Ewald Munschke - Ewald Munschke - Wikipedia

Ewald Munschke
Berlin Friedrichsfelde Zentralfriedhof, Pergolenweg - Munschke.jpg
Žádost o vytvoření a nahrání obrázku!
narozený20. března 1901
Berlín, Království Pruska, Německo
Zemřel21.října 1981 (ve věku 80)
Východní Berlín, Východní Německo
obsazeníVojenský generál
Politik
Politická stranaKPD
SED

Ewald Munschke (narodil se a zemřel Berlín: 20. března 1901 - 21. října 1981) byl generálem v Východoněmecký kvazi-vojenské Kasernierte Volkspolizei (Lidová policie v kasárnách) a následně jeden z tvůrců Národní lidová armáda.[1][2]

V letech 1930 až 1945 byl členem Německá komunistická strana a aktivně se zapojuje do vzdorování Nacionalismus.[3]

Život

Raná léta

Ewald Munschke se narodil v dělnické rodině v Berlíně několik týdnů po začátku dvacátého století. Jeho otec byl kameník a matka kuchařka.[2] V době, kdy mu bylo dvanáct, byla jeho matka vdovou a on pracoval v Berlíně s velkým ručním vozíkem a dodával nápoje do barů a kiosků. To mu umožnilo každý týden přispívat třemi známkami do rozpočtu na úklid rodiny.[1] Jeho školní docházka formálně skončila po osmi letech s jeho přáním, aby byl učňovský výcvik nesplněn.[1] V letech 1915 až 1917 absolvoval školení, kde pracoval jako posel pro pojišťovnu a během této doby pracoval jako stavební dělník.[1]

V letech 1917/18 vstoupil do armády a byl poslán na východní frontu, kde sloužil jako pomocný pěšák a posel.[1] Vrátil se do Berlína a pracoval na různých pozicích, většinou v železnici. V roce 1920 vstoupil do odborového svazu pracovníků v dopravě a v roce 1923 do nově vzniklého Německá komunistická strana,[3] který později řekl, že udělal „ze zvědavosti“.[1] Odstoupil ze strany v roce 1924, ale později, v roce 1930, se k ní znovu připojil, tentokrát natrvalo. Ve dvacátých letech zastával řadu manuálních prací, zejména v dopravě nebo ve stavebnictví, ale také v období, kdy pracoval jako balírna v továrně na mýdlo.[2] Zúčastnil se příležitostné demonstrace, ale před rokem 1930 nebyl nijak zvlášť politicky aktivní.[1]

Politika a exil

V letech 1931 až 1933 byl Munschke nezaměstnaný. Po návratu do komunistické strany v roce 1930 se však během těchto let aktivně účastnil „vojensko-politického“ aparátu strany v berlínsko-braniborské oblasti.[1][3] V lednu 1933 NSDAP (nacistická strana) převzal moc a pustil se do vytvoření státu jedné strany v Německu. Nyní jsou aktivity Munschkeovy komunistické strany se stal nezákonným a členové strany byli vystaveni obtěžování, napadení a v mnoha případech zatčení, po kterém následovalo uvěznění. V říjnu 1933 Munschke emigroval do Sovětský svaz kde by zůstal do roku 1936. V letech 1934 byl studentem a Kominterna Akademie v Moskvě,[3] také najít energii pro práci na staveništích moskevského metra a pro provádění zemědělských prací.[1]

V roce 1936 se Munschke připojil k Mezinárodní brigády bojovat za Republikán strana v španělská občanská válka. Začínal jako „válečný komisař“ v mnohonárodnosti Chapayev-Battalion z XIII. Mezinárodní brigáda.[3] Později společně s Anton Ackermann a Franz Dahlem, zamířil do „stranické školy“ komisařů v Benicàssim.[1] V roce 1938 Vedení strany, nyní v exilu, ho povolal Paříž v rámci přípravy na vysílání jménem komunistické strany do Československo.[1] V případě, že zveřejnění nikdy nevzniklo, protože Československo byl odevzdán Německo. Místo toho byl Munschke poslán na sever do Belgie a Holandsko kde se později stal vedoucím německé komunistické skupiny v zemi.[4] V roce 1940 Německá armáda napadl Nizozemsko a Munschke se stal vůdcem odporu. Rychle si osvojil nizozemský jazyk do bodu, kdy byl vyzbrojen padělaným nizozemským pasem a mohl pracovat pro komunistickou stranu pod falešnou identitou jako nizozemský podnikatel Anton Bakker.[1]

Vypuknutí míru

Válka skončila v květnu 1945 a po téměř dvanácti letech exilu se Ewald Munschke v září téhož roku vrátil do Berlín, kde z domu jeho rodičů už nic nezbylo.[1] Východní část města byla pod Sovětská kontrola: Munschke znovu zaregistroval své členství v komunistické straně a téměř okamžitě dostal místo v místní stranické organizaci, než byl v dubnu 1946 jmenován tajemníkem komunistické strany u berlínské policie.[2] Zůstal na berlínském policejním oddělení do roku 1949.[2] Mezitím byla německá komunistická strana zrušena později v dubnu 1946 v důsledku a kontroverzní fúze s umírněnější levicí SPD (párty). V rámci Zóna sovětské okupace to vytvořilo základ pro návrat do jeden-strana vláda. Členové komunistické strany spolu s členy SPD byli vyzváni, aby podepsali své členství napříč novou stranou SED, a mnozí tak učinili. Vlastní členská karta Ewalda Munschkeho ve straně SED je datována 1. května 1946.[4] Zaujal místo v berlínském regionálním vedoucím týmu, později během desetiletí se stal vedoucím důležitého personálního oddělení (Kaderabteiling).[1]

