na zdi; FIFA již nesmí čekat na uvedení mezinárodního turnaje, zbaveného ideologických okovů, do praxe. V roce 1926 na konferenci FIFA uvedl: „Mezinárodní fotbal se dnes již nemůže konat v rámci olympijských her; a mnoho zemí, kde je nyní uznávána a organizována profesionalita, zde již nemohou být zastoupeny svými nejlepšími hráči. “[3] Den před začátkem turnaje, 26. května 1928 (Portugalsko hrálo Chile; Belgie hrála Lucembursko v úvodních hrách), kongres FIFA v Amsterdam předsedá Jules Rimet, hlasoval, že v roce 1930 bude uspořádán nový turnaj FIFA World Cup a bude otevřen všem členským národům. Itálie, Švédsko, Nizozemsko, Španělsko a Uruguay by všichni podali žádosti o pořádání akce.
Účast

Do roku 1926 uplynuly tři roky, co o to požádaly britské asociace FIFA přijmout jejich definici toho, co byl amatérský hráč; FIFA to odmítla. Římská úmluva byla povolána, aby se pokusila přimět Brity a Dány zpět do stáda; ukázalo se, že je jen distancuje. Švýcarsko, národ, který upřednostňoval platby v přerušeném čase, navrhl: Není povoleno platit odškodné za přerušený čas, s výjimkou některých dobře vymezených případů, které stanoví každá národní asociace. Tato výzva k centralizované autoritě FIFA byla zpochybněna fotbalovým svazem. V roce 1927 FIFA požádala olympijský výbor, aby přijal koncept přerušených časových plateb jako naléhavou podmínku pro konkurenční členy. Britské asociace následně odstoupily z olympiády a o několik měsíců později stáhly z FIFA (Fotbal (1960))
Uruguay byl považován za nejsilnější stranu a Argentinci stírali výhodu mezi nimi. Po návratu domů v roce 1924 Uruguay postoupil žádost hrát nevěřící Argentinu ve dvoufázové soutěži; Argentinští fanoušci vrhají rakety na Jose Leandro Andrade do té míry, do jaké zaujal pozici hluboko v poli. Argentinci vyhráli.[4] Uruguay, obhájci olympijských vítězů, opět poslal stranu složenou převážně z personálu jejich dvou největších klubů: Nacional a v menší míře Peñarol.
Evropané
Soutěž byla konkurenceschopnější než vydání z roku 1924. Deset evropských národů (celkem 17) se vydalo na cestu do Nizozemska kvůli soutěži. Italové byli poraženi jen dvakrát za tři roky. Italský trenér, Augusto Rangone, byl příjemcem rozhodnutí národní federace v roce 1923 povolit dotace na pokrytí ušlých mezd hráče. Po dva roky zůstávala jeho přední linie poměrně stejná: Adolfo Baloncieri, Virgilio Levratto; dokonce i ztráta argentinsko-italského Julio Libonatti předtím, než byl turnaj vylepšen zahrnutím Angelo Schiavio. Španělsko byl od posledních olympijských her jednou poražen. Po první hře však ztratili zkušeného kapitána Pedro Vallana.
Závěrečný turnaj
Uruguay okamžitě vyslal hostitele, Nizozemsko, 2: 0 před 40 000 lidmi, aniž by došlo ke kontroverzi, která obklopovala jejich předchozí setkání na Letní olympijské hry 1924. Hru řídil Jean Langenus, představení, které bylo uznáno. Mezitím měli Argentinci malé potíže s USA, které zvítězily 11-2. Jinde bylo Německo poraženo Uruguayci 4: 1. V dalším čtvrtfinále narazili Italové na Španělsko. V první hře dosáhli remízy se Španělem, který bojoval zpět z poločasového deficitu a vynutil si odvetu. V repríze o tři dny později Azzurri před přestávkou vstřelil čtyři bez odpovědi. Rangone věřil v téměř nezměněný tým. Na druhou stranu Španělsko hazardovalo provedením pěti změn oproti dvěma italským. Portugalsko, po vítězství nad Chile (4-2) a Jugoslávií (2-1)[5] prohrál s Egypt 2-1. Africká strana postoupila do semifinálového nerozhodného výsledku Argentina.
Závorka
16. kolo | Čtvrtfinále | Semifinále | Finále | |||||||||||
30. května - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 2 | |||||||||||||
3. června - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 0 | |||||||||||||
![]() | 4 | |||||||||||||
28. května - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 1 | |||||||||||||
![]() | 4 | |||||||||||||
7. června - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 0 | |||||||||||||
![]() | 3 | |||||||||||||
29. května - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 2 | |||||||||||||
![]() | 4 | |||||||||||||
1. a 4. června - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 3 | |||||||||||||
![]() | 1 (7) | |||||||||||||
30. května - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 1 (1) | |||||||||||||
![]() | 7 | |||||||||||||
10. a 13. června - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 1 | |||||||||||||
![]() | 1 (2) | |||||||||||||
28. května - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 1 (1) | |||||||||||||
![]() | 7 | |||||||||||||
4. června - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 1 | |||||||||||||
![]() | 2 | |||||||||||||
29. května - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 1 | |||||||||||||
![]() | 2 | |||||||||||||
6. června - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 1 | |||||||||||||
![]() | 6 | |||||||||||||
27. května - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 0 | Třetí místo | ||||||||||||
![]() | 11 | |||||||||||||
2. června - Amsterdam | 9. června - Amsterdam | |||||||||||||
![]() | 2 | |||||||||||||
![]() | 6 | ![]() | 11 | |||||||||||
29. května - Amsterdam | ||||||||||||||
![]() | 3 | ![]() | 3 | |||||||||||
![]() | 5 | |||||||||||||
![]() | 3 | |||||||||||||
Detaily zápasu
Předkolo
Portugalsko ![]() | 4–2 | ![]() |
---|---|---|
Vítor Silva ![]() Pepe ![]() Mota ![]() | Zpráva | Saavedra ![]() Carbonell ![]() |
První kolo
Belgie ![]() | 5–3 | ![]() |
---|---|---|
R. Braine ![]() Versijp ![]() Moeschal ![]() | Zpráva | Schutz ![]() Weisgerber ![]() Theissen ![]() |
Egypt ![]() | 7–1 | ![]() |
---|---|---|
El-Hassany ![]() Riad ![]() Mokhtar ![]() El-Sayed Hooda ![]() El-Zobeir ![]() | Zpráva | Refet ![]() |
Itálie ![]() | 4–3 | ![]() |
---|---|---|
Rosetti ![]() Levratto ![]() Banchero ![]() Baloncieri ![]() | Zpráva | Brouzes ![]() Dauphin ![]() |
Portugalsko ![]() | 2–1 | ![]() |
---|---|---|
Vítor Silva ![]() Augusto Silva ![]() | Zpráva | Bonačić ![]() |
Argentina ![]() | 11–2 | ![]() |
---|---|---|
Ferreira ![]() Tarasconi ![]() Orsi ![]() Cherro ![]() | Zpráva | Kuntner ![]() Caroll ![]() |
Španělsko ![]() | 7–1 | ![]() |
---|---|---|
Regueiro ![]() Yermo ![]() Marculeta ![]() Mariscal ![]() | Zpráva | Carreño ![]() |
Čtvrtfinále
Itálie ![]() | 1–1 | ![]() |
---|---|---|
Baloncieri ![]() | Zpráva | Zaldua ![]() |
Itálie ![]() | 7–1 | ![]() |
---|---|---|
Magnozzi ![]() Schiavo ![]() Baloncieri ![]() Bernardini ![]() Rivolta ![]() Levratto ![]() | Zpráva | Yermo ![]() |
Argentina ![]() | 6–3 | ![]() |
---|---|---|
Tarasconi ![]() Ferreira ![]() Orsi ![]() | Zpráva | R. Braine ![]() Vanhalme ![]() Moeschal ![]() |
Egypt ![]() | 2–1 | ![]() |
---|---|---|
Mokhtar ![]() Riad ![]() | Zpráva | Vítor Silva ![]() |
Semifinále
To znamenalo, že v semifinále hrála Itálie Uruguay. Vybrali Italové Giampiero Combi v brance, Angelo Schiavio, v útoku. Oba by byli korunováni mistry světa na Světový pohár FIFA 1934. V této hře Uruguayané zaútočili na přesvědčivé vedení přestávkou; Levratto Gól ve druhé polovině lichotil Italům, protože Uruguay dojel pohodlným vítězům lichým cílem v 5; José Pedro Cea, Héctor Scarone bodování pro Celestes.
Zápas o bronz
Itálie ![]() | 11–3 | ![]() |
---|---|---|
Schiavo ![]() Baloncieri ![]() Banchero ![]() Magnozzi ![]() | Zpráva | Riad ![]() El-Ezam ![]() |
Zápas o zlatou medaili

Ve finále hráli Uruguayané Argentinu, která zvítězila nad Egyptem (zjevně ze své hloubky proti sofistikovanější opozici, v zápase o bronz připustili 6 gólů do Argentiny a 11 do Itálie).
Samotné finále bylo přímou záležitostí. Oba národy nebyly poraženy v soutěžních zápasech s jinými národy, ale od poslední olympijské soutěže si navzájem vyměňovaly ztráty. Zájem byl obrovský. Nizozemci obdrželi 250 000 žádostí o lístky z celé Evropy.
Opět v tom bylo málo; první hra skončila 1-1 a remíza šla do opakování. Uruguayská Scarone přeměnila vítěze ve druhé polovině této hry. Zdálo se jen spravedlivé a vhodné, že dne 18. Května 1929 Barcelona kongres hlasoval, že Uruguay bude prvním národem, který bude hostit mistrovství světa.
První noha
Odveta
Podrobnosti o týmu | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Útěcha první kolo
Turnaj útěchy ratifikovala FIFA, ale jelikož jej neorganizoval amsterdamský olympijský svaz, olympijští historici nepovažují tyto zápasy za součást Letní olympijské hry 1928.[6]
Útěcha konečná
- Poznámka: Nizozemsko vyhrává po losování, ale pohár byl udělen Chile
Medailisté


Střelci

Argentiny
- 11 gólů
Domingo Tarasconi (Argentina)
- 6 gólů
Manuel Ferreira (Argentina)
Adolfo Baloncieri (Itálie)
- 4 góly
Roberto Cherro (Argentina)
Raymond Braine (Belgie)
Ali Mohamed Riad (Egypt)
El-Tetsh (Egypt)
Richard Hofmann (Německo)
Elvio Banchero (Itálie)
Virgilio Levratto (Itálie)
Mario Magnozzi (Itálie)
Angelo Schiavio (Itálie)
José Maria Yermo (Španělsko)
Pedro Petrone (Uruguay)
- 3 góly
Raimundo Orsi (Argentina)
Jacques Moeschal (Belgie)
Guillermo Subiabre (Chile)
Vítor Silva (Portugalsko)
Héctor Scarone (Uruguay)
- 2 góly
Juste Brouzes (Francie)
Leonardus Ghering (Holandsko)
Felix Smeets (Holandsko)
Pepe Soares (Portugalsko)
Luis Regueiro (Španělsko)
- 1 gól
Luis Monti (Argentina)
Florimond Vanhalme (Belgie)
Louis Versyp (Belgie)
Oscar Alfaro (Chile)
Alejandro Carbonell (Chile)
Manuel Bravo Paredes (Chile)
Guillermo Saavedra (Chile)
Moussa Hassan El-Ezam (Egypt)
Ali El-Hassany (Egypt)
Ismail El-Sayed Hooda (Egypt)
Gamil El-Zobeir (Egypt)
Robert Dauphin (Francie)
Josef Hornauer (Německo)
Fulvio Bernardini (Itálie)
Enrico Rivolta (Itálie)
Gino Rossetti (Itálie)
Guillaume Schutz (Lucembursko)
Robert Theissen (Lucembursko)
Jean-Pierre Weisgerber (Lucembursko)
Juan Carreño (Mexiko)
Ernesto Sota (Mexiko)
Wim Tap (Holandsko)
Valdemar Mota (Portugalsko)
Augusto Silva (Portugalsko)
Martín Marculeta (Španělsko)
Ángel Mariscal (Španělsko)
Domingo Zaldúa (Španělsko)
Bekir Refet (Krocan)
Henry Carroll (Spojené státy)
Rudy Kuntner (Spojené státy)
Antonio Campolo (Uruguay)
Héctor Castro (Uruguay)
Pedro Cea (Uruguay)
Roberto Figueroa (Uruguay)
Santos Urdinarán (Uruguay)
Mirko Bonačić (Kingdom of SCS)
Reference
- ^ „Fotbal na letních hrách v Amsterdamu v roce 1928“. Sportovní reference. Archivovány od originál dne 17. dubna 2020. Citováno 5. října 2018.
- ^ Beck, Peter J. (19. srpna 1999). „BRITISH FOOTBALL AND FIFA, 1928-46: GOING THE WAR ANI MIROVÁ KOEXISTENCE?“. FIFA. Archivovány od originál dne 4. září 2005.
- ^ Glanville, Brian (2005). Příběh světového poháru. Londýn: Faber a Faber. str. 15.
- ^ „Uruguay 1930“. fourfourtwo.com. Archivovány od originál dne 15. července 2007.
- ^ Miladinovič, Mišo. „Seznam výsledků národního týmu Jugoslávie 1920–1929“. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation. Citováno 18. prosince 2013.
- ^ „Fotbal na letních hrách v Amsterdamu v roce 1928: Pánský fotbal“. Sports Reference LLC. Archivovány od originál dne 11. listopadu 2013. Citováno 18. prosince 2013.
externí odkazy
- Olympijský fotbalový turnaj v Amsterdamu 1928, FIFA.com
- Archiv RSSSF
- Fotbalový turnaj v Amsterdamu 1928
Souřadnice: 52 ° 20'36 ″ severní šířky 4 ° 51'15 ″ východní délky / 52,3434 ° N 4,85442 ° E