Národní lidová armáda

V roce 1949 přešel Munschke z místní správy na národní vládu, když nastoupil na pozici pracující pro Ústřední výbor strany, opět se stal vedoucím oddělení kritického personálu. V roce 1952 se vláda a jejich spojenci snažili vytvořit východoněmecký stát Kasernierte Volkspolizei (Lidová policie v kasárnách), kvazi-vojenská policejní služba, která je zpětně vnímána jako předchůdce založení v roce 1956 východoněmecká armáda. Jedna věc, na které se Sověti a jejich západní spojenci dohodli již v roce 1945, bylo to, že Německo by nemělo mít vlastní armádu, ale po založení v roce 1949 Německá demokratická republika a de facto rozdělení toho, co zbylo z Německa na dva samostatné státy, každý v jednom ze dvou konkurenčních vojenských aliancí, a oba německé státy pojí několik stovek tisíc bratrských vojsk z (respektive) Spojené státy a Sovětský svaz, vnímané priority se změnily. Obě strany se tiše připravovaly na opětovné zavedení národních armád do svých verzí poválečného Německa. Na konci léta roku 1952 byl Eward Munschke překvapen, když ho vyslechl východoněmecký vůdce, Walter Ulbricht sám.[1] 1. října 1952 byl Munschke navzdory tomu, že nikdy neměl žádnou vojenskou hodnost v žádné národní armádě, povýšen do (policejní) hodnosti generálmajora s funkcí „Kaderchef“, kterou měl Ulbricht za úkol vybírat schopné a vhodné mladé muže („befähigte und geeignete junge Männer auszuwählen ...") pro novou kvazi-vojenskou policejní brigádu.[1] Munschkeho rekord v španělská občanská válka a jako odbojový pracovník v Nizozemsku během válka, spolu s jeho nikdy nezpochybňovanou loajalitou ke komunistickému statusu quo ve své zemi, evidentně na Ulbrichta zapůsobil a zůstal na pozici „Kaderchef“, na kterou byl vůdcem jmenován po dobu pěti let.[1] Pozice šla s vládním zaměstnáním jako vedoucí správy kádru ( Šéfkuchař der Verwaltung Kader) v Ministerstvo vnitra což byl vládní útvar odpovědný za policii. The Národní lidová armáda (NVA / Nationale Volksarmee) byl formálně založen 1. března 1956, a to bylo také datum, kdy byl Ewald Munschke jmenován náměstkem ministra národní obrany,[2] a první vedoucí personální správy v zemi na ministerstvu národní obrany (Chef der Verwaltung Kader beim Ministerium für Nationale Verteidigung).[1] Z velké části na základě Munschkeho přístupu byla nová východoněmecká třída důstojníků čerpána téměř výhradně z průmyslových a zemědělských dělnických tříd.[1]

Poslední roky

V březnu 1961 byl Ewald Munschke veřejně a výstižně poblahopřán Walter Ulbricht u příležitosti jeho šedesátých narozenin.[5] Pro někoho na jeho úrovni to nebylo tak neobvyklé: od vzniku armády v roce 1956 Munschke seděl jako člen vládního obranného výboru a byl členem vůdčího kruhu armády, ale dne 31. ledna 1961 rezignoval na svou vojenskou službu pošta.[2] Nyní se přesunul do polohy s Párty, působící jako předseda kontrolní komise strany v ústřední politické správě Lidové armády. Večírek byl současnost, dárek a nakonec kontrolu na různých úrovních v každé významné instituci v Německé demokratické republice, takže Munschkeho jmenování do čela stranického kontrolního aparátu nad armádou bylo důležité. Kromě toho byl v letech 1962 až 1971 uveden jako kandidát na členství v Ústřední výbor strany sám. V roce 1971 však již nebyl v pozici, aby se stal členem ústředního výboru, poté, co dne 31. ledna 1969 odešel do důchodu.[2] Zemřel o deset let později.[3]

Ocenění a vyznamenání

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s Günter Freyer (leden 2009). „Ewald Munschke - Kommunist, Spanienkämpfer und Arbeitergeneral Der Kaderschmied der NVA“. ROTFUCHS / 086: Tribüne für Kommunisten und Sozialisten Nr. 132. Elektronische Zeitung Schattenblick, Stelle-Wittenwurth. Citováno 8. února 2015.
  2. ^ A b C d E F G h Helmut Müller-Enbergs; Andreas Herbst. „Munschke, Ewald * 20.3.1901, † 21.10.1981 Stellv. Minister des Innern“. Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur: Biographische Datenbanken. Citováno 8. února 2015.
  3. ^ A b C d E F GOTTFRIED HAMACHER unter Mitarbeit von André Lohmar, Herbert Mayer, Günter Wehner & Harald Wittstock (2005). „Munschke, Ewald, 20.3.1901 (Berlín) - 21.10.1981“ (PDF). Gegen Hitler. Deutsche in der Résistance, in den Streitkräften der Antihitlerkoalition und der Bewegung "Freies Deutschland" Kurzbiografien. Karl Dietz Verlag, Berlín / Rosa-Luxemburg-Stiftung. p. 150. Citováno 8. února 2015.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  4. ^ A b "Zeer bijzondere set van Generaal Munschke". Kopie úředních dokumentů v nizozemském a německém jazyce (povolení k pobytu, členské členské karty atd.) Vydané Ewaldovi Munschkemu. http://ddr49-90.nl/. Citováno 8. února 2015. Externí odkaz v | vydavatel = (Pomoc)
  5. ^ „Ewald Munschke 60 Jahre“. Ausgabe vom 21.03.1961. Neues Deutschland (online archiv). 21. března 1961. Citováno 9. února 2015